Sherlock

Sherlock Holmes v podání této minisérie je natolik geniální, až to není úplně uvěřitelné, přijde mi, že jeho dedukce jsou natolik nadpozemské, že působí spíše jako scenáristický konstrukt, který má zamést s bežným diváckým uvažováním a zamezit kladení dalších otázek. Nechci tím říct, že by Sherlockovy myšlenkové procesy nebyly zajímavé, právě naopak, jen mu nějak neskáču na lep. Druhý problémek spatřuji v charakterech, zatímco Sherlock je "vykradený" Dr.House, Dr. Watson je pak obětí nejen jeho, ale vlastně i samotných scenáristů, neboť "zalepuje" díry a plní úlohu podřadného sidekicka bez objasnení vlastní motivace... Atmosféra tak trošku retro Londýna je fajn, tempo poměrně svižné a řekl bych, že jde o všehovšudy chvalitebně odvedenou práci... Ze tří kriminálních případů bych vyzvednul nejvíc ten první, díky fascinující auře záporáka. PS: Další série jsou o poznání lepší, zejména S02E01 a S03E02. 8/10 (19.08.2011)

Intuice mi napovídá, že každá doba potřebuje svého Sherlocka, ale možná to není pravda. Mne však tento detektivní poradce dokázal hodně pobavit, i když zábavné nálože deduktivního humoru položené v prvním dílu postupně ztrácejí na své výbušnosti. Přesto je to skvělá zábava pro všechny, kteří jsou schopni překousnout, že slavný detektiv vyměnil fajfku za počítač a se svou hyperaktivitou prozatím nevyhledal odbornou pomoc. (20.01.2014)

"Nejsem psychopat. Jsem vysoce výkonný sociopat. Vygooglete si to." Už je to tak, knihovnu nahradil Google, drožku taxík, krasopisné dopisy s pečetí sms. Z problému na tři dýmky je problém na tři nikotinové náplasti. A přesto se Sherlock roku 2009 duchem podobá literárnímu předobrazu možná víc než desítky jeho bezkrevných ilustrací před ním. Připouštím, že sám jsem jimi ovlivněn víc než Doyleovými předlohami, které jsem četl velmi namátkově, a zpočátku mi připadalo divné převádět něco tak bytostně viktoriánského do současnosti. Zbytečné obavy. Sherlock Holmes i doktor Watson mají vše, co mají mít, a mají i cosi navíc. Mimořádná schopnost vidět pod povrch věcí Sherlocka vyčleňuje ze společnosti 21. století, zvyklé uzavírat předsudečné závěry pod vlivem mediálních schémat a omezených zkušeností svých zlenivělých myslí. Doktor Watson po traumatické válečné anabázi těžko hledá způsob, jak se vrátit k normálnímu životu. V 9 adaptacích z 10 jsou ti dva zahálčivá dvojice, která se nechá ze svého hnízdečka lásky v Baker street vylákat až na všeobecné naléhání vedlejších postav, které se (kromě Lestradea) okázale koří jejich renomé a uctivě jim nahrávají na brilantní smeče. Zde jsou Holmes a Watson outsideři a řešení případů berou jako jediný možný způsob seberealizace. Velice moderní forma obrazového vyprávění mi trochu připomíná seriál Podfukáři (2005), výborně děj rytmizuje a zabraňuje největšímu nešvaru detektivek všeobecně - nekonečnému vysvětlujícímu tlachání. Vše podstatné prostě vidíme a dialogy proto mohou být a jsou jen vtipnou třešničkou na dortu. Hodnotím po pilotním díle, ale velice pochybuji, že by následující mohly výrazně pokazit můj dobrý dojem. 100% (01.08.2010)

Britské puntíčkaření a retrolook (v Londýně se ho dá docílit velmi snadno i s celým zástupem mrakodrapů a přerostlým Ruským kolem) v kombinaci se sitcomově kulometnou vyřídilkou a hravými vizuálními nápady (smsky přímo na obrazovce, šíleně deformované záběry (McGuiganův trademark) posilující dojmy ze zběsilých honiček, CSIčková vizualizace Holmesových dedukcí) staví tuhle adaptaci někam mezi starou dobrou sherlockovskou klasiku a novodobou verzi s Downeym (z té si půjčuje zejména říznější hudbu a tempo). Martin Freeman v zasmušilé poloze překvapením, Benedict Cumberbatch možná i televizním objevem roku plus tolik narážek na jejich snad příliš těsný (přitom se teprve rodící) vztah, odkazů na předlohu (ovšem nikoliv beze změn, takže i fanda je napnut do poslední chvíle) a soudobých vtípků, kolik divák unese. A jsem si jist, že nad tímhle uznale kývne jak postarší rodilý Brit, tak nadržený seriálový všežravec v srdci Evropy. Nezbývá než doufat, že po úžasně rozpustilém pilotu nezačnou docházet nápady. Vzhledem ke kvalitě britských (mini)sérií máme ale slušnou šanci na to, aby tahle nesmrtelná literární klasika dostala další upgrade, který k ní přitáhne nové fanoušky. Game is on! (01.08.2010)

To zas jako obvykle vybočím z řady a budu za heretika, když 14. nejlepší seriál (podle CSFD) odměním dvěma hvězdičkami, ale v tomhle případě mi stačil jediný díl s celovečerní stopáží, abych zjistil, že tenhle projekt nebude mít šálkem čaje. Kultovní knižní sérii Arthura Conana Doyla v lásce nemám a totéž se dá napsat o jeho detektivním hrdinovi, protože tyhle klasické detektivky mi vždycky přišly vykonstruované a podbarvené typicky britským třídním a společenským snobismem. Moderní verze přijímám, pokud zabrousí na pole parodie nebo obecně humorné nadsázky, jako se to povedlo popkulturně laděné verzi Guye Ritchieho, ale tohle zpracování směřuje spíš k teenagerům, ke kterým mám už přece jen věkový odstup. Obecně se dá říct, že tam, kde klasika je zpracovaná v teenagerském balení, dostává ode mě obvykle výprask. Ty dvě hvězdičky nejsou ani tak za zpracování, které je profesionální, jako spíš za emoce, které ve mně unuděný sebestředný mladý génius se stejně laděným záporným protihráčem vyvolávají. Celkový dojem: 45 %. V tomhle případě se shoduju s intelektuálně vyšroubovaným komentem Radka99.:-) (27.06.2011)