Zvuk hluku
-
Sound of Noise
-
Zvuk hluku
Komedie / Krimi / Hudební / Romantický
Švédsko / Francie, 2010, 102 min
Hudba:
Magnus BörjesonObsah
-
Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)
Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. Komentáře uživatelů k filmu (143)
-
Matty
Nastražte uši, hudební teroristé už startují bagry. První třetinu filmu (cca do nemocničního útoku) jsem jenom žasnul a bavil se originalitou v rychlém sledu servírovaných nápadů. Vyprávěcí zkratky je využíváno umně a vtipně (představení Oskara), stejně tak rytmizace vyprávění hudbou. Jenže po rozvržení rolí a nastínění – pravda, matném – cílů jakoby tvůrci nevěděli, kam dál. Komu fandit a kterou dějovou linii upřednostnit. Čekání na další hudební výstup vytlačuje očekávání rozuzlení, jež je nadto pramálo anarchistické a vlastně docela konvenční. Poslední číslo přitom dodržuje kvalitativní křivku, jež opisuje film jako takový, od nejlepšího k nejslabšímu. Nerespektování konvencí většiny žánrů a urputná snaha o originalitu (někdy na úkor logiky: proč například Amadeus slyší klasické hudební nástroje?) činí Zvuk hluku mile nepředvídatelným, ale současně nehezky rozháraným. Výsledek je přesto svěží a hlavně – skvěle zní. 75%(28.3.2011)
-
Dudek
Oproti Music for One Apartment and Six Drummers krok zpět. Celovečerní stopáž s sebou přináší nutnost přivést do příběhu koherentní děj, který zase vyžaduje větší práci s postavami. To jsou ovšem složky, které Zvuk hluku potápějí. Příběh zde slouží jen jako spojnice mezi jednotlivými více či méně povedenými hudebními čísly a snaží se dát ději větší opodstatnění, vysvětlit jej. Až na několik málo momentů jsou tyto spojnice zbytečné a je z nich cítit jistá omšelost, jako by byly jen narychlo naroubovanou nástavbou. I přesto celý snímek statečně drží pohromadě a směřuje k jistému vyvrcholení, které není tak silné, jak by mohlo být, nicméně svůj smysl má.(17.8.2011)
-
gr8 escape
Do značné míry zklamání nad filmem, který v první polovině baví neuvěřitelnou spoustou originálních nápadů, skvěle stavěných point a úžasných hudebních výstupů, aby se pak v druhé polovině vrhnul na pole absolutní absurdity, v níž už ale nějak není čemu se smát. V tu chvíli nastupuje nuda, pocit přepálené stopáže a bohužel také pocit nedotaženosti (motiv "hluchoty" je kupříkladu totálně rozmělněn a znevtipněn, ale zároveň není logicky opodstatněn) a zůstává tak nakonec spíše pocit rozpačitého WTF...(1.4.2011)
-
TeeAge
|| Scenár: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Jim Birmant | Hudba: Magnus Börjeson, Fred Avril | Produkcia: Jim Birmant, Guy Péchard, Christophe Audeguis, Olivier Guerpillon | Distribúcia: Nordisk Film (Sweden), Wild Bunch Distribution (France) | Štúdio: Bliss, Dfm Fiktion | Rozpočet: 4 milióny € | Tržby: ? $ ||(6.7.2011)
-
Dan9K
Já jsem čekal, že se mi to bude líbit, protože jednak ono hudební zaměření na nemainstreamového posluchače a také přirovnání k Royi Anderssonovi dávala velkou naději. Netušil jsem ale, že se mi to bude líbit ještě více než Roy Andersson. Podobně jako jeho filmy i Sound of Noise snižuje ke konci malinko kadenci svých nápadů, ale ne tak moc jako u Anderssona a zejména v první půlce jich je tolik, že jsem jen žasnul. Velmi originální, chytrý a zábavný snímek se spoustou hudebních vtipů a skvělou hudbou samotnou dokazující, že režiséři mají opravdu široký hudební záběr a rozhled.(10.7.2010)
-
JANARYBA
Asi jsem ani vše nepochopila, dokonce jsem na chvíli usnula, (film za to ale nemohl), každiopádně je to bomba....(19.5.2012)
-
nunka
Spackaný filmový koncert zvukov, ktoré nás obklopujú. Námetom som bola nadšená a výsledkom sklamaná. Originálne nápady absolutne zničilo ich celkové spracovanie. Isté momenty boli zaujímavo vystavané (samotné "koncertné turné"), v druhej časti filmu sa stále viac prikrádala nuda a miesta, ktoré mali byť vtipné mi komické nepripadali.(8.8.2011)
-
Arbiter
Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena.(1.5.2012)
-
Rosomak
Svérázná hudební komedie Zvuk hluku oslavuje alternativní kulturu, minoritní hudební žánry a umělecký aktivismus. Sympatie jsou přitom v příběhu jak na straně policisty, který stíhá „hudební teroristy“, tak i na straně skupiny hudebníků postavených mimo zákon, jenž vynalézavým způsobem a s punkovou vervou hrají na věci každodenního užití. Oproti příběhu filmu, který vyzdvihuje nespoutanost, svobodu a protest proti společenským konvencím, působí ale samotné vystavění filmu až příliš fádně, s hrdiny bez jakékoli šmouhy, kazů či neřestí, kde vše ústí do uspokojujícího a šťastného konce. Dalo by se říct, že film se trochu alibisticky snaží nikoho neurazit a být pro všechny – což nijak nekazí jeho zábavnost (v některých scénách jsem doslova brečel smíchy), ale spíše přináší následně rychlé vystřízlivění.(8.7.2010)
-
FlyBoy
[ArtFilmFest 2011, TN] Takto "zoštrikovaná" severská pohodička môže hneď z rána (na prebratie) sadnúť komukoľvek a je ceľkom šuma fuk či sa v sedačke vyskytne menej alebo viac ostrieľaný divák. Trom korunkám sa v "žabáckej" koprodukcií darí pojať námet "hudobných teroristov" veľmi vábne a preto sa nečudujem zväčša pozitívnemu prijatiu. Kľúčovým faktorom je cca. prvá, našlapaná hodina stopáže, kedy sa odohráva to najhlučnejšie: 1. Profiluje sa disharmonický vzťah medzi Oskarom dirigentom a Amadeom policajtom, ktorých rozdielna kariérna predurčenosť rozdeľuje na dva, nie moc priateľské tábory. 2. Kompletizuje sa "all stars crazy team" tvorený bandou "trafených" týpkov, ktorí pod zámienkou muzikantskej revolty napĺňajú rozfázovaný strategický plán zvaný "Music for one apartment and six drummers". Za zmienku stojí úvodná auto-bubnovačka a nemilosrdné záťahy "Doctor, doctor give me gas in my ass"+"Money for you honey". 3. Kryštalizuje sa skoro (!) "anderssonovské" postihnutie hluchotou, ktorým tandem Simonsson/Nilsson chce evidentne zabodovať, lenže v chvályhodnej snahe zakomponovať niečo nezvyčajné im asi nedochádza povážlivá nelogickosť a nevyužitosť celého pridávku. Nie je vyložene špatný, ale chýba tomu pevnejšia ruka. Veď, posúďte sami. Smola, že keď všetko toto "mäsíčko" po tej hodke skončí, rozbehnuté dianie začína strácať šťavu a pomaly sa mení vo vysiatu pomarančovú šupku, ktorá sa síce zmôže na ešte jednu ufrndžanú (bagristickú) operáciu ("Fuck the music, kill, kill"), ale potom už len prešľapuje na mieste a navyše ide do (tu) pitomej romantiky, čo by poistky pre pokorných konzervaticov. Nebudem však z toho robiť vedu, "Sound of Noise" postráda vyváženosť/väčšiu neprístojnosť, no jeho zvuk je naozaj hluk a to nielen počúvateľný, ale aj pozerateľný, preto reflexívne 4*.(22.6.2011)
-
Ketri
Není nad hudební inovace, nicméně to už není nic nového. Kdysi jsem v rámci "balíčku" vstupenek na Pražské jaro navštívila i jakousi modernu. Vůbec už si nepamatuji jméno skladatele ani název skladby, nicméně byla určena pro symfonický orchestr a dveře. A to jsem si nejdřív naivně myslela, že bubeník zdrhá.(2.5.2012)
-
bassator
45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Sound of Noise / SOUND OF NOISE / Zvuk hluku) - Originalita nadevše. Jeden z vrcholů letošního velmi slabého festivalu... - 7. 7. 2010 - kino Pupp - Karlovy Vary - 4. místo - 90%(20.8.2011)
-
Payushka
Snímek trochu doplácí na svůj hlavní hudební prvek s hraním na netradiční nástroje. Není technicky možné, aby došlo ke gradaci, když právě to největší překvapení je divákovi naservírováno hned na začátku a ostatní performance se nesou v podobném duchu. Pohromadě ale drží Zvuk hluku sympatičtí herci, jejichž tváře v českých kinech jen tak neuvidíte. Nejsou dokonalí, ale zato dokonale splňují představu o normálních lidech. Je pak jednoduché se vcítit do jejich rolí, do jejich lásek a odstrčení společností, protože jsou podle mas jiní. Jenže každý je svým způsobem jiný. Ať už hraje na piano, ukulele nebo mohutný pivásek.(11.11.2011)
-
jojinecko
Parádny námet, zabitý zlým scenárom ,réžiou, postavami a hercami! To prečo si tento film zapamätám je práve originalita nápadu a bubenícke čísla, inak čistý priemer.(8.8.2011)
-
Vodnářka
Geniální! Někdo miluje ticho, někdo orchestr a jiní ten metronom. Potřebují rytmus, tóny, zvuk, vytvářejí symfonii každodenních hluků! Na ulici, v bance, nemocnici.... Snímek s absolutním sluchem a originálním námětem nejen o dokonale bláznivých hudebních nápadech.(13.2.2012)
-
Flego
Obdivuhodná nápaditosť tvorcov pri zosnovaní teroristických hudobných útokov na civilizáciu ako takú. Záverečné absurdity išli mimo moje chápanie, ale to nezatienilo dobrý pocit z geniálnych a originálnych vystúpení ani samotného filmu.(8.7.2011)
-
iamek
První půlku jsem měl snad filmový orgasmus. Jak hudební gang začal hrát na všechno co jim přišlo pod ruku tak jsem měl husí kůži po celém těle. Navíc to nebylo bůhví jaké plácaní, ale svěži rytmická a zábavná hudba. Nejvíc mě dostala scéna v nemocnici, která je vtipná a hudebně mě bavila nejvíce. Druhá půlka už pomalu ztrací dech a tvůrci jakoby neví kudy se vidat. Ale jako celek film působí svěže, zábavně a originálně.(9.11.2011)
-
Jara.Cimrman.jr
Mám nezřízenou chuť zamlátit si do bubnů, zapreludovat si na lidské tělo, vydráždit bankovkami skartovačku, zajamovat si bagrem, lechtat smyčcem dráty vysokého napětí či si jen tak zadirigovat zvuk stříkající vody. K filmu samotnému mne sice napadá nejedna výhrada, ale ruce, nohy i uši byly po celou dobu sledování tak zaměstnané dodržováním rytmu, že mne vlastně nic jiného nezajímalo.(21.4.2012)
-
MMR
Hýbejme se do rytmu, tradáá :-D Originální film, u kterého jsem sám "bouchal" do rytmu do všeho možného okolo. Vtipné pojetí, místy až absurdní, vyostřené a samozřejmě netradiční. Jsem ohromen, nadšen, zase jsem o něco "bohatší".(8.4.2012)
-
Pishin
45. MFF Karlovy Vary(8.7.2010)
