Pekelní andělé

Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že Howard Hughes byl těžký frajer. Když sledujete vzdušný útok na německou vzducholoď nebo bombardování muničního skladu a závěrečnou leteckou bitvu, ani se vám nechce věřit, že "pekelné" válečné drama spatřilo světlo magického stříbrného plátna už v roce 1930 ... Jak jsem dodatečně zjistila, bylo to pouhé tři roky poté, co byl natočený první zvukový film (!) ... Řekla bych, že na hereckém stylu je vliv éry němého filmu ještě dosti patrný - jako roztomilá a neuchopitelná výstřednost, která dodává snímku zvláštní kouzlo a jedinečnou, velice osobitou atmosféru. Nejzřetelněji se projevuje v pasážích, v nichž vstupují do hry ženy - vesměs krásné a napohled křehké až éterické bytosti tady zastávají úlohu povrchních a proradných stvoření, která není radno hluboce a upřímně milovat. Leč pravý hrdina se s citovými problémy podle očekávání dokáže vypořádat. P.S.: K "Pekelným andělům" mě přivedl Martin Scorsese spolu s Leonardem DiCapriem. Určitě je vám jasné, že mluvím o strhujícím životopisném dramatu "Letec" z roku 2004 - a jak tak pozoruju, nejsem v tom sama ... ;-) (18.07.2011)

No podle toho, jak to ukázal Scorsese ve svém Letci, tak jsem to čekal ještě trochu ve velkolepějších stylu. Jinak ale není co dodat. Po pomalejším a trošičku nudnějším rozjezdu se rozjíždí velice zajímavý příběh okořeněný o skvěle natočené letecké scény. Hughesovi se naprosto přesně povedlo přenést diváka přímo do letadla jakoby se téměř sám úřastnil těch nádherně natočených leteckých bitev. Trochu mě mrzí, že tam scén s letadly nebylo víc, ale jinak myslím, že v té době film nemohl mít vůbec žádnou konkurenci, a proto dávám plný počet. (P.S. Jean Harlow mi nepřišla nijak úžasná ani zásadně hezká, spíš mi byla celkem protivná) (06.10.2009)

Nechce se mi věřit, že to byl rok 1930, ve kterém byly natočené ty úžasné scény ve vzduchu... Občas jsem se přistihla, že koukám s otevřenou pusou - vážně :-) Jako první mě absolutně dostal výbuch vzducholodi a pak už to šlo jako po másle - bombardování, pády, či pouhé plachtění letadýlek... Nádhera! Asi si pořídím nějaké modely a začnu lepit :-)) To ostatní také nebylo až tak marné a postradatelné, jak by se na první pohled mohlo zdát - milostná linie nesoucí poselství "Všechny ženy jsou stejné..", sexy olizování uší... :-)) a motiv strach vs. povinnost, čest a vlastenectví byl vygradován opravdu slušně. Motory letadel mi v uších budou zřejmě hučet ještě hodně dlouho, každopádně vidět tuhle pěknou věcičku, se kterou si Martin Scorsese tak šikovně pohrává v Letci, rozhodně stojí za to. (10.04.2007)

Rovnou se přiznám, že mě první polovina filmu nebavila. Přišlo mi to jako melodrama, kde ani pořádně nebyly nějaké válečné scény. Pak ale ve druhé polovině došlo na bitevní scény a musím uznat, že ve vzduchu to bylo natočeno skutečně strhujícím způsobem. Tohle megalomanskému Hughesovi skutečně vyšlo. Dějově mě to ale neoslnilo. (26.07.2017)

Atmosféra bojových scén je úžasná. Pohled do kokpitu na pilota, za jehož zády se zvětšuje nepřátelský dvouplošník je ve své autentičnosti již zřejmě nepřekonatelný... Podobně divákovi zamrazí, když vidí německé vojáky vyskakující ze vzducholodi, aby ji odlehčili. Oproti tomu se mohou zdát pasáže kolem obou vojenských scén nudné a o ničem. Když se to však vezme kolem a kolem, jde o nezkreslený pohled na letce - žádná demagogie o hrdinech bez chybičky. Ale zobrazení detailů, které až neuvěřitelně - ačkoliv jakoby mimoděk - vykreslují atmosféru: vstup do letectva za polibek, chlastání v bordelu před nejdůležitější akcí, zdrcenost německého generála, který ze zajatců nedostal žádné informace... Kdyby z filmu nečišela technická nesourodost, bylo by to bezpochyby za 5*! (19.02.2006)