Matka Tereza od koček

A půl. Zajímavé, podivné, tvořivé, obyčejné, evropsky osvěžující a opravdové, nedotvořené, nevyjasněné a pro spoustu diváku taktéž zřejmě ne zcela pochopitelné. Celý snímek jsem očekávala znázornění toho, co ti hoši vlastně provedli, ale nedostalo se mi ničeho, z čeho bych poznala, nebo si domyslila, co se vlastně stalo. Taktéž jsem nepochopila onu linii s telepatií či snad magií, kterou jeden ze synů "provozoval." Bylo to vše skutečné, stalo se to, dokázal disponovat jakousi nadpřirozenou silou, nebo to byl jen nějaký stav mysli, která si to vše vytvořila, představy, jak se s danými situacemi vypořádat? Nyní s odstupem v tom spatřuji jistý psychologický podtext. Oba hlavní herci ztvárnili své postavy velmi přirozeně, stejně jako Ewa Skibinska coby jejich matka. Ač film onen zločin vůbec nezobrazuje, tak celý děj, který se k němu odvíjí, je zvládnut velmi precizně a nechává diváka v očekávání, co přijde později (nebo dříve?:) A ač na konci zůstala spousta otazníků a nevyjasněného, uvědomila jsem si, že děj možná nebyl nijak originální, spíše obyčejný, měla jsem místy pocit, že se v něm vlastně nic podstatného neděje, ale i přesto má v sobě jakési osobité kouzlo. Kouzlo, které pramení z formy jeho zpracování, kde se mísí jednoduché s neobyčejným a viditelné s nevysloveným. (09.07.2011)

Televizní snímek, který líčí rozvrat a zkázu jedné středostavovské rodiny prostřednictvím staršího ze dvou synů. Zjevný psychopat a manipulátor krok za krokem rozděluje rodiče a rozvedenou matku izoluje, deptá a tlačí ke zdi. Získává na svou stranu mladšího bratra a mohlo by se napsat, že vše spěje k děsivému finále, kdyby ovšem scénárista nevyprávěl děj od konce. Pro někoho možná zbytečný krok, který znesnadňuje orientaci v příběhu, pro mě vítané zpestření, které nutí zbystřit pozornost a trochu zapojit mozkové závity. Film stojí za vidění už kvůli vynikajícímu výkonu Mateusze Kosciukiewicze v roli psychicky narušeného Artura. Takový nenápadný parchant pro všední den. Jen malou poznámku k některým komentářům - vážně není jasné, co se odehrálo na samém konci (začátku) příběhu? Opravdu potřebujete absolutní doslovnost? Co je vlastně na tomhle dramatu mysteriózního? Celkový dojem: 75 %. (08.11.2013)

Nesympatické postavy s nesympatickým chováním, kterému příliš nerozumím. 1) Proti času jdoucí vyprávění, kdy nejprve vidíme závěrečnou pointu, abychom se pak postupně dopracovávali motivace a přičin celé věci, mi nevyhovuje. Přidám-li pochmurnost tak typickou pro snad všechny polské snímky komedie nevyjímaje, je nasnadě, že filmem nadšený nejsem. 2) Spoiler. Nesympatická matka Tereza svou péčí o kočky nahrazuje nedostatek empatického vztahu s partnerem i se svými syny. Nesympatický otec Hubert je, snad důsledkem válečných zážitků, prostě mimo. Nesympatický starší syn Arthur hledá východisko z duchovní prázdnoty v černé magii, zatímco nesympatický mladší syn Marcin (polská verze jména Martin) bez vlastního názoru slepě následuje svého bratra. Nesympaticky nijakou studentku hudby Evu vidíme pouze pečovat o nesympatickou autistickou pětiletou Jadzu. Nejenom kočky to mají posrané. 3) Zaujal mě Arthurův zájem o černou magii. Brzy se však ukáže, že jde o šarlatánské směřování zpupného egocentrika, takže je magie zobrazena opět schematicky a v duchu tradičních předsudků jako v mnoha jiných filmech. 4) Zajímala by mě ta skutečná událost, podle níž byl film zpracován. (06.01.2013)

Nevím, co si o tom mám myslet. To je jako fantasy podle skutečných událostí, nebo co to mělo znamenat s tou černou magií? A měl jsem si dělat poznámky, abych věděl, před kolika dny, týdny, měsíci... se odehrává další scéna? Dobří herci, ale nějak mi nedošlo, o čem to vlastně mělo být. Mé tři hvězdičky mají blízko ke dvěma (50%). (08.07.2011)

Zvláštní na tomto filmu není ani to, že je děj vyprávěn od konce (nebo mnohdy i na přeskáčku), ale spíš skutečnost, že jsem byla jako divák postavena před roli vnějšího pozorovatele rozkladu jedné rodiny, aniž by mi byla předložena fakta, které události byly příčinou hrůzného činu vraždy. Proto jsem se jen z nenápadných podprahových náznaků mohla domýšlet, jestli je Artur sociopatický manipulativní ďábel, nešťastník s rozvinutou psychickou poruchou, oběť domácího zneužívání ze strany otce, nebo mladík se skutečně výjimečnými schopnostmi? A co jeho matka Tereza, skutečně byl ten její bázlivě odevzdaný postoj jen strachem před agresivním synem, nebo jsem z ní správně vycítila záblesky špatného svědomí? Kdo je tady vlastně ta pravá morální oběť? Tento přístup mi připadá přinejmenším zajímavý, tím, že neznám pohnutky a minulost těchto lidí, nemohu ani jednostranně soudit, stejně jako i v reálném životě, když se mí sousedé rozvádí, také nevím, jaké spodní proudy je dohnaly až k tomuto rozhodnutí, ať už si o tom myslím cokoliv, těch faktorů může být nepočítaně a já do nich nevidím. A tak jedinou jistotou v tomto snímku pro mě zůstal můj neustálý stísněný pocit, že s touto rodinou je něco fundamentálně v nepořádku. (09.07.2015)