George Harrison: Living in the Material World

Harrisonovo složité hledání pevného bodu v sobě samém vcelku hladce zapadá mezi Scorseseho hrané filmy s mužskými protagonisty, kteří pochybují, zda zvolili správnou cestu, a zároveň zčásti odráží životní cestu samotného režiséra. Harrison i Scorsese byli vychovávání dle přísných katolických zásad a vyrůstali mimo okruh svých vrstevníků. Oba dva rovněž našli útočiště ve světě hudby a filmu. Umění se tak pro ně stalo mnohem více než jenom všednodenním zpestřením. Povýšili jej mezi přední důvody své existence. Přes podobnou jejich osudů si Scorsese snaží udržet kritičtější odstup než ve svých cinefilních, dokumentech o filmech a filmařích (Moje cesta po Itálii, Dopis Eliovi). Nepřevažuje adorační tón, zdaleka nejde o pietní stavění pomníku. Scorseseho zajímá více Harrisonova osobnost než jeho dílo, které by bylo snazší nekriticky obdivovat – tím, a také kvantitou sesbíraného archivního materiálu, si vysvětluji, proč je hudba přítomna převážně v podkresu, nikoli formou koncertních záznamů. Scorsese ale nezůstal u vršení méně známých fotek a videí. Mozaika Harrisonova života z nich dává dohromady s péčí archeologa, který z drobných úlomků kostí skládá dinosaura. Každý střípek minulosti je promyšleně začleněn kontextu „vyprávění“. Po videu s aktivně fotícími beatlesáky tak například následují fotografie, které tehdy brouci pořídili. Vypadá to logicky a samozřejmě, ale nepochybně jsou za tím hodiny nesnadné práce. Nejoddanějším fanouškům Beatles budou některé části dokumentu nepochybně připadat zkratkovité a jiné zase neadekvátně dlouhé. Pro mne jakožto posluchače, který Beatles respektuje, ale nezbožňuje, se ovšem v průběhu těch tří a půl hodin George Harrison změnil z tichého, docela nenápadného hudebníka se smutným pohledem, v člověka nesmírně talentovaného, hodného obdivu a svou povahou fascinujícího. 80% (16.10.2012)

Takzvaný "tichý Beatle", který měl paradoxně v podstatě nejvíc co říct, na rozdíl od Lennona, který se často zbytečně utápěl ve velkých gestech. Pietně i realisticky pojatý příběh o hudební legendě, ve kterém skutečně není místo o skandálu kolem My Sweet Lord, protože ačkoliv rozhodnutí soudu nikdo nezpochybňuje, představa, že někdo jako Harrison skládá plagiáty, je jak z jiné planety. 90%. (27.11.2022)

"George neměl ambici zůstat celý život jen součástí Beatles." Kdybych byl v jednom ze svých příštích životů členem nějakých těch Beatles, tak bych chtěl být veselým Ringem, ale stejně bych byl nenápadným pracantem Georgem. Jsem už prostě takový. Ve snímku mě fascinoval jeho perfekcionismus, nadšení pro hudbu a absolutní vítězství duchovna nad materiálnem, ale to si mohou dovolit jen lidé, kteří se nemusejí starat o placení složenek. Jinak to na můj vkus bylo příliš obsáhlé, některé historky mi připadaly zbytečné a všeobecně bych si to určitě užil ještě o něco víc, kdyby tam bylo méně Krišny a víc hudby. (28.11.2016)

