Aurora (festivalový název)

„O tématu vraždy jsem začal přemítat poté, co jsem před několika lety zhlédl televizní sérii o rumunských zločincích," vysvětluje režisér. „Překvapilo mne, že většina těchto činů byla spáchána v okruhu lidí, kteří se vzájemně znali: rodiče, přátelé, spolupracovníci nebo sousedé. Žil jsem v představě, že jako obyčejný občan mám ke ,zločineckému světu' a k podsvětí přístup jen prostřednictvím filmu, literatury a médií. Vždy jsem byl přesvědčený, že krutě zkreslují jak profil vrahů, tak sám akt vraždy. (…) Snažil jsem se rekonstruovat vražedný akt popisem temné stránky lidí, které denně potkávám: lidí, kteří žádnou vraždu nikdy nespáchali."
Snímkem Aurora pokračuje Cristi Puiu v cyklu Šesti příběhů z předměstí Bukurešti (ze Smrti pana Lazaresca tu potkáváme doktorku Ginu a zdravotní sestru Mioaru). Přiznává vliv F. M. Dostojevského, Alberta Camuse, J. L. Borgese, Franze Kafky a Ernesta Sábata. Téměř dva roky sbíral informace ve věznicích, od kriminalistů, soudců a patologů. Název (aurora čili jitřenka je vlastně Venuše, rumunsky Luceafărul, tedy Světlonoš neboli Lucifer) souvisí se vzpomínkou na nepříjemný chlad při ranních cestách do školy a má poukazovat na ambivalentnost lidské povahy. Podobně jako ve svých předchozích dílech se Puiu drží metody fenomenologického realismu: lineární vyprávění, soustředěné na hlavní postavu, není narušováno ani objasňováno komentáři, introspekcemi či retrospektivami. Divák z větší či menší vzdálenosti vidí a slyší, co se děje, ale protože má přístup jen k některým informacím, neví, které údaje jsou důležité a které ne, a musí si pracně rekonstruovat vztahovou, příbuzenskou a motivickou síť. Stěžejní je práce s mizanscénou: složitý pohyb uvnitř přeplněných bytů, snímaný v dlouhých záběrech ruční kamerou, za nimiž tušíme zárodky dalších příběhů.
Kritika přijala film rozporně. Zatímco Tudor Caranfil mluví o slabém a nekoherentním scénáři, Andrei Gorzo dílo hájí coby vizionářskou poému, jež navazuje na antipsychologickou, behavioristickou tradici moderního filmu: individuální apokalypsa a vnitřní démoni jsou tu zobrazeni výlučně prostřednictvím vnějšího chování. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola)