Tady to musí být

Hodně hustý existenciální vývar z mnoha tematicky rozdílných surovin, které kupodivu drží pospolu. Vizuálně uhrančivá road movie, v níž vyhaslá rocková hvězda Cheyenne hledá nacistického zločince z Osvětimi. Nutno říci, že se nejedná jen o pohyb po zemském povrchu, nýbrž i o pohyb směrem k poznání sebe sama, k objevení vlastní identity. Snímek je zároveň poměrně bizarním (vše)vypovídajícím zrcadlem nastaveným dnešní době, počínaje událostmi 20. století (světové války, Hitler, vyhlazení Židů…), a konče boomem moderních technologií či současným stylem života populace žijící v těch ekonomicky silnějších částech světa. (Něco tu není v pořádku. Nevím přesně co, ale něco určitě.; název kapely Kusy hoven, údajně trefný v dnešní době…) ~ /možné spoilery!/ Cheyenne je vyčpělý neurotik v goth oblečení a permanentním make-upu (za nímž skrývá své pravé já, svoji osobnost), vyznačující se pomalou neohrabanou chůzí a duší v depresi, žijící v nenapuštěném bazéně (> v prázdnotě: Proč nemáš v bazénu žádnou vodu? / Nevím. Nikdo ho nenapustil.), ve strachu ze smrti, v TOMTO světě. Zůstal dítětem v dospělém těle. Přesto ví, v čem tkví problém. Na své cestě poznává další postavy, s nimiž diskutuje i mnohé zažívá. ~ This Must Be the Place se dotýká širokého spektra existenciálních odrážek, kromě výše uvedeného je také o rodinných vztazích, hodnotě a jinakosti člověka, jeho místu mezi lidmi dalšími, o pomstě a usmíření či o odhodlání se (Musíš si vybrat okamžik v životě, i kdyby jeden, a nebát se.). Závěrečná metamorfóza signalizuje konec oné cesty = vyrovnání se sama se sebou. Důležitou roli zde hraje změna vzhledu i návrat ke staré lásce… ~ Onu prázdnotu doby, anonymitu, odlidštěnost, citový chlad apod. režisér vyjadřuje nejen slovy a činy, ale i vizuálně (volba místa děje, nenapuštěný bazén, eskalátor, moderní architektura, uspořádání nábytku apod.). Obraz a smysl příběhu jde ruku v ruce. Záběry na běžné / banální / každodenní činnosti vypadají mnohdy hrůzostrašně a nicotně. Typické jsou kamerové nájezdy, skvělá kompozice. Plus bezkonkurenční soundtrack. Co se týče hereckého projevu Seana Penna, nepatřím k těm, kteří se nad ním rozplývají, přestože v mnohých situacích je skutečně bravurní. V jiných však tragicky nepřesvědčivý a křečovitý.~ Protagonistovy pocity vystihuje i text ve filmu užité písně Iggyho Popa The Passenger: Jsem pasažér a jedu a jedu / Jezdím rozervanými zadky města / Vidím, jak na nebi vychází hvězdy / Yeah, jasné a klamné nebe / Víš, že to dnes v noci vypadá tak dobře // Zpívám: la la la la la.. lala la la, la la la la.. Přestože je téma filmu neskutečně pesimistické, This Must Bet he Place je natočen – a to i díky zvolené hudbě a barevnosti obrazu apod. – tak, že vyznívá stejně tak optimisticky, s nadějí v lepší zítřky. To dokumentují nejlíp slova otce protagonisty: Před peklem se dal můj život shrnout jen jedním slovem: prostopášnost. Jako dítě jsem rád zíral na nebe nad Polskem. Stejné nebe, které jsem později viděl z tábora. Znečištěné černými pruhy kouře mých příbuzných. Tak děsivý pohled mě neodradil od toho, abych si užíval krásu výhledu na nebe. ~ Stoprocentně spokojený rozhodně nejsem (na můj vkus bylo všeho o něco málo víc než by bylo optimální), přesto bych si tento v dobrém slova smyslu načančaný, zkušeně odvyprávěný a technicky precizně vyladěný indie kousek pustil s chutí ihned znovu. (13.03.2012) (méně) (více)