La Terre outragée
Земля забуття
Zniewazona ziemia
Land of Oblivion
Krajina zabudnutia
Režie:
Michale BoganimScénář:
Michale BoganimKamera:
Antoine HéberléHrají:
Olga Kurylenko, Andrzej Chyra, Sergej Strelnikov, Nikita Jemšanov, Nicolas Wanczycki, Ilja Iosifov, Dmitrij Suržikov, Ksenija Nikolajeva, Natalja Tkačenko (více)Obsahy(1)
26. dubna 1986, Pripiat, několik kilometrů od Černobylu. Tohoto krásného letního dne slaví Anya a Piotr svoji svatbu. Malý Valery a jeho otec Alexeï, inženýr v jaderné elektrárně Černobyl, zasazují jabloň. Nikolaï, lesní správce, vykonává svoji pravidelnou pochůzku po lese… V elektrárně však dojde k havárii. Piotr je povolán, aby uhasil oheň. Nikdy se však nevrátí. Radioaktivita okamžitě mění podobu těch, kteří jí byli zasaženi. Lidé jsou najednou ve spěchu evakuováni. Alexeï, odsouzený úřady k umlčení, raději zmizí… O deset let později. Pripiat, město přízraků, které jeho obyvatelé opustili, se stává zemí nikoho, gigantické moderní Pompeje vztyčené na podivném turistickém místě… Anya je nyní průvodkyní v této oblasti, Valery stále hledá po stopách svého otce a Nikolaï sám nadále udržuje svoji zamořenou zahradu… Čas dělá své, avšak jsou naděje na nový život zde vůbec ještě možné? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Mně to přišlo, jako kdyby prvních dvacet minut dělali uplně jiný lidi než zbytek filmu. V těch dvaceti minutách byla tak krásně vykreslená atmosféra, napětí z toho co přijde a příběh se mohl doslova vybírat po který cestě se vydá za divákovým nadšením. Jenže pak následoval střih a obrovský rozčarování, ta tam byla atmosféra, z děje se stala neoriginální nikam nesměřující rozplizlost a Olga potvrdila, že herecky prostě film neutáhne. ()
║Rozpočet $5miliónov║ Cinematik report: V priebehu dňa zaujala Európska koprodukcia Zabudnutá krajina(2011). Príbeh nám približuje čo sa dialo okolo Černobyľskej katastrofy pri výbuchu reaktora v jadrovej elektrární. Hlavnou a nešťastnou hrdinkou sa stáva Anya vo výbornom podaní známej Olgy Kurylenko(Quantum of Solace), ktorá aj napriek nešťastným okolnostiam nezanevrie na strateného muža a stále sa vracia do spustošeného mesta Pripiať aby tam našla svoj pokoj v duši. Dej ponúkne dosť silnú a neprebádanú tému okolo tejto tragédie, film ktorý nechce šokovať týmito okolnosťami ale chce ponúknuť na túto tému pohľad z iného uhľa. /videl v kine: 60%/ (videl na festivale Cinematik 2012) ()
,,Vašeho manžela není možné vidět. Proč? Dostal 1600 rentgenů, už to není člověk, je to reaktor! ´´ ------- Tohle byl hodně zajímavý film a podotýkám smutný a deprimující. Hlavní hrdinkou je Anya, která se v den kdy došlo ke katastrofě zrovna vdala. Ty minuty, hodiny a dny těsně po byly jedním slovem strhující. Asi nikde jinde jsem zatím ohledně této jaderné katastrofy neviděl nic lepšího a že mne Černobyl dost zajímá! Jakmile však Olga Kurylenko nasedne do evakuačního autobusu a dojde k časovému skoku o 10 let, z obrátek film těžce ubere a stane se deprimujícím psychologickým snímkem. Snímkem o lidech, kteří ztratili svojí identitu, své blízké tam v zóně. Cosi je do ní stále přitahuje i když ví, že delší pobyt v oblasti stále zamořené radioaktivitou škodí. Během této druh části se o katastrofě lecos dozvíme, protože Anya je průvodkyní pro turisty a provádí je i s výkladem městem Pripjať. Nám z počítačového Stalkera a COD tolik dobře známým! Ačkoliv některá místa jsou již notoricky známá : velké ruské kolo, bazén atd... Přesto budete znovu v úžasu sledovat to město duchů. Nejsou to ale jen výlety do zóny, i okolí je stále podivně tiché a Anya i když se snaží začít znovu ví, že tohle místo bylo prokleto. Tři dozimetry. * * * ()
