poster

Máme papeže!

  • Itálie

    Habemus Papam

  • Francie

    Habemus Papam

    (Francie)
  • slovenský

    Máme pápeža!

  • anglický

    We Have a Pope

  • český

    Habemus papam

    (festivalový název)

Drama

Itálie / Francie, 2011, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • J*A*S*M
    ****

    To bych si tedy nemyslel, že film, jehož hrdiny jsou staří kardinálové v čele s nově zvoleným papežem, bude takhle zábavný. Velké překvapení z Itálie, nejednou jsem se zasmál, ani chvíli jsem se nenudil a závěr vyloženě potěšil. Méně precizní než Králova řeč, ale sympaticky odvážnější a progresivnější. Palec nahoru.(2.12.2011)

  • Tirion
    ***

    Je to velice zajímavá látka. Jak zpracováním, tak námětem. Ale bohužel tomu chybí takříkajíc hlubší ponor. Přestože se film snaží působit velice osobně, tak mi postavy přijdou ploché. A to zejména v případě role papeže, kterému máme být nejblíže a máme mu porozumět. Já mu neporozuměl, nesympatizoval jsem s ním a vlastně jsem ho nepochopil. Přesto všechno je to však velice zajímavý film a můj pohled na něj je čistě zkreslením mého předfilmového očekávání. Je to snímek, který neurazí, ale naopak vás zaujme velice propracovanou režií a zajímavým prostředím.(4.4.2012)

  • dopitak
    ***

    Nekonec zklamání. Čekal jsem vtipnější příběh, inteligentnější humor. Námět je výborný, ale to co slibuje OTD, ve filmu splněno není a pasáž s nejlepším potenciálem, kdy svatý otec vezme kramle, je doslova promarněnou příležitostí. Volejbal na dvoře připomíná klip Monkey Business Piece of my life (čili mu vizálně chybí originalita) a autoři se z téhle do absurdna dovedené odbočky snažili vytřískat příliš (tleskající jeptišky vyloudí úsměv jen jednou, pak už všeho moc škodí). Skvělý a ze všech nejlepší je vatikánský mluvčí v podání Jerzy Stuhra, nám známého Šuplenďáka a Sexmisisty.(20.2.2013)

  • Radek99
    ****

    Poslední pokušení Krista v postmoderním nátěru 21. století. Paralel se Scorseseho legendárním filmem je dost, přesto se film Nanni Morettiho liší v jedné zásadní věci, totiž v kvalitě mimiker - zatímco Martin Scorsese točil svou filmovou adaptaci kontroverzní knihy apriori jako vážné drama, Habemus Papam je dovedně maskováno coby odlehčená komedie a dokonce až fraška (tolik typická pro tvorbu levicových italských umělců), v níž kardinálové při konkláve hrají volejbal a papež nutně potřebuje sezení s psychoanalytikem - jak už to ve fraškách bývá, paradoxně právě bezvěrcem. Smysl celého snímku je ale někde docela jinde. Dlouho jsem si coby divák nebyl jist, zda je film určený především pro věřící, speciálně katolíky, dostatečně sdělný i pro člověka pochybujícího či nevěřícího. Ale s postupujícím dějem (a především pak při katarzi nečekaného finále) jsem pochopil, že Habemus Papam je především pro takového diváka, neboť pochybující papež je právě jím samým. Tedy mnou. A jestliže se právě režisér filmu obsadí do role ateistického intelektuála vzývajícího jako nejvyšší božstvo Freuda, přičemž jeho milovaná manželka, psychoanalytička!, žije již delší dobu ve svazku s jiným mužem, je stejně nešťastnou figurou jako dotyčný papež. Lidé sice hodnotí tento snímek vysoko, ale přesto často jeho podstatu vůbec nechápou, zmátly je ony dokonalé mimikry. Píší něco o tom, že ,,papežové mají své dny" nebo podobné bláboly a zjevně jim nedochází, že ten film je v podstatě těžce depresivní... Máme papeže, to ano. Bůh je ale mrtvý, Freud taky... PS: Neuvěřitelné vizionářství tvůrců tohoto filmu asi nejlépe vyplyne rastrem roku 2013, když na svůj pontifikát abdikoval Benedikt XVI., první papež za posledních tisíc let, který odstoupil dříve než umřel, tedy analogicky se Scorseseho Ježíšem Kristem předčasně slezl ze svého kříže...(15.4.2012)

  • Defaultovna
    ****

    Zábavný a pritom tak úprimný príbeh o ľudskej stránke tých, čo žijú s Bohom a pre Boha. Koniec ma celkom rozsekal.(6.11.2011)

  • - Ve svém filmu Nanni Moretti vycházel z reálných výroků některých papežů. Například v knize „Světlo světa“ Benedikt XVI. uvedl, že když byl zvolen papežem, byl zcela ohromen. Už dlouho toužil po odpočinku a volbu vnímal jako úder gilotiny. Jan Pavel I., který zemřel 33 dní po jmenování papežem v roce 1978, svěřil se svým poradcům, že nechce brat na sebe toto těžké břímě. (Aelita)

  • - Filmovanie snímky prebiehalo v Ríme, predovšetkým v časti Lazio. (MikaelSVK)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace