poster

Strýček Búnmí

  • Thajsko

    Loong Boonmee raleuk chat

  • Francie

    Oncle Boonmee (qui se souvient de ses vies antérieures)

    (Francie)
  • slovenský

    Strýko Búnmí

  • anglický

    Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives

Drama / Fantasy

Thajsko / Velká Británie / Francie / Německo / Nizozemsko, 2010, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slarque
    ****

    Meditativní až hypnotický film. Režisér nechává plynout scény, které skoro všichni ostatní filmoví tvůrci přeskakují. Nepochopil jsem všechno, protože neznám thajské reálie. Stejně tak netuším, jak do toho zapadá ten příběh princezny, co tu měla erotickou scénu se sumcem. I práce se zvukem byla nezvyklá, ale sem se to hodilo. Zvláštní zážitek.(30.1.2013)

  • Terva
    **

    Oncle Boonmee mne moc nepřekvapil, ikdyž jsem to od něho očekával. 40%(3.4.2013)

  • Rover
    **

    Nevím, co si o tom mám myslet. Možná to je jeden z filmů, který ve mně musí nějak dozrát, abych ho náležitě docenil. Což se možná děje... On má Strýček totiž docela dost zvláštní snovou atmosféru, která je v určitých momentech hodně jímavá (třeba sekvence s princeznou, i když jinak netuším, proč byla součástí filmu). Fajn je i celé ladění snímku do jakéhosi magického realismu, který vychází z tradic a náboženství Thajska - kloubí se tu budhismus a hinduismus (asi). Co se mi nelíbilo byli příliš okatě hrající protagonisté, a to, že velká část filmu byla jedna velká uspávací nuda. Hudba: ve filmu se vyskytují spíš všelijaký ruchy a dunění, což je v určitých momentech až rušivé a znepokojivé.(5.3.2011)

  • MMR
    **

    Ano, nápad to nebyl vůbec špatný. Ale to provedení? Bída. Skoro se zde nemluví, když člověk dá rychlost přehrávání 1.3, není to vůbec poznat. To mi na tom hodně vadilo.(25.10.2012)

  • amirgal
    *****

    Je mi zcela jasné, že tento film musel řadu diváků obohatit zmatkem, nechutí, či dokonce zlobou. Strýček Búnmí je krásným příkladem toho, co si už kdekdo bere do úst, i když vůbec netuší o čem je řeč, a sice magického realismu. Kromě magického realismu (ke kterému se ještě vrátím), si tvůrce pohrál i s druhým konceptem a to je tzv. magická realita a oba koncepty propojil do jemné škály, která přechází z bdělého střízlivého vyprázdněného stavu až po snové pasáže, které se postupně plní magií obrazů až po archetypální pohádkové pasáže. Film byl inspirován knihou "Muž, který si pamatoval předešlé životy" a rovněž psychologové už dnes varují před "autenticitou vzpomínek" a paměť jako taková, už je považována spíše za vypravěče poněkud poťouchlého, leckdy roztržitého a jindy zase bryskně fabulujícího to, co se skutečností má pramálo společného. Utržkovitost a nestejnorodost filmu mi připomíná agonii umírajícího, který se potácí z barevného sna zpět do sna ještě barvitějšího přes pustinu pomalu opouštěné reality, hnán touhou po smrti, po lásce, po minulosti, po budoucnosti, po rozhřešení. Palimpsest jeho vzpomínek propojuje nespojitelné, vrhá na světlo vše důležité, bez souladu, bez návazností zato však v souvislosti životy a pamětí jiných, propadaje se do minulosti (i budoucnosti ?) něčeho, co by se snad dalo nazvat kolektivní pamětí. Koncepty známé z latinskoamerické literatury tady pak nacházejí plnohodnotně své místo, a stávají se, jak se v duchu strukturalistických tradic zjednodušeně říká, funkčními (nejsou tedy neopodstatněnými příkrasami beze smyslu, autorovou vyprázdněnou exhibicí), a tak se můžeme v jednom filmu podívat na zobrazení magické reality (to když vás bude kupříkladu fascinovat stěží uvěřitelná barva měsíce) a magického realismu (to když si s vámi přijde popovídat mrtvý synovec). Zajímavé je pak zvláště jejich propojení s vyprázděnou narací. Myslím, že právě na tento druh filmového umění čekaly knihy literárního boomu a snad se takového filmového zpracování ještě dočkají.(17.6.2011)

  • - Film Strýček Búnmí byl od počátku zamýšlen jako součást většího uměleckého projektu nazvaného "Primitive", který se váže k provincii Isan na severozápadě Thajska a především ke skupině dospívajících mladíků z vesnice Nabua. Vedle celovečerního filmu Apichatpong Weerasethakul také zrealizoval výstavu "Primitive", která pozůstává ze série sedmi projekčních ploch, dále samostatné instalace s jedním plátnem "Fantomy vesnice Nabua" (která má své internetové pokračování), a také krátkého filmu Dopis strýčkovi Búnmí (2009). Nakonec ve spolupráci s milánským nakladatelstvím Edizioni Zero vydal autorskou knihu "Cujo", která celý projekt završuje. (darek kartac)

  • - Film na motivy skutečného příběhu buddhistického mnicha se stal v roce 2010 senzací festivalu v Cannes, kde okouzlil porotu v čele s Timem Burtonem a získal hlavní cenu - Zlatou palmu. (jochanan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace