Gilda

Gilda je úplne iná ako Laura alebo Mildred Pierceová. Ale stále silne melodramatická, používa hlavnú postavu ako ideál, od ktorej sa všetko točí a aj atmosféra okolo nej tomu náležite prispôsobená. Škoda tej silnej ženskosti, príliš neracionálnych a nelogicky chovajúcich sa mužských postáv a až čudesných zvratov, kedy sa pristihnem v pasážach, ktoré nepovažujem za prekonané. Lenže hrá tu bezchybná Rita Hayworth, ktorá to ťažisko a nátlak hravo zvláda, čím sa celá nálada filmu akosi citovo pozastaví, netreba sa zameriavať na krimi pozadie, ktoré je naproti ústrednej téme len zastierajúce a moc na ňom nezáleží. A vôbec jedna z najerotickejších scén, aké som mal možnosť vidieť. Bola len jedna, ale stála zato! (12.11.2015)

Režisér Charles Vidor pripravil pre chlapcov vracajúcich sa z vojny film s ich najobľúbenejšou pin-up girl, ktorý sa vďaka nej stal oslňujúcim a nadčasovým art-deco klenotom. Rita Hayworthová bola schopná svojou aurou prežiariť žiarivé strieborné plátno do takej miery, že i priemerná dráma sa jej zásluhou zmenila na fascinujúci, omračujúci zážitok plný vône ópia, drahého parfumu a dymu z cigár. Aj keď si ju producenti z Columbie zoštylizovali podľa svojich predstáv, v Gilde ukázala, že je naozaj dobrá herečka (konfrontácia s Glennom Fordom po vstupe do hotelovej izby, napríklad). Ak však mám byť úprimný, pri Gilde zabúdam na dobrý vkus a len vyjavene civím na Ritu ako na nejaký zvláštny digitálny efekt. Chce mi niekto niečo vyčítať? (17.10.2004)

Stále jsem čekal na nějaký silný, zásadní okamžik, který nepřišel. Jinak to nebylo zlé, ale takové monotónní, bez vzdušení. Na romantický film málo, na thriller málo, jako detektivka málo působivé, nevyužité. # [viděno: v noci, monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 5 (01.09.2012)

Velkolepá love story, jakým se nejvíc dařilo ve 40. a 50. letech, už ne tak naivní jako většina těch předválečných a ještě ne tak explicitní, popř. cynická, jako většina těch z pozdějších dob. Blízká příbuzná Casablanky – stejné prostředí nablýskaného podniku v závětří světa, stejné základní rozložení sil v milostném trojúhelníku, poháněném ovšem podstatně méně ušlechtilými vášněmi. Temné stránky milostného citu vykreslené bez zbytečného vysvětlování, s nádechem tajemství, kupodivu ne zas tak vzdáleného sebedestruktivnímu mystériu okolo jisté Laury Palmerové. K tomu jen náznakově vyprávěná, ale ne ošizená kriminální linka a (na noirovku) nečekaně odlehčené zakončení – za mě velmi doporučeníhodný kousek. (03.03.2015)

Gilda je noir se slušným tahem na bránu. Stejně jako Hitchcockův Počestný muž čerpá z poválečné paranoi a míchá ji s erotickým dusnem. Což v případě Rity Hayworth není vůbec těžké. George MacReady je ve své roli naprosto přesný a výborně doplňuje milostný trojúhelník o těžko vyzpytatelný úhel. Naopak Glenn Ford je spíš matematický omyl. Gilda je velmi dobrá řemeslná práce. Tematizuje potlačované touhy a zpracovává je do atraktivních noirových tvarů. Na snímku je vidět, že žánr filmu noir si v roce 1946 už zřetelně uvědomuje, v čem tkví jeho přitažlivost a využívá možností kamerových jízd, umělého kouře i ostrého svícení beze zbytku. Jen vnitřní řeč postavy Johnnyho Farella je zcela očividně nadbytečná a zbytečně film retarduje a připravuje o kus kouzla, které tkví v nevyřčeném. (26.04.2010)