Zcela průměrné sociální drama, v němž slouží černobylská havárie jako pozadí příběhu. Ovšem je to právě ona havárie co v první polovině táhne celý film. Skvěle jsou vyobrazeny první dny po havárii, kdy nic netušící obyvatelé Pripjatě žijí až do evakuace dál bezstarostným životem. Bohužel druhá polovina už takový "drajv" nemá. Roztříštěné osudy jednotlivých postav jsou mdlé a nudné. Za zmínku snad stojí jen exkurze do Zóny, v nichž má divák možnost vidět skutečné město Pripjať a ne nějaké přiblblé kulisy. V prvních minutách působivé, v posledních minutách jsem zíval. 60%. "A zatroubil třetí anděl a spadla z nebe hvězda veliká hoříc jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. A jméno té hvězdy zní Pelyněk. I stala se třetina vod pelyňkem, a mnoho lidí zemřelo od vod, neboť zhořkly..." ()
Škoda toho úprku od nadějného atmosférového úvodu, žánrově od katastrofického k romanci. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci prosince. ()
Naprostý souhlas s komentářem od Enšpígla. Prvních dvacet, pětadvacet minut bylo úžasných a ty bych ocenila klidně nejvyššími pěti hvězdami. Jediná výhrada k takřka dokonalému začátku je, že se odehrává v jakémsi bezčasí, podle módy, vybavení domácností i chování postav nepoznáte, že by se mělo jednat o story odehrávající se v druhé polovině 80.let, spíše film působí, že popisuje dobu mnohem starší. Po havárii v jaderné elektrárně Černobyl, místo toho, aby příběh začal gradovat, se naopak rozpustil do mozaiky několika příhod, které nedrží pohromadě. Vznikla jakýsi podivná motanice psychologického filmu, nevěrohodného dramatu, nedotažených nápadů, hovorů o ničem, dlouhých záběrů a vše je sestříháno tak zvláštně, jako by to k sobě ani nepatřilo, jako by každou část filmu vytvářel pokaždé jiný tvůrce. Tvůrcům po úvodní skvělé části prostě došla šťáva a zbytek už za mnoho nestál. Škoda, mohlo se jednat o skvělou záležitost. Ona i ta myšlenka, co havárie udělala s psychikou lidí a jak se s neštěstím obyvatelé Pripjati vyrovnávali, je skvělým nápadem. Dojem z filmu je rozporuplný a nezachrání to ani připomínka na hezkou písničku, kterou mi po mnoha letech nostalgicky připomněla zpívající nevěsta: " Milion, milion, milon růží mít..." (Milion alych roz) :) ()
Některé lidské osudy jsou zajímavé, a proto o nich stojí za to natočit film. Někdy je ale podání takové, že to zase tolik nepřinese. A to si myslím, že je problém snímku "Země zapomnění". Nějak to na mě nedokázalo udělat dojem, i když to není vůbec špatně zahrané a je to dramatické. Pořád mi to přišlo trochu obyčejné. ()
Pokud by něco mělo charakterizovat tenhle uondaný kousek, tak to bude sousloví nevyužitý potenciál. První část filmu je parádní, černobylská katastrofa je zachycena civilně, žádné drámo, žádný efekt, lidé se baví, slaví, milují se a za domem jim hoří jaderný reaktor. Nikdo nic neví, nikdo nic netuší. A pořád prší. Pak se ale přesuneme dál v čase a najednou sledujeme osud ženy, která se odmítá vyrovnat s minulostí. Přestože má možnost odejít a žít lepší život jinde, tvrdohlavá zarputilost ji stále táhne zpět do zóny. Nakonec děj vyšumí do ztracena a nebýt miniosudů dalších zúčastněných, šel bych ještě o bod níž. Olga Kurylenko v hlavní roli září (doslova) a svůj dramatický part ustojí i přestože ji scénář háže klacíky pod nohy. Taky už to dávno (hlavně díky bezvadnému televiznímu hitu) není jenom "ta hezká tvářička z bondovky". Škoda té promarněné šance, mohlo to být docela působivé postapo, takhle je z toho jen vyčpělá "artovka" pro pár festivalových nadšenců. ()
