Vyměřený čas

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)

Instantní antikapitalistická rebelie pro hollywoodským mainstreamem živené středostavovské rebely, kteří jsou schopni brojit proti systému jen v revoltě z celuloidového pásu. Povrchní, prvoplánové, klišovité, nelogické. Pseudosofistikovaný hollywoodský blábol. Trapný pokus o vědeckofantastickou verzi Bonnie a Clyde. Plýtvání časem... (05.02.2012)

Kapitalismus a kult věčného mládí ad absurdum. Chytrý (až na pár nelogičností) scénář, kde se sice čas neustále bláznivě přelévá a co chvíli se ho někomu fatálně nedostává, ale režii chybí drajv a tak se žádná nonstop nervydrásající honička s časem nekoná. Niccol akční scény neumí a ani mu o ně nejde, ale co ta slabá dynamika vyprávění? Spíš než časový tlak (když se opakovaně dostanete do situace, kdy vám zbývá jen hodina nebo dokonce jen minuta života, zvyknete si na to) jsem tak vnímal všudypřítomný materialismus, kdy má vše svou nemalou cenu, kterou jednou je a jindy není problém zaplatit. Film k zamyšlení a méně už ke koukání. (27.11.2011)

,,NEMÁM ČAS LÁMAT SI HLAVU TÍM, JAK K TOMU DOŠLO. JE TO TAK, JAK TO JE. JSME GENETICKY UPRAVENI TAK, ABYCHOM.....“ /// Čas nad zlato (a patrně i nad sůl...). Období lidstva, ve kterým se cena života neustále zvyšuje a ,,Darwinovští“ kapitalisté jsou zase o krok dál. A v tomhle bordelu Will potká Henryho (neboj, ,,teplej“ večírek nebude...), kterej mu dá celý století (času vole.). ,,NEPROMARNI MŮJ ČAS!“ (..jsem to říkal...) To by ovšem znamenalo.... obrat je o všechno co mají!.... Hodně dobrej námět na zpracování (ale i na zkurvení). Připomíná mi futuristický Equilibrium či ,,vědeckej“ Ostrov. Postupně jde všechna ta nadčasová myšlenková moudrost do pozadí (do prdele není ten správnej výraz...), ale naštěstí se film nemění v lacinou gangsterku ve stylu Bonnie a Clyde (řízlou Jurem Jánošíkem). Já se bavil. I díky napětí, akci a těm několika myšlenkám. Pro mě asi dosud nejsympatičtější Timberlake a další zajímavej C. Murphy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem členem Komunistickýho svazu mládeže. 2.) Nejsem schopnej pochopit otázku: ,,Co se dá koupit za 59 let?“. 3.) Thx za titule ,,channina“, ,,Xeetty“ a ,,radmas“. (23.01.2012)

Don't Waste My Time! Bonnie a Clyde lapeni v Gattace, kde je každý další den luxusem, který si nemůžou dovolit všichni. Může se zdát, že Niccol vyměkl a místy servíruje až zbytečně líbivou podívanou s logickými trhlinami postavenou na podobných pilířích jako Gattaca, kdy i ten nejmenší článek řetězce dostane svou šanci změnit svůj osud (samozřejmě na úkor něčího sebeobětování) ve společnosti s geneticky upraveným DNA kódem v žilách a v neodolatelných futu-retro kulisách, ale myšlenkové podhoubí má In Time i tak slušné a z hlavy hned nevyprchá. Jen to (za)tlačení na pilu tentokrát trestuhodně chybí. I přes to mi však tenhle běh o život, za lásku, za čas a za svobodu sedí víc než osudový sprint v The Adjustment Bureau. (05.11.2011)