Já mám George docela dost nastudovaného, protože kdyby nebyl polovinu mého života mrtvý, tak bych nosila jeho děti. (Četla jsem pár knížek, poslouchala všechny desky, viděla všechny filmy, překládala hodně textů, blá blá blá.) No a z tohohle pohledu (zatím mám za sebou první část, takže třeba výsledný dojem bude ještě trochu jiný) mi tenhle dokument přijde pouze něco jako komentovaná montáž odkazů, které by člověk našel po vygooglování hesla George Harrison. Neviděla jsem nic, co bych zatím nevěděla nebo neviděla nebo neslyšela. Takže pro mě to s největší pravděpodobností bude za tři hvězdičky, ale je samozřejmě velmi sympatické a chválihodné, že si někdo dal tu práci a vytvořil souvislejší výpověď o Georgovi pro ty, kteří s jeho postavou tolik obeznámeni nejsou. --- Po druhé části: Ta už byla zajímavější. Ale ještě zajímavější mi třeba připadalo, že když se mluvilo o skladbě My Sweet Lord a jak z ní udělali singl, i když se George bál, že lidi nevezmou Krišna text, tak že nepadlo ani slovo o tom, že Gerge byl soudem shledán vinným z plagiátorství právě co se týče této písně a že z toho byla taková ostuda celkem. Zase tak úplně na férovku pan Martin Scorsese nehraje. (05.03.2012)

Dostalo se mu slávy a získal pověst nejméně nápadného člena slavné skupiny The Beatles. Dokument se snaží vyzdvihnout výjimečnost George Harrisona. Nicméně hledat odpověď na otázku, jaký vlastně skutečně byl, je de facto, (alespoň pro mne) mnohem výstižnější v knize Za zamčenými dveřmi. Protože ve Scorseseho filmu je poněkud idealizován. Na druhé straně je třeba podotknout, že Harrisonova tvorba si totiž po celou dobu jeho úspěšné rockové kariéry udržovala přinejmenším solidní kvalitu, která se uměla vrýt pod kůži. Možná by to chtělo více archivních záznamů z jeho z koncertů. Zde je třeba podotknout (snad mi krišnovci odpustí), že dokument dává příliš velký prostor filozofii Hare Krišny. A přitom se jen málo zabývá třeba jeho experimentování s psychedelickou drogou LSD, což Harrisonův život určitě dosti poznamenalo. Přes všechny uvedené výhrady je každopádně dokument zajímavý. (15.05.2016)

"If you don't know where you're going, any road'll take you there." ____ Důstojná pocta a velice komplexní (téměř čtyřhodinový) biografický epitaf pod taktovkou Martyho Scorseseho. Přestože jde o veskrze standardní dokumentární portrét s mluvícíma hlavama, George Harrison byl natolik výjimečný člověk a umělec s neskutečně pestrobarevným životem, že neodoláte. Dokument kompletně nereflektuje pouze jeho život, ale taky kariéru u kvarteta liverpoolských Brouků, a zejména pak jeho intuitivní idee o konfrontaci mezi materiálním a idealistickým/spirituálním světem, jejíž balance a rovnováha je riskantně narušena - a tuhle kritiku disharmonie rozvinul již v sedmdesátkách (*varovnej vykřičník!*), a želbohu stále trvá.... Palec hore za komickou vložku s Monty Pythonama - absolutně mě šokovalo, že bez finanční podpory Jiříka by neexistovala kultovní religiózní parodie 'Život Briana' - a především pak kreativní impakt Raviho Shankara, který s Georgem do hudební kultury nesmazatelně vtiskli fundament psychedelického rocku.... Rezoluce? Choďme víc k zubařům, který váš čajíček místo cukříku či slivovice osladí psychotropní laskominou - vůle okusit diethylamid kyseliny lysergové opět nenávratně vzrostla! Tímto vám bonusově doporučuji čtyřhodinovou režisérskou verzi neméně kvalitního a dnes již ikonického dokumentu a generační výpovědi 'Woodstock' od Michaela Wadleigha.... A kdo netrpí obsesí fenoménu jménem Býtlz, je ofiko chodícím potratem a odpadem parazitující na řiti lidský existence. https://youtu.be/HgYq84uXi2Q ____ "Life goes on within you and without you." (24.07.2020)

Akonáhle niekde vidím meno Scorsese, vybavia sa mi nožničky. Niektoré jeho filmy by si zaslúžili radikálne prestrihanie, iné, ako napríklad tento, iba mierne. Martin Scorsese si skrátka nevie povedať dosť, to stačí. Ale film o George Harrisonovi sa mu vydaril. Priblížil hudobníka, ktorý z pohľadu laikov stál trochu v tieni Paula McCartneyho a Johnna Lennona. Vynikajúceho hudobníka, perfekcionistu, hľadača duchovných rozmerov hudby i života. Človeka, ktorý svojich najbližších i anonymné okolie často prekvapoval neobvyklými, originálnymi postojmi a názormi. (23.07.2014)

O Harrisonovi jsem věděl pouze, že byl kdysi jedním z Beatles. Kdyby tento dokument natočil kdokoliv jiný než Scorsese, patrně by u toho zůstalo. A nejspíš by to byla škoda. Scorsese hudebníkovy osudy rekonstruuje skrze archivní nahrávky a rozhovory s lidmi z jeho okolí, tedy žádný komentář doprovázený víceméně ilustrativními záběry. A přes hrozivě vypadající stopáž mě to nudilo vlastně jen ke konci, kdy už na mne bylo těch mystických keců paní Harrisonové moc. Na druhou stranu tam vystupovali i Eric Idle a Terry Gilliam, což svědčilo zábavnosti podávaných informací. (07.11.2012)

Pro mě prekvapeni. Netusil jsem, ze mel tento umelec takovouto otevřenou povahu a ze tak zname pisne jsou od nej. Dokument je postaven na vypraveni tzv. mluvicich hlav- jeho známých, a vypraveni jeho samého. Výhodou je bohaty archiv. (22.07.2020)

Vyčerpávající dokument o asi nejnenápadnějším Beatlovi, ale o to zajímavějším. George, kapelní katalyzátor třecích ploch svých dvou šéfů Johna a Paula. Osobnost, co s objevením východního náboženství začal hledat sám sebe. Tichý, plachý, milý, zamračený, prchlivý, nevyzpytatelný. Ale hlavně skvělý hudebník, inovátor, výtečný kytarista a ten, kdo složil "My Guitar Gently Weeps", jednu z nejlepších pecek The Beatles. Nenechte se odradit "vražednou" délkou (inu Scorcese, ten krátký filmy neumí), život Harrisona byl natolik zajímavý, že i ve stopáži na ploše 208 minut nemá šanci nudit. A možná že těch minut bylo nakonec i tak málo. Takhle má vypadat pocta jednomu výjimečnému hudebníkovi. (02.10.2016)

S ohledem na stopáž se možná nabízí, že život George Harrisona je pro Scorseseho nějakou osobní záležitostí, ale v tomto případě byl regulérně najat vdovou a správkyní hudebníkova dědictví, Olivií Harrison, která se k desetiletému výročí úmrtí svého chotě chystala vydat o něm knížku a chtěla to mít podepřené z obou stran. Skrze to zajímavé sledovat, jak si režisér v dlouhém a členitém životě nachází to svoje téma vykořeněnosti, pátrání po své roli a selhávání v jejím naplňování. Harrison zde nepůsobí toliko jako prorok, inovátor a svébytný umělec (v kontrastu s tím, jak to tam o něm prohlašují mluvící hlavy), nýbrž jako zmatený osamělý muž, který do puntíku naplňuje životní úsečku úspěšného západního muže pozdního kapitalismu: úspěch v mládí -> bezstarostné večírky -> psychedelické drogy -> mudrlanství -> východní filozofie -> snaha o comeback -> mudrlanství, ale jiné -> zahradničení -> smrt. Výsledný pocit z filmu přichází tak nějak mimoděk a je to zvláštní melancholie nad malým člověkem, který se pokusil prakticky o vše, měl po celém světě tisíce dobrých známých, ale vlastně byl celou dobu docela sám. Osobní bonus materiál: Harrison je další z hudebníků, kteří ve svých teen/20s letech vypadali jak já v teen/20s letech, já si jednou ty DNA testy udělám a pak se těšte jak na vás všech zbohatnu! (31.12.2023)

Pro mnoho lidí je George Harrison určitě stále jen jedním z Beatles, který tak trochu stál vždy ve stínu dvou slavnějších kolegů. Pro některé však představuje svou osobností a vývojem, jímž si během trvání skupiny a zejména po jejím rozpadu prošla, toho nejzajímavějšího z nich. Tento dokument se očividně snaží, za pomoci skládanky z nepřeberného množství střípků, ukázat velmi lidský příběh talentovaného hudebníka, odhalit složitosti v jeho povaze a vyjádřit jeho přístup k životu, čímž se, do jisté míry, vymyká běžným portrétům a stává se spíše pozoruhodným výletem do duše. 80% (24.04.2013)

"A George se pak dal na drogy.. Začal je brát opravdu docela hodně a já dodnes vlastně nevím, jak se to stalo.." (19.02.2015)

Jak se začíná říkat: Velice masivní dokumentární příběh. Pro fandy jako zrozené. Martin Scorsese je borec. (22.10.2012)

Každý dokument, kde se objevují Beatles anebo alespoň některý z jejich členů, mě zajímá, o to více pak, kdy se ho režijně ujal takový filmový mistr, jakým je Martin Scorsese. George Harrison byl jedním z těch tišších členů, ale přitom byl neméně tvůrčí a k tomu ještě velký inovátor. Finále už je trochu moc konstruované k slzám, ale dojem to udělá. (28.03.2017)

George Harrison. Můj oblíbený Brouk díky jeho pomániové hudbě, jeho přístupu k životu, jeho charakteru. Dokument přesně vyjadřuje můj názor či přístup k němu. Je to spíše pocta, náhled na Harrisona než dokument o jeho životě. Nebo aspoň takový dojem jsem si odnesl. Záběr s tulipány mi ho nějak tak krásně reprezentuje. -"Come into the control room and have a listen and see what we've been doing. And if there's anything you don't like, tell us." -"Well, I don't like your tie for a start." (15.02.2012)

Někdy hodně zajímavé někdy trochu nudné, každopádně vám dokument odhalí kdo byl DŽÍ EJČ... (15.02.2012)

Musím říct, že mne dokument totálně strhnul. Přestože jsem v minulosti viděl většinu materiálů "o" i "s" Beatles, zase mne to posunulo o notný kus dál. Navíc mne Harrison velmi oslovil v závěru svého života a na to jsem byl zvědavý nejvíc. Takže jednoznačně vynikající dílko. 90% (27.03.2013)

Z beatlologického hlediska se Scorsesemu povedlo skoro nemožné – neopakovat, co už bylo stokrát řečeno jinde, a když už, tak aspoň volit originální úhel pohledu, nesklouznout na jedné straně do nekritického adorování ani na druhé do bulváru, ale podívat se na život, tvorbu i dynamiku vztahů uvnitř a okolo slavné kapely po svém, hodně intimně a přitom s obyčejně lidským respektem ke všem zúčastněným, a to i u hodně kontroverzních témat – aniž by člověk měl pocit, že se toho ve jménu smířlivosti nějak moc zametlo pod koberec. Co se týká mravenčí práce na postižení všemožných zákrut klikaté životní, osobnostní, tvůrčí i světonázorové cesty samotného George, mám jen tu výhradu, že některé věci (třeba tu o dvou protikladných povahách) jsme možná nemuseli slyšet tolikrát z tolika různých úst, výsledek by asi nebyl o nic míň strhující (zvlášť pro někoho, kdo byl beatlovskou i post-beatlovskou muzikou a celým jejich fenoménem kus života uhranutý) a zároveň by byl o něco málo stravitelnější. (15.02.2018)

Pro beatlesaky povinne! Nejslabsi, a proto hvezda dolu, cast hare hare. (Trias-promin.). Dojemne-slzy Ringa, smutne-zadne slzy Paula. (04.04.2012)