26. dubna 1986, den, který změnil životy (a spoustu ukončil) velkého množství obyvatel městečka Pripjat, i celého jejího okolí. Den, kdy se ukázalo, co dokáže jádro, pokud není pod stoprocentní kontrolou, a den, kterému se vyrovnala snad jen podobná havárie ve Fukušimě (byť způsobena přírodní katastrofou). Film sleduje osudy několika obyvatel městečka Pripjat, kteří měli to štěstí (a nebo smůlu?) že původní havárii přežili... O černobylské havárii jsem četl spoustu článků, a také jsem si se zájmem přečetl reportáž z výletu do míst, kam míří jen ti odvážnější (bohužel ji už nejsem schopen najít). A tak jsem byl na tento film docela zvědavý, a - když se na to podívám zpětně - tak jsem si jej i docela užil. Samozřejmě "filmová" verze ubírá něco na dokumentaričnosti (kterou si tragédie zaslouží), ale zase tomu dává chloupek lidskosti (leč jak říkám, bylo to spíš na škodu, protože Černobyl není úplně místo na nějakou romantiku). Každopádně pokud někoho tato tématika zajímá, tak doporučuji i zajímavé videjko na youtube, jak informovala tehdejší československá média o této katastrofě... jak režim v roce 1986 informoval o havárii den po dni... ()
Název nejlépe vystihuje celý tento ponurý příběh o jedné devastující tragédii. A protože je snímek ukrajinský, možná proto lépe vystihuje a vykresluje tehdejší dobu i dobu pozdější. Americký snímek by zřejmě byl plný efektů a výbuchů, kdežto tento je prostý, člověčí a …neskutečně tragický. ()
"ČERNOBYLSKÉ PIVO. JEDINEČNÁ CHUŤ!" Něco jako upřímná zpověď k událostem, které jen těžko pochopí do důsledků někdo, kdo se o Černobyl zajímá jen jako o zastávku na trase temné turistiky. Je sympatické, že se na projektu podílí největší ukrajinská herecká devíza (nebo minimálně nejznámější) a některé nedostatky, které z filmu trčí jako ten strom uprostřed pokoje v rozvalinách města Pripjať, jdou asi svést na vrub celovečerního debutantství, přesto není film ani z poloviny tak zajímavý, jak by mohl být. Takže tentokrát hlavně za snahu. 60% ()
Škoda druhé poloviny. Ono to není tím, že je to trošku už zamotaný a vysvětlení se hledá těžko, je to tím, že už nejste nalazeni na atmosféru živé Pripyati a na život v ni. Stejný problém jsem mě i s knížkou ,Marie z Černobylu'. Pak to prostě někam celý zmizí a vy už sledujete jen obyčejný film. Ta pozitivní atmosféra a netrpělivý čekání na katastrofu, která hýbne dějinami, to čekání - pak to přijde a nic zvláštního se neděje. Nicméně ta první polovina je doopravdy božská. Postavy to vykreslilo dobře, stejně tak dobře to bylo zahraný, hlavně, co musím připsat byla výborná kamera. Jsem rád, že se to moc nesnažilo hrát na naše city, tak to prostě je a ti lidi s tím žít museli. I jsem se ztrácel v letech. Že to je deset let od výbuchu jsem se dozvěděl až tehdy, kdy bylo na školní tabuli napsáno datum a rok 1996, jinak bych vůbec nevěděl. No, ale zázraky čekat nešly. Kvůli mému silnému vztahu k tomu místu dávám pěkný čtyry hvězdy, ale zázraky od toho nečekejte. 65% ()
naprosto zbytečný film,tendenční.Ani nešlo o Černobyl ale o vykreslení jakési špatné atmosféry ve které lidi tenkrát žili.A opravdu tak žili?Ukrajinci si to měli natočit sami.Takhle se mi zdálo že je divákovi něco násilně podsouváno. ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Německo / Polsko. ()
Koukám, že jsem přicházím se stejnými pocity, jako většina zde komentujících. Prvních zhruba 40 minut to mělo nakročeno na hodně dobrej film s pořádně hutnou atmosférou umírajícího města. Jakmile se však děj posune o 10 let dopředu, už je to něco úplně jiného. To se totiž bohužel do popředí dostal onen "romantický" příběh, který prakticky zazdil vše ostatní a bylo po ptákách. Bez zasazení děje do pozadí černobylské havárie bych si tohohle filmu zřejmě nikdy nevšiml, a asi bych toho o tolik ochuzen nebyl. Přesto se musím přiznat, že do děje jsem se nakonec místy i docela dost ponořil, takže tři hvězdy si to zaslouží. ()
