Kůže, kterou nosím

Psychologicky silný, dráždivo úchylný námet, podaný čoby bezemočné, vznešené filmové umenie. Šokový dopad na diváka, jeho precítenie príbehu a následné psychické vykolajenie sa preto nekoná, a ostáva "iba" nadšenie z obdivuhodného filmárskeho perfekcionismu a elegancie. Banderas ako temný doktor bez štipky medicínskej či ľudskej etiky je brilantný, Elena Anaya je krásna. Pozoruhodné, istým spôsobom výnimočné dielo. (17.10.2011)

Námět pro exploitation horor v rukách artového režiséra. Výsledkem je pozoruhodný film, při jehož sledování jsem přešel od mírných rozpaků až k absolutnímu nadšení. Krásně natočené, chytře zrealizované co se týče dávkování informací (chvilku jsem se obával, aby to, co je jasné od poloviny stopáže, nebylo v závěru odhaleno jako šokující pointa - Almodóvar ale své diváky naštěstí nepodceňuje) a bez problémů vzbuzující celou škálu emocí. Už dlouho jsem neviděl film, v němž by se jednotlivé žánry střídaly a prolínaly tak plynule a s takovou lehkostí. Z La Piel que habito by se dal úplně bezproblémově sestříhat trailer na horor, komedii, drama, sci-fi i romantický film - a nepochybuju, že se časem takové sestřihy někde na youtubu objeví. PS: Pokud chcete vidět undergoundové hororové zpracování téhož námětu, zkuste tento film (ale neklikejte na ten odkaz dřív, než zhlédnete Kůži, zkazili byste si zážitek). (09.09.2011)

|| Scenár: Pedro Almodóvar / Based on Tarantula by Thierry Jonquet | Hudba: Alberto Iglesias | Produkcia: Agustín Almodóvar, Pedro Almodóvar | Distribúcia: Warners Espana, Sony Pictures Classics (US), 20th Century Fox (UK) | Štúdio: EL Deseo | Rozpočet: 10 miliónov € | Tržby: - $ || Umelecký film z iného sveta, ako sme už na to celkom zvyknutý od Almodóvara. V krátkosti by sa to mohlo definovať takto: Telo možno človek oblbne, ale dušu nie. (07.09.2011)

Pro mne druhý nejlepší Almodóvar. Emocionálně to na mě nezapůsobilo tak silně jako Mluv s ní. Kůže, kterou nosím je naopak tak neskutečně stylově vybroušená, až působí trochu chladně a vykonstruovaně. Režie je skvělá, originální způsob postupného odhalování příběhu se mi moc líbil, stejně jako nádherná kamera a její dokonale hladké přechody mezi jednotlivými záběry. Opět je zde typicky almodovarovská smršt´ vedlejších minipříběhů, které však nejsou rušivé a do celku krásně zapadají. To samé platí o jako vždy krásné hudbě Alberta Iglesiase. Nedá mi to, abych nezmínil jednu scénu, která mě svou dokonalostí uvedla téměř do vytržení...ano, je to ta v posteli, zejména přechod z Banderasova ucha do ústí hrajícího saxofonu. Kvůli takovým momentům miluji film. (12.10.2011)

Další Pedrova genderová transgrese prostoupená destilovaným melodramatem a okázalou vizuální pózou. Poprvé jsem se u jeho filmu smrtelně nudil a odcházel s dutým pocitem, že po výtečné sebereflexi v podobě Rozervaných objetí se Almodóvar zase propadá do své obsese prázdnými pózami a fetiši, které jsou sice zajímavé samy o sobě, ale z hlediska jakékoli reflexe jsou vytěženy právě jen svou okázalou jinakostí a přehnaností. Chápu, že tenhle teatrální obraz mužské touhy po neexistujícím dokonalém těle i splývavosti sexuální touhy může být teoreticky působivý, ale mne zcela minul. (04.07.2011)