ヤンキー君とメガネちゃん
Flunk Punk Rumble
Obsahy(1)
Jedná se o adaptaci mangy, jejímž autorem je Yoshikawa Miki. Středoškolák Shinagawa Daichi ve škole moc času netráví a místo toho jde z jedné rvačky do druhé. Jeho život se obrátí vzhůru nohama, když náhodou potká spolužačku Adachi Hanu, která zrovna pospíchá do školy. Po jejich zvláštním setkání je Daichi dotlačen do ještě zvláštnějšího přátelství. Hana se totiž rozhodne, že se Daichi musí aktivně účastnit školního života. Jak se záhy ukáže, Hana skrývá tajemství, které vysvětlí, proč se jako jediná z celé školy Daichiho nebojí. (Moiraine)
(více)Recenze (4)
A tak zase jednou za pět. Vůbec ty adaptace, ve kterých se objeví Narimiya jsou nějaké povedené. A to fakt hodnotím celek a ne jen jeho úškelb (volně přeloženo úsměv). Kupodivu hlavní hrdinka není taková protivná káča, jak se může po prvním díle zdát. A s Daichim se myslím dokáže ztotožnit velké procento teenagerů (a nejen teenagerů, ehm ehm). Nejen proto, že se je to pěknej zabejčenec a radši se pere, než učí, ale taky proto, že je to líné hovado... tedy myslel jsem proto, že má srdce na pravém místě, samozřejmě. O přátelství, o přetvářce a o tom, jak je nutno býti "normální"... pěkně se na to kouká, má to jenom deset dílů (což vám bude na konci líto!) a jeden se u toho dost nasměje. Určitě se k tomuhle kousku ještě vrátím. ()
Má to ještě takový ten feeling starších japonských doramat (tj. takových, které se dělaly zhruba před deseti lety), ale stejně si mě tenhle seriál nedokázal až tak získat - jako by tam přece jenom něco chybělo. Po pár dílech to trochu zevšednělo a děj nepřinesl žádný další pořádný nový vývoj. Na druhou stranu se ale jedná o jeden z těch japonských seriálů, které jsou o přátelství a o cestě za svými sny, to vše v lehce a příjemně plynoucím příběhu, odehrávajícím se v prostředí školních lavic a rodiny... no a já mám pro tuhle japonskou tématiku slabost, takže i tak hodnotím výše. Jen je škoda, že zrovna tenhle seriál na mě nezanechal až tak velký dojem, abych si ho dlouhodobě nesla v paměti. A to je pro mě dost zásadní. ~(3,5★)~ ()
Přeloženo. (Minimálně pár slovy ohodnotím, až to uvidím.) ()
Bitky na každém rohu, super silná Hanička a to vše za doprovodu skvělého soundtracku od mistra Ludwiga van Beethovena a jeho deváté symfonie. První půlka seriálu byla lepší, ale pak začali být díly trochu stereotypní a my jsme museli sledovat neustále malicherné kecy hlavního hrdiny, který se za celý seriál osobnostně neposunul ani o milimetr. Byla to docela sranda, ale nic extra úžasného tento seriál není. Jen škoda, že dorama nepopošla o nějaký ten rok nebo dva dále, abychom viděli zda-li odhodlaní hlavních hrdinů vydrželo. ()
Galerie (4)
Reklama