Trošku to bylo nevyrovnané, po dramatické první části ze dnů, kdy došlo v Černobylu k havárii, se druhá část nesla v lyricko-nostalgickém rytmu a byla zbytečně protahovaná. Přesto ten film stojí za to vidět, zvláště když si uvědomíme, že několik dní po katastrofě se i domácím lidem neustále utajovala, takže ukazovala i něco o tehdejším sovětském systému. ()
Pokud někoho zajímá ukrajinská tematika a problematika havárie čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně z dubna 1986, pak je tento film jasná volba. Tenhle film není žádná hrdinská óda o likvidátorech havárie nebo epický film o jedné z největších katastrof, která potkala Ukrajinu. Je to komornější film o tom, jak ona havárie změnila život obyčejným lidem žijícím do roku 1986 ve městě Pripjať. S určitostí lze tento mezinárodní projekt (FR/D/PL/UA) doporučit. Shlédnuto v sobotu 29. října 2011 v kině Київ (ul, Velyka Vasylkivska, Kyjev). ()
Zpočátku velmi dobrý nápad s francouzštinou a dobová vizitka, cože se ovšem dost rozplynulo. Když pominu, že jsem 90% herců nedokázal od sebe rozlišit, tak zbytek filmu je naprosto nezajímavý a nudný. ()
Silné téma nejtěžší jaderné havárie v historii lidstva je zpracováno notně roztahaně a často mi při projekci přicházelo na jazyk slovní spojení "televizní film". Přitom události oněch několika posledních dubnových letních (nevím, zda tím distributor v oficálním textu upozorňoval na to, že tehdy mělo být v Pripjati krásné počasí, nebo snad na fakt, že ve Svazu evrops... sovětských socialistických republik bylo léto pokrokové a začínalo tam prostě dřív:)) dnů roku 1986 jsou podány dobře a lehce mrazivě, z perspektivy několika obyčejných obyvatel, které režim neinformoval buď vůbec, nebo jen nedostatečně. Jenže jejich další osudy nejsou příliš zajímavé a tápal jsem i v jejich přesném časovém usazení. Olga Kurylenko svou postavu nehraje špatně (překvapivě) a v druhé polovině filmu toho krom jejího "bloudění" Zónou a v jejím stínu moc nabídnuto nebylo. I přes tyto nedostatky mě ale film dokázal oslovit. Jednak dobře zachycenou atmosférou živého i mrtvého města a svojí jemnou lyrikou. Především mě ale téma černobylské havárie zajímá a toto je vůbec první hraný film (dokumentů je - byť různě kvalitních - dostatek), který jsem o něm měl možnost vidět. Jinak bych nejspíš šel s hodnocením ještě o hvězdičku níž... Pozri sa tam na ten požiar. No nie je to prekrásne... Hej je to skutočne nádhera. Pripime sa na túto prekrásnu noc. Dobre. Musím vám povedať, ten vietor je teda čerstvý. A obloha žiari hviezdami. ()
Keďže mnou zaslaná zaujímavosť bola vyhodnotená ako nepatričná, pridám ju sem: Vo filme sa hovorí tromi jazykmi - rusky, ukrajinsky a francúzsky. Ani pri jednom nie sú použité titulky. A teraz komentár: Je pekné, že sa niektoré scény natáčali priamo v Pripjati a v okolí jadrovej elektrárne Černobyľ. Ale podľa stavu budov, rastlín a aj sarkofágu je jasné, že to nemohlo byť v roku 1996, ale oveľa neskoršie, čo trochu zmenšuje autencticitu. Napriek tomu sa to dalo pozerať oveľa lepšie ako niektoré dokumenty, ktoré naháňajú senzácie a skresľujú skutočnosti. Tu sme sa síce priamo o katastrofe nič nedozvedeli, ale postavy a ich konanie boli vykreslení celkom prijateľne. Ako jeden z tých, ktorí Zónu navštívili by som vo filme našiel kopec chýb, ale nebudem mu to robiť. Pozerajte a užívajte si. ()