Restrepo

Jedeme do války..... Dokument z Afghánistánu o chlapcích, kteří dělali svoji práci. O založení RESTREPA, což je vnímáno jako nejdůležitější moment v historii Korengalu. ,,NENÍ NIC HUSTĚJŠÍHO, NEŽ KDYŽ SE PO VÁS STŘÍLÍ“..... ale jinak je to o běžných věcech, které jsou pro mě nuda, nuda , NUDA. Kluci se pošťuchují, povídají, jak by se ošukali a Taliban je v nedohlednu. Chápu, že o některých věcech se jim nevypráví lehce, že ty vzpomínky jsou drsný. Ale co si z toho mám vzít já ??????? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám červený vousy. 2.) Američani mi zabili krávu a chci odškodný. 3.) Budoval jsem Restrepo. 4.) Chystám se na misi do Afghanistánu. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (28.12.2010)

Jedním slovem: Strhující. Bez zbytečného patosu, či vnucování divákovi nějakého pohledu na válku v Afghánistánu. Pouze sestříhané záběry z ročního pobytu jedné vojenské jednotky v afghánském údolí Korangal a z rozhovorů s účastníky mise po jejich návratu domů. K tomuto také směřuje jediná moje výtka, v dokumentu totiž nebylo, nebo jsem to alespoň nepostřehl, nijak upřesněno o jakou jednotku se jedná a proč vlastně jsou tam, kde jsou. Dokument zobrazuje různorodé trávení volného času na základně, bojové operace, jednání s místními, či nutnost všech přítomných vyrovnat se se smrtí svých spolubojovníků a skuteční lidé a skutečné emoce dokáží nejen vyrovnat, ale také překonat dojem a emoce vyvolané většinou jiných válečných filmů. (09.01.2011)

Válka je peklo. O tom se přesvědčila dvojice horlivých žurnalistů, kteří se rozhodli strávit jeden celý rok po boku amerických vojáků v nejnebezpečnějším údolí současného světa. Jednotka je každým dnem vystavena několika útokům místních obyvatel, k tomu se snaží vybudovat další a další stanoviště hlouběji v nepřátelském území, musí vyjednávat se starousedlíky - vojáci přinesou pracovní příležitosti a peníze, obyvatelé pracovníky a mír. Odmítavý postoj obyvatelstva údolí je však každodenním chlebem jednotky. Když už se starousedlíci odhodlají k návštěvě základního táboru, můžou za to problémy s dobytkem. Na Restrepu je symaptické, že se dvojice tvůrců nesnaží divákovi vnutit žádný svůj názor na danou problematiku, ale stejně jako obecenstvo jen přihlíží veškerému dění. Každý si tak nezaujatě udělá obrázek a názor svůj. Za to veliké plus. (14.03.2011)

Viděl jsem bohužel pouze kratší verzi vyrobenou pro Českou televizi a navíc s opravdu hodně mizerným dabingem, ale snažil jsem se od toho při hodnocení oprostit a nehodnotit to, za co tvůrci nemohou. Nicméně i tak musím konstatovat, že se mi to nelíbilo. Vadil mi uměle vytvářený patos, záběry z boje působily lehce amatérským dojmem a dokument toho zase tolik převratného o válce v Afghánistánu neodhalil. Z rozhovorů s vojáky jsem nabyl dojmu, že snad ani nevěděli, že jdou do války… Jinak po zhlédnutí Restrepa se už ani nedivím, že Američané v poslední době neválčí moc úspěšně. Kluci, co ve škole asi zrovna dvakrát nevynikali, si jedou na výlet zastřílet a třeba i někoho zabít – když vezmeme v úvahu odhodlání a motivaci nepřítele, možná to není to pravé ořechové. (29.08.2012)

Film Restrepo ukazuje z první ruky, jak to vloni vypadalo v Afghánistánu. Neobyčejný dokument o odvaze, životě a smrti pod palbou zachytily kamery novinářů i samotných vojáků. Poklidnou komunikaci s domorodci a rozdávání sladkostí na začátku ale rychle střídá trauma. Střety s bojovnými Talibanci předčí jakoukoliv střílečku na počítači. Opravdový je pocit ohrožení i tragické důsledky. Kromě mrtvých vojáků a civilistů to znamená také citové a psychické vyčerpání těch, co přežili. Není to nic tak neosobního jako přímý přenos války v Zálivu na začátku 90. let. Kameraman je totiž vždycky pod palbou. (03.02.2011)