Motýl vzlétl k záři

Prekvapivo pecka. V najlepsich tradiciach screwballu sa tu keca ohromnou kadenciou, aby velmi casto vypadla nejaka skutocna perla. Aby po divackej facke v poslednom akte usmev zamrzol. Skoda, ze to nebolo dlhsie pretoze ten prechod medzi nahlaskovanou komediou a temnou dramou nie je uplne hladky. Vsetko ale zachranuju famozna Katharine Hepburn a este lepsia Ginger Rogers. O dost lepsie nez tematicky pribuzny original Star is born 9/10 (14.11.2020)

Hned po doběhnutí úvodních titulků se na vás začne valit kaskáda břitkých dialogů, ironických prupovídek a nevybíravých glos, to všechno v podání asi patnácti nudících se hereček bez práce. Dost neobvyklý úvod do příběhu, řekl bych. Chvilku trvá, než si člověk zvykne na slovní ping pong, podle kterého je možná až příliš poznat, že se původně jednalo o divadelní hru. Jakmile ale vstoupí na scénu jako vždy bezchybná Hepburnová, začne se děj pomalu rozbíhat a přes konverzační komedii přechází až do závěrečné tragédie. Na můj vkus poněkud násilně a přehnaně, s přivřením oka se to ale dá akceptovat a na emocionálnosti to nijak neubírá. A Adolphe Menjou má snad na ty usměvavé pokrytce patent, v Kubrickových Stezkách slávy byl skoro stejný parchant jako tady. (11.10.2010)

Penzionát pro začínající herečky je jako osudí, do něhož se tu a tam vnoří povolaná ruka a na základě nevyzpytatelného výběru vytáhne vítězný míček. Jeden z mnoha desítek, kterým stojí za to po léta bezcílně rotovat v bubnu. Jedna z adeptek je tak otlučená, že se zdá být začátečnicí už hezkých pár desítek let, několik dalších se nejspíš časem vdá a přijde na jiné myšlenky, jiné sleví ze svých ambicí a stanou se třeba tanečnicemi ve sboru. Jednu, možná dvě z nich osvítí světla ramp. Zatím ještě překypují energií, bagatelizují neúspěchy a přeceňují naděje... Nikdy bych si nepomyslel, že by mi u nějaké komedie mohlo vadit příliš mnoho vtipů. Jestli jsem se k tomuto pocitu někdy přiblížil, tak právě při sledování Stage Door. Konverzačního humoru je zde dost na tři filmy a je modernější než v leckterém sitcomu, mladším o šedesát, sedmdesát let. V okamžiku, kdy už jsem se začal cítit všemi těmi sarkastickými šlehy zvolna přesycen, se film se zlomil do dramatu. Ne násilně, naopak podle průběžných očekávání, která tato břitká perla od začátku navozuje. Herečky z penzionu používají cynický humor jako obranný prostředek pro zaplašení pochyb o svém talentu, obav z budoucnosti a pro zachování sebeúcty. A je jasné, že to sebeobelhávání nemůže trvat věčně. Byl jsem předem připraven na dva možné extrémy - buď se bude nemilosrdně "nastavovat zrcadlo" jako v Sunset Boulevardu nebo ve Všem o Evě, nebo půjde o konejšivou sociální pohádku á la Frank Capra, kde přes útrapy všechno dobře dopadne. Stage Door se ale neopírá o stylizační žánrové berličky a zůstává v každém směru nohama na zemi. Imponuje, mi, jak elegantně se vyhýbá obvyklým klišé. Postavy ztvárněné Katharine Hepburn a Ginger Rogers se sotva dají chápat jako nějaké modelové typy, zobecňující určitý druh ženy, herečky, plodu konkrétního sociálního zázemí atd. Jsou to jedinečné osobnosti a asi by nebyly příliš odlišné při volbě jiné kariéry. Je ale zajímavé konfrontovat je právě s prostředím, které škatulky jako "sebevědomá mondéna" nebo "venkovská naivka" přímo vyžaduje. Vedlejší postavy mají k takovému zobecnění blíž, ale žádná z nich není karikaturou. Stage Door (trapnému českému názvu Motýl vzlétl k záři se vysmál už recenzent Kinorevue v roce 1938) je malé, skromné mistrovské dílo. 100% (14.08.2010)

"Na spaní používáme klapky." - "Co s tím mám dělat. Dát si to na oči?" - "Ne, spolkneš je a zapiješ vodou." Bohužel podobných výměn v Stage Doors není tolik, kolik bych si přál. Výsledkem je spíš průměrnější screwball, který bledne ve srovnání s o rok novější Leopardí ženou. Ale nutno přiznat, sledovat kočkování mezi Katherine Hepburn a Ginger Rogers mě těšilo. Překvapivý je hlavně neutěšený závěr, který z feministických pozic útočí na broadwayský (a potažmo hollywoodský) způsob zacházení s herečkami, coby materiálem na jedno použití. (30.07.2020)

Ani nepočítám, kolik se tady sešlo výborných a nádherných hereček v čele s Katherine Hepburn, Ginger Rogers nebo Andreou Leeds. Jejich postavy jsou zábavné, sarkastické a vůbec si tu slovní pálkovanou užívají s celou vahou své okouzlující osobnosti, ale někde v pozadí už se plíží stín velké tragédie. Poslední třetina filmu tak z lehkovážné konverzačky přechází v tíživé drama, kde jsem se ani já nakonec neubránila, aby mi trochu nezvlhly oči. Protože na rozdíl od svých zářných představitelek, Kay, Jean a ostatní dívky z penzionátu, své místo na výsluní ještě nevybojovaly a jak to tak na pozadí hollywoodského pozlátka bývá, jejich naděje nakonec zapadnou do ztracena, stejně jako jejich krása. (08.10.2014)