Borgiové

Scénář Neila Jordana kopíruje obecně příjímanou představu historie jako dobu temna, ovládanou přízemními lidskými choutkami. A tak se tu vraždí, souloží, intrikuje a vše se topí ve špíně, protože taková je dnešní představa o středověku. Jenže tohle nemá s historií nic společného, to je pouze představa současníků o ní a vypovídá jen o neschopnosti pochopit delikátnější aspekty duchovního života středověku. Borgiové jsou taková moderní soap opera naruby. Místo sentimentu protěžuje přihlouplý nihilismus, ale pracuje na stejně primitivních principech. (09.01.2012)

Seriál, který jsem začal sledovat po Tudorovcích, nejprve vypadal jen na ten typ snímku, co chce participovat na slavném bratrovi, ale nakonec se z něj vyklubalo výborné, historické dílko plné zvratů, intrik, vražd i charismatických i nenáviděných postav. Prostě velká pochvala a vlastně od druhé řady není slabého dílu. Smekám. První řada: 80% Druhá řada: 85% Třetí řada: 90% Celkové procentuální hodnocení: 85%! (15.12.2013)

Splněný sen milovníků historických „intrikáren“, které se nebojí používat filmovou řeč a nedělají z diváka hlupce, kterému je vše třeba polopaticky sdělovat (snad jen popisky s uvozením období by se hodily, působí to dojmem, že se to vše semele během týdnů a nikoli let) a navíc přecházejí od intrik i k činům. A vůbec nejlepší na tom je, že stále je to především o prokreslených živoucích postavách a emocích. Úvodní tři epizody jsou docela utahané, nic moc se v nich vlastně ani ne(u)děje a navíc je do nich necitlivě a násilně naroubovaná „propojovací“ postava žoldnéře. Ne, že by to bylo špatné, to ne, ale přeci jen jsem si říkal „do čeho si to Neile Jordane duši dal“. Takto si nechat utíkat mezi prsty tak silnou látku jako jsou osudy Apeninského poloostrova za vlády Borgiů je trestuhodné. Jenomže od čtvrtého dílu (a to ještě slabý odvar kvalitativních výšin, do kterých seriál zavítá během druhé série, která patří mezi to vůbec nejzdařilejší v žánru) se Borgiové stávají přesně tím čím měli být od samotného počátku, tedy ukázkovým kouskem na poli intrikářských historických seriálů, byť pravda, že s historií nakládají poněkud "hodně po svém"; a je to mnohdy spíše volně na motivy historie více než co jiného. A byť se autoři „ducha postav i událostí“ drží, tak pro věrný zážitek je potřeba zamířit jinam. Z herců by za zmínku stáli snad všichni (i „kontroverzně“ pojatý znuděný Ironsův papež), ale v čele tohoto nebývale kvalitního hereckého peletonu šlape Arnaudův Cesare. Třetí série je rovněž zdařilá, ale ve své první polovině bez tahu na branku. Ovšem jakmile se rozjede tak opět stojí za to. A i nadále platí, že Cesare je jednou z nejlépe napsaných a soustavně se vyvíjejících kontroverzních postav televizních obrazovek. Největším záporem celého seriálu je ovšem zrušení v momentě, kdy se k nejzajímavější pasáži osudů a činů Borgiovic famílie teprve schyluje; grr… (09.06.2011)

Kostýmní drama na pokračování, aneb třetí řada Říma, posunutá hodně do budoucnosti. The Borgias je seriál kterému toho chybí docela dost. Postavy jsou trochu ploché, intriky občas průhledné, a vyprávění nepřehledné, ale i tak funguje víceméně uspokojivě. Trochu jsem se bál že se ztratím v množství linek a osudů, ale stačilo soustředit se na nejvýraznější individuality a neměl jsem problém pochopit všechny záludnosti. Herci jsou skvěle vybraní, nejvíc mi asi učarovala Lucrezia a z těch vedlejších francouzský král Karel a Niccolo Machiavelli. Slabé čtyři hvězdičky, přesto však čtyři. (09.06.2012)

Přesně takový snímek mi chyběl. Seriál nebo film, který ukáže křesťanskou církev takovou, jaká je a jaká vždy byla. Co na seriálu obdivuji je ta nenucená snaha církev jako takovou a fungování papeže nějak pošpinit. Seriál ke všemu přistupuje velmi přirozeně, nenutí diváku špínu schovanou pod církevními koberci, stejně jako shovívavost a lidskou povahu papeže Borgi. Kdyby tu byla snaha církev pošpinit a ukázat její zvěrstva v dějinách lidstva, pak by na to tenhle seriál nestačil a jestli i proti tomuto snímku církev vystupuje negativně, pak by měla být ráda, že to někdo nevzal opravdu hodně skutečně a syrově. Církev jako největší zlodějská a vraždící organizace fungující legálně několik stovek let, je jedinou organizací, která kradla, podplácela, znásilňovala a zabíjela naprosto legálně a s tím vším funguje naprosto bez problémů dodnes. Špinavci, vrazi, pedofilové schovaní pod církevním oděvem. BORGIOVÉ nenásilnou podobou ukazující církevní špínu a stejně tak její sílu a milosrdnost. Papež Borgia ač zlý a nemilosrdný vůči chamtivosti a korupci, se díky stejně špinavým praktikám dostal na papežský Svatý stolec . Pro církev kontroverzní, pro mě osobně ještě hodně milosrdné pojetí. Jeremy Irons zahrál papeže Rodriga Borgiu naprosto dokonale a vůbec si neumím představit ve stejné roli někoho jiného. Tenhle již dnes trochu opomíjený herec ukázal v čem je jeho síla a to v reálném pojetí role. Po J. Ironsovi mě dostal Sean Harris jako zabiják Micheletto, podobné ztvárnění role jsem dlouho ve filmu nezažil. BORGIOVÉ nám tedy ukazují pravdivou stránku církve, nesnaží se jí pošpinit ani chválit, ale ukazují nám běžný svět církevního života. Snad je tu spíše než touha pošpinit viděna mírná obava a seriál je spíše k některým momentům shovívavější, než by bylo milo. Za mě tedy určitě patří tenhle počin k těm nejlepším historickým snímkům jak mezi filmy, tak seriál dohromady. (22.09.2012)