poster

Restrepo

  • USA

    Restrepo

Dokumentární / Válečný

USA, 2010, 93 min

Producenti:

John Battsek
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dont
    **

    Viděl jsem bohužel pouze kratší verzi vyrobenou pro Českou televizi a navíc s opravdu hodně mizerným dabingem, ale snažil jsem se od toho při hodnocení oprostit a nehodnotit to, za co tvůrci nemohou. Nicméně i tak musím konstatovat, že se mi to nelíbilo. Vadil mi uměle vytvářený patos, záběry z boje působily lehce amatérským dojmem a dokument toho zase tolik převratného o válce v Afghánistánu neodhalil. Z rozhovorů s vojáky jsem nabyl dojmu, že snad ani nevěděli, že jdou do války… Jinak po zhlédnutí Restrepa se už ani nedivím, že Američané v poslední době neválčí moc úspěšně. Kluci, co ve škole asi zrovna dvakrát nevynikali, si jedou na výlet zastřílet a třeba i někoho zabít – když vezmeme v úvahu odhodlání a motivaci nepřítele, možná to není to pravé ořechové.(29.8.2012)

  • Lavran
    ***

    Že při náletu zemřeli kromě nepřátel i civilisté? Tak už to prostě ve válce chodí. Vždyť vojáci jsou, jak nás tvůrci opakovaně a přesvědčeně ujišťují, především a zejména lidé. A lidé chybují. Na jedné straně tedy stojí snaha o "polidštění" dobyvatelů, vyvolání soucitu s jejich osudy, důraz na divácké spoluprožívání všedních úkonů i konstantního ohrožení během bojového nasazení (oboje splývá do mátožné rutiny), a na straně druhé zkreslující dobyvatelská optika, která odsouvá domorodce do pozice bezejmenného, apatického zástupu, čekajícího na spásu, pokrok a světlé zítřky pod záštitou moudré civilizace. A "nepřátelé" jsou pro jistotu úplně neviditelní. Emblematická je pro stanovisko filmu scéna z rozbořeného domu, kde jsou vojáci konfrontováni s následky bombardování (zraněné děti, několik mrtvých). Je podána s odstupem, chladně a pragmaticky. Vojáci upozorňují na účinky té a té výzbroje, krátké prostřihy na tváře obyvatelů domu nestačí vyvolat emoce a empatii. Naopak vzniká dojem (který je umocněn následujícím komentářem), že domorodci si za své utrpení mohou sami, neboť jsou s opozičními silami a Tálibánem určitým (kulturním, náboženským a národnostním) způsobem propojeni. Je příznačné, že scéna, v níž jsou američtí vojáci obklíčeni nepřítelem a dojde ke ztrátám na životech, je pro změnu prezentována maximálně sugestivně a znepokojivě. Před uvedením materiálu z akce je nejdříve vystupňováno napětí a očekávání kombinovaným vzpomínáním hlavních aktérů (mluvících hlav) před neutrálním černým pozadím. V průběhu scény je naopak kladen zvýšený důraz na hysterii jednoho z vojáků. Výmluvné jsou i několikeré momenty vyjednávání, kde se zcela nekompetentní a tamní kultury neznalí důstojníci pokoušejí navázat kontakt s domorodci. Spíše než o demokratické vyjednávání se však jedná o demagogickou propagandu. Sliby o pokroku, který afgánskému lidu do údolí Korangal Američané přinesou, pokud bude s okupačními jednotkami spolupracovat, vyznívají arogantně a planě. Nikdo se starousedlíků neptá, zda něco takového vůbec chtějí. A tak se v těchto promluvách - kromě zoufalosti z neschopnosti porozumění napříč kulturami - odráží tradiční koloniální a orientalistická rétorika, skrze kterou Západ artikuluje svou intelektuální i hmotnou dominanci nad Východem. Ani v 21. století se nic nezměnilo. Pomyslný hřeb do rakve pak snímku zaráží zjištění (zruba ve 3/4 stopáže), že členové sledované jednotky narukovali dobrovolně. Vyvstává tedy prozaická otázka, v níž se však skrývá ironický osten, neboť nám připomene "osvícený" komentář velícího důstojníka o zabitých civilistech a jejich poutu s "nepřítelem": Jak mám pociťovat soucit s někým, kdo si za svou mizérii může sám? Tvůrci se nám snaží vštípit představu, že vojáci bojují na prvním místě za své životy. Ale to je klam, i když humanisticky svůdný. Symbolika opevněné pozice Restrepo je symbolikou trpkosti - nemůže totiž zastřít fakt, že skutečnými agresory jsou jen a pouze mučedníci samotní. Těžko můžeme pominout mechanismy, která stojí v popředí i pozadí konfliktu a cele určují jeho nesmyslnost. O politice však ve filmu nepadne ani zmínka.(2.4.2011)

  • L-V
    ****

    Vedle dánského Armadilla přichází americké Restrepo z dílny National Geographic, které je jiné - nezabývá se tolik děním před odjezdem na misi a neobsahuje ani příliš záběrů "všedního" dění na základně, ale v podstatě ihned nás vrhne do bojového nasazení v údolí Korangal a zaměřuje se zejména na bezprostřední záběry z přestřelek a jednotlivých akcí. Celý film jsem vnímal jako výpověď vojáků o svém ročním působení v jedné z nejnebezpečnějších oblasti Afghánistánu - záběry z mise jsou doplněny jejich komentáři po návratu domů a celé je to spíše o přenesení rozporuplných emocí a nálady než o nějakém faktografickém zasazení do kontextu dění v Afghánistánu. Nesmyslnost celého jejich působení v této lokalitě je umocněna závěrečnými titulky informujícími o opuštění údolí Korangal americkou armádou v roce 2010 - nabízí se tedy neodbytná otázka: tak k čemu to všechno?!?(26.2.2011)

  • Houdini

    Oscar 1 nominace: Dokument(25.1.2011)

  • bartias
    ****

    Film Restrepo ukazuje z první ruky, jak to vloni vypadalo v Afghánistánu. Neobyčejný dokument o odvaze, životě a smrti pod palbou zachytily kamery novinářů i samotných vojáků. Poklidnou komunikaci s domorodci a rozdávání sladkostí na začátku ale rychle střídá trauma. Střety s bojovnými Talibanci předčí jakoukoliv střílečku na počítači. Opravdový je pocit ohrožení i tragické důsledky. Kromě mrtvých vojáků a civilistů to znamená také citové a psychické vyčerpání těch, co přežili. Není to nic tak neosobního jako přímý přenos války v Zálivu na začátku 90. let. Kameraman je totiž vždycky pod palbou.(3.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace