Pohwa sogeuro

Hned úvodní válečná scéna bere dech a dost člověka navnadí. Stejně tak příběh samotný o skupince študáků hrdinně bránících školu proti velké přesile slibuje mnohé. Jenže nějak se k mému překvapení v prostřední části nepodařilo nahodit i ty správné emoční grády. Vlastně se člověk nedozvěděl nic bližšího o hlavních hrdinech, proč ten byl takový a ten onaký a to je teda dost nemilé překvápko. Tohle přece Korejci zvládaj dokonale, ne však v tomhle filmu. Poslední osudový válečný střet je zase naprostá bomba a i ty emoce se nějaké objeví, ale není to prostě ono. V tom emočním náboji a propojení mezi osudy zúčastněných očekávám od Korejců přece jen mnohem víc. (23.06.2016)

Po zhlédnutí "71: Into the Fire" nikterak nepřekvapí informace, že nadcházejícím projektem režiséra má být americký remake "Killera" Johna Wooa. Peklo korejské války je zde ztvárněné jako hyperrealistická vřava zaplňující plátno dokonale nasvícenou destrukcí a tvářemi aktérů permanentně pokrytými působivým povlakem prachu, potu a krve. Bombastické bitvy, manýristicky inscenované s důrazem na sebemenší smítko vymrštěné explozí, střídají patetické sekvence male bondingu. Ženy zde mají místo pouze jako přehnaně empatické ošetřovatelky či matky, které hrdinové zanechali doma a k jejichž freudovsky líbeznému obrazu se uchylují ve vzpomínkách. Zpracování reálné události, kdy 71 studentů bránilo budovu venkovské školy a zadrželo tak postup severokorejských jednotek, se namísto piety ubírá cestou opulentní žánrové fantazie, která nesoudně glorifikuje hrdinské prolévání krve. Finální stand off, jenž megalomanským vršením těl protivníků i zpomalenou grácií oddalovaného hrdinského umírání nechává blednout i závěr "Divoké bandy", přesně zapadá do celku, který představuje juvenilní fantazii války. Jen lesík za sídlištěm a klacíky v rukou hochů vystřídaly nákladné exteriérové sekvence s pyrotechnickými exhibicemi ve všech plánech záběru. Jediný rušivý prvek v této štědře dotované hře na vojáky pak představuje absurdní product placement - dva dlouhé detailní záběry na vycíděné rolexky zářící uprostřed sekvencí, kde všichni a všechno jsou pokrytí pečlivě naaranžovanou špínou. (16.09.2011)

Vizuálne, ako to je u Kórejčanov zvykom, to bolo skvelé. No tej melodrámy tam je na môj vkus až príliš. Množstvo spomalených záberov, "dojemné" dopisy matke, konflikt hlavných predstaviteľov, z ktorých sa neskôr stanú najlepší priatelia... A ten záver to už bola čistá soap opera. Neskutočné hrdinstvo a sebaobetovanie všetkých juhokórejských študentov, nechýba scéna na rambovský spôsob... Všetko na efekt, reálnejšie pôsobia aj marvellovky. (14.08.2019)

Introvertního studenta povyšte na kapitána, smíchejte s rebelem neuznávajícím autority, okořeňte otcovskou figurou, přidejte charismatického (komunistického) zloducha a všechny je protřepejte ve zpomaleně podaných akčních scénách, takže výsledkem není ve finále válečný film, ale nefalšované hrdinské krveprolití, nad kterým by S.Peckinpah a J.Woo tleskali ručičkama. (13.08.2011)

Je to vydarená vojnová dráma. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa v začiatkoch kórejskej vojny, kedy je juhokórejská armáda neustále nútená ustupovať pred nezadržateľnými vojakmi zo severu, ale uvedomujú si, že takto sa pokračovať nedá a už ich postup musia spoločnými silami konečne zastaviť. A tak sedemdesiat jeden študentov dostane za úlohu brániť školu pred postupujúcou omnoho lepšie vyzbrojenou, vycvičenou a početnejšou armádou, ale aj tak urobia všetko preto, aby ju do príchodu posíl udržali. Spracovanie sa mi páči, síce kvôli zápletke sa dá očakávať, že tempo filmu nebude až tak dynamické, predsa len je to vlastne hlavne čakanie na finále, ale aj tak mi to sadlo viac než dobre. Už úvodná dvadsaťminútovka pôsobí skutočne perfektne a bolo mi jasné, že toto nebude len tak priemerná zabudnuteľná žánrovka. Následne už síce tempo trochu upadne a veľký priestor dostanú samotní študenti, ale aj tak sa je stále na čo pozerať, sadla mi tá rivalita o vedenie medzi dvomi mladíkmi, nájde sa tu dostatok zaujímavých situácií a navyše si to stále udržuje aj to nadmieru kvalitné prevedenie. A celé finále je očakávane vrcholom filmu, toto sa vydarilo. Akcie je tu priemerné množstvo a je skvelá. Ako som spomínal, nachádza sa hlavne v úvode a vo finále, ale aj v priebehu sa nájde niekoľko vydarených menších sekvencií. Síce nie je až tak nápaditá, ale je perfektne natočená, slušne krvavá, vynikajúco technicky zvládnutá, nájde sa tu plno zaujímavých spomaľovačiek a určite musím pochváliť aj ten dôraz na detaily, takže sa to dá skutočne vychutnávať. Najviac sa mi páči celé finále, keďže toho očakávane ponúkne najviac, pričom mi celkom sadli aj tie nereálne pasáže, ktoré majú omnoho bližšie ku klasickému akčnému filmu, než k vojnovej dráme, no všetka akcia je skvelá. Herecké obsadenie je na tom dobre, sadol mi hlavný hrdina, k tomu Kwon Sang-Woo ako jeho rival, Cha Seung-Won tu zase predstavuje najlepšiu postavu, severokórejského dôstojníka, pričom si všetky svoje scény berie pre seba a nesklame ani Kim Seung-Woo ako dôstojník z druhej strány. Zvyšok mi už neprišiel až tak výrazný. A čo sa týka réžie a technickej stránky, možno by som skôr ocenil trochu realistickejší štýl, ale ako vojnový blockbuster to funguje perfektne, keďže hlavne vizuál a technická stránka sú prvotriedne. Takže táto zápletka ani neponúka potenciál pre plné hodnotenie, ale inak sa tomu nedá moc čo vytknúť, jednoducho výborný vojnový film z juhokórejskej produkcie. 78% (21.09.2010)