Co kdybychom žili společně?

Komédia tak trochu, prevládali smutné scény vyvažované patáliami, spôsobovanými nevládnosťou tela či mysle. Film ponúkol zdieľanie dožívania ako perspektívu úniku pred inštitucionálnym zdochýnaním. Možno tak vo Francúzsku. Pre tunajšie páry je film len smutnou ilúziou. Realitou sú otrokárske sociálne domovy, využívajúce nemohúcnosť starých ľudí. Ich ponosy sa riešia: "to je dement, ten/ tá je mimo". Rýchlo sa vyžmýkajú z dôchodku, prepíšu domy na rodinu a zomrú vo vlastných výkaloch či preležaninách s podaním minima splaškového žrádla. Uzákonilo sa, že ak niekto vie poskytnúť dôchodcom základné potreby, poskytuje sociálne služby. A tak sa rozmohli domovy (súkromné domy), kde starenky a starci cielene zomierajú. Nikoho to netrápi, ich produktivita je a bude nulová a potomkovia sú radi, že sa ich lacno zbavia. Správcovia týchto "sociálnych zariadení" bohatnú na rozdiele medzi štátnou podporou pre tieto sociálne zariadenia, dôchodkom doručeným na účet "domova" a tým, čo tým chudákom naozaj ponúknu. Skutočnosť je teda východoeurópska hororová karikatúra ilúzie komunitného bývania, ktorú poskytuje tento inak skvelý film. (03.02.2014)

Ale áno. Vcelku vydarený film s fajn hereckým obsadením. Prvá polovica troška pomalá ale po "zabydlení" to malo predsa len spád a aj pár úsmevných momentov. Dej sa nedá zovšeobecniť, predsa len išlo o "movitejšiu" societu Herecky ma oslovil Pier Richárd ktorému dobre sekundovala 75-ročná kočka J. Fondová. (18.10.2016)

S důchodci je občas legrace. V tomhle filmu ale nejsou ledajaký důchodci, Pierre Richard například vládne. Musím říct, že u tohodle filmu jsem si fakt suprově odpočinul. Dlouho se mi to nestalo a i proto jsem si pak film pustil u večeře ještě jednou a další den jsem neváhal a u úklidu jsem se do toho opřel ještě jednou. Tady to pozitivno prostě nemá chybu. (04.09.2013)

,,KDYBYCHOM ŽILI SPOLEČNĚ, TAK BYCHOM TYHLE PROBLÉMY NEMĚLI..…“ /// Když se důchodcům zdá, že jsou víc mrtví než živí, nastal čas začít přemejšlet, co udělat s rokama, který jim zbejvaj. Tihle vytvořej kamarádskou komunitu a všech 5 spolu tak nějak žije. Vo zajímavý situace se stará hlavně P.Richard, kterýmu v hlavě začal bydlet ten divnej chlápek. Sympatická je J.Fonda, ale vlastně všichni tvořej celkem ucházející filmovej spolek, kterej by mohl napravit reputaci důchodců, který nás vobouchávaj v Kauflu. Lehce úsměvná, ale vlastně víc smutná výpověď vo jedný etapě života. Víc nemá smysl řešit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nadešel čas, abych se povohlídl(a) po nějakým veselejším modelu rakve. 2.) Neláká mě domov důchodců (ani Michala, Markétu, Olina, Ilonu…). 3.) Zabejvám se studiem starců. 4.) Thx za titule ,,jvps“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.10.2013)

Nejzábavnější ukázka stáří na filmovým plátně. Příběh odproštěný od laciných dojáčků, sázací na trefně až černě vtipné dialogy, francouzskou vyprávěčskou noblesu a vynikající herecké výkony. Zřejmě nejdelší aplaus co jsem po skončení projekce zažil, samozřejmně i já si o sebe trošku pomlátil dlaně, protože takhle zpracovaný téma neduhů staří si paci paci pacičky zasloužilo. Strašně chytře se tady podařilo zabalit smutek a trable do radosti a pohody. Navíc vidět po x letech mého milovaného velkého blondýna s jednou černou botou na stříbrném plátně, to je prostě radost. No a pokud vás k filmu nezlanařil můj bla-bla koment, tak třeba předprojekční odpověď pana režiséra na otázku, jak se mu podařilo dostat do filmu tak zvučná jména "Bylo to docela lehký, všem sem dal přečíst scénář a jim se prostě líbil". (25.11.2012)