• Marigold
    ****

    Chytrá jednoduchá hyperbola posouvající současný komoditní fetišismus a darwinisticky pojatý kapitalismus ad absurdum. Navíc film ironizující vlastní nemožnost vykročit ze zavedených mantinelů showbyzu. Niccol však těch několik atrakcí (bondovské citace, Bonnie a Clyde romantika, dystopické bijáky) nikdy neklade před samu myšlenku boje proti nespravedlivému systému, v němž majetní těží (ontologické) bohatství vykořisťováním bezbranných. Některé teze zavánějí tím, že Niccol četl Badiouovu Komunistickou hypotézu a upravil ji pro potřeby hollywoodské podívané (tzn. nedovolil si zajít tak daleko, ale svědomitě tam nakročil - viz vynikající závěr). Film je plný děr v logice i motivaci, scénář je velmi nevyrovnaný, střih a kamera poněkud bezzubé, ale celek působí jako příjemný impulz k zamyšlení nad stavem současné společnosti a utopickou povahou systému. Právě tohle dělá z In Time pozoruhodný a vyčnívající titul v současném hollywoodském pelotonu, i když ne zrovna titul bezchybný a hodný bezbřehého nadšení. (70%)(24.10.2011)

  • Djoker
    ****

    Čím více se divák zaměří na trefné pomrkávání na absurdní fungování dnešní společnosti, tím méně bude mít potřebu řešit nedotažené linky této alternativní doby. Peníze jsou zde nahrazeny časem, a právě toto platidlo dělá z každného dne strhující podívanou, při které si člověk skoro začíná vážit toho, kde žije. Niccol podle mě nechtěl ani tak ohromit světem, který stvořil, ale spíše ukázat demenci dnešní doby ve značně vyhrocenější a hrozivější podobě, do které však ta komedie, kterou většina lidí žije (práce, nákupy a spát), stejně směřuje. Mnoho situací se mu podařilo zobrazit famózně (továrna, kasíno, půjčky) a snobismus byl v kontrastu s lidmi, kteří doslova řešili každou minutu a museli pořád běhat jako zvířata, opravdu nechutný. Ten spěch mi ihned připomněl naše ulice a silnice, po kterých se stále honí spousty bláznů, kteří mají pocit, že si tím nějak pomůžou, i když pak večer u piva stejně brečí, že je všechno na píču. Z toho, milí honiči, plyne, že můžete klidně zvolnit. Za hovno to bude stát tak jako tak. Chtělo by to výraznější jiskření mezi ústřední dvojicí, dotáhnout konec a byla by to naprostá bomba.(16.3.2013)

  • Shadwell
    ***

    Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak.(28.1.2012)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • - Mnohé postavy sú pomenované podľa skutočných modelov značkových hodiniek Fortis, Vacheron-Constantine, Jaeger-LeCoultre, Hamilton, Tag-Heuer Carrera či Patek-Philippe. (marciano)

  • - Zbrane, ktoré používajú strážcovia pri zastavovaní Willa (Justin Timberlake) sú STEYR AUG Bull-Pup Assault Rifle. (Johnny.ARN)

  • - Minuteman Fortis (Alex Pettyfer) jezdí v Cadillacu Seville, strážci času používají Dodge Challenger a Dodge Ramcharger (scéna na mostě), velké černé limuzíny vycházejí z Lincolnu Continental. (Adrai)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace