Strýček Búnmí

Filmy koketující s magickým realismem jsou mi velmi blízké, nemusím všechno přesně chápat, stačí mi vnímat atmosféru a pocity. Navíc, některé věci se dají i tady pochopit, třeba to, že člověk na prahu smrti (a strýček Búnmí ví, že umírá) bilancuje svůj život a vzpomíná na milované, které ztratil. Ale i mnohem silnější a přirozenější propojení člověka s přírodou než jaké si my v Evropě dokážeme představit. Nejhezčí ale je to, že každý divák si sám vybere vlastní interpretaci. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (19.04.2015)

Tak jsem to konečně sehnal a konečně jsem to i viděl. A nelituju toho, ani té investice do DVD. Zprvu je nutné poznamenat, že Strýček Búnmí je dost duchovní film. Aby taky ne, když je to natočené podle knihy, kterou napsal mnich (to jméno si nepamatuji). Hlavně je to takové dost originální vyprávění o reinkarnaci a thajské mytologii. Hlavní postavu je strýček Búnmí, za kterým přijíždí jeho syn Tonga (myslím, že se tak jmenoval) a hned ten večer se začnou dít divné věci. Búnmímu, jeho druhé ženě a Tongovi se zjeví duch Búnmího bývalé manželky, která už je šest let po smrti a taky za ním přijde jeho ztracený syn, ze kterého se stal opičí duch. A takhle celé začíná tohle meditativní vyprávění o smrti a reinkarnaci, jelikož je od začátku jasné (minimálně od večeře), že Búnmí umírá. Ale upřímně, je to moc zajímavý film, ale místy je to fakt utahané. Třeba ta sekvence s princeznou se táhne, dokud nemá "sex" s tou rybou (což mám dojem, že tam je jenom proto, aby se diváci v téhle části nenudili, protože takováhle scéna - tu si bude pamatovat každý). Má to celé až snovou atmosféru, která se mi docela líbila, ale co se té příběhové části týče, možná ten děj měl být míň složitě vyprávěný. Já proti tomu nic nemám, já rád filmy, kde člověk musí zapnout mozek, aby mu děj došel, ale jak si tu čtu komentáře, někteří to vůbec nepochopili, není jich málo, a já se ani nedivím. Není to jednoduchý film, dokonce ani já si nejsem jistý, jestli jsem správně pochopil závěr. Tak jako tak, Strýček Búnmí je hrozně zajímavý film a jsem rád, že jsem ho viděl a docela se mi líbil. A kdyby nebyl tak utahaný a neměl zbytečné scény (princezna je toho krásným příkladem, ale zase, všichni si ji z toho filmu budou pamatovat...), dal bych rád víc. Takhle jenom silné 3* (07.02.2019)

Weerasethakulov návrat k tomu čo na ňom zbožňujem. Rozvetvenie hlavnej dejovej línie na menšie príbehy, sny, návštevy nadprirodzeného + členitá forma rozprávania, raz je to konverzačka, inokedy je to meditatívne( putovanie lesom za smrťou) a pritom je to stále vysoko informatívne a zasadené do pre mňa veľmi obľúbeného prostredia lesnej samoty. Búnmí je úvahou nad životom a snami. Všetko to, čo v našom živote tvorí dôležitú úlohu tu má zastúpenie v podobe postavy, ducha, príbehu, alebo miesta. Všetko v tomto svete nedáva úplne jasný zmysel, hoci všetko je nám do určitej miery povedomé a známe. Film, ktorý sa zapamätá. Na konci pri scéne opustenia svojej telesnej schránky som uvažoval nad plným počtom. (26.07.2016)

Čiré utrpení toto sledovat. Dvě hodiny uplynuly bez jakéhokoli smysluplného výsledku (korunu tomu nasadily ty fotky, to už jsem jen kroutila hlavou). Dlouhé záběry ano, jenže tohle je vědomé mučení ze strany režiséra. Přiznávám se, že pro mě je to film bez jakékoli hodnoty, nepochopila jsem ho a ani nemám v plánu se o to pokoušet, jen ať už z něj nemusím vidět ani vteřinu. Nepůsobilo to na mě surreálně, strašidelně ani vtipně, co to vlastně mělo být za žánr? Jedna hvězdička je pro mě, že jsem vydržela až do konce. I s několikaměsíčním odstupem mám z filmu jediný neměnný dojem - lítost, že jsem s ním ztratila dvě hodiny. Souhlas s komentářem uživatele Kordus. (08.02.2012)

Pominu tu velkou intelektuální a uměleckou bublinu, která se zdá, nebo i je, nudná (paralela s Šarunasem Bartasem). Ale filmy Weerasethakula mají obrovsky etnografickou hodnotu. Kór, když sem měl tu čest a vyposlechl jsem si u režiséra jednotlivé dataily o kterých středoevropan nemůže mít ani ponětí. To už je potom jedno, zda je to celovečerák s jasným dějem, dokument, polodokumnet, či experiment.... (02.08.2011)