Oddělen

Když Henry začne smutně koukat z autobusu a bez sebemenších emocí si vyslechne snůšku vulgarit od nejdrzejšího studenta, měl bych tendenci uvěřit, že sleduji nějakou paradokumentární verzi Nebezpečných myšlenek nebo absolutní art jejich nejrůznějších klonů. Jenže tam, kde se snaživí učitelé dostávají zatvrzelým žákům konečně pod kůži a slaví finální úspěch, tam Detachment teprve začíná. A pokračuje ve světě nalomených lidí, kde pro smutnou emocionální katarzi nemusíme chodit daleko. Na Kayeho dílku je nejchvályhodnější fakt, že nevezme depresivní premisu a nesveze se na ní rovnou čarou do tragického závěru. Některé linky si projdou skrz duševní dno, jiné v sobě schovají symbolickou naději. Díky téhle vyváženosti (a zásluhou několika dějových záměrně nezodpovězených otazníků) tak určitá neutěšená témata zůstanou v hlavě pěkných pár dní. (02.11.2012)

Vzpieranie sa jednoznačnému hodnoteniu filmu, spôsobil konflikt medzi tým, že na jednej strane ide o typizovaný produkt, no na druhej strane sa typizácii vzpiera, pričom obsahuje obe tieto polohy v jednom. Typizovaná je schéma klasického školského filmu: 1. nový učiteľ prichádza. 2. žiaci sú zlí ani čerti, nováčikovi situáciu neuľahčujú. 3. učiteľ im ukáže cestu a dokáže sa vyrovnať s diabolskou svorkou. 4. učiteľ vyhráva a... 5. ...a odchádza. K tejto schéme sa našrauboval v posledných rokoch typický obraz hrdinu, ktoré má nejaké dosť vážne bebí/ bobo/ bó z detstva a prenáša sa mu to do dospelosti. Svoju minulosť aj súkromie si úzkostlivo stráži, no v práci dôsledne až intímne pitve vnútro svojich klientov. Vždy je takýto hrdina profesijne niekým, kto sa z podstaty povolanie často stretáva s druhými - lekár, policajt, psychológ alebo učiteľ. Snaží sa vyliečiť telo a nezriedka aj dušu. Ako aj tu. Sympatickými sú kreslené prestrihy, zobrazujúce temné stránky myslí ako aj momenty, kedy sa vysvetľuje, proti čomu treba bojovať. Proti neustále prítomnému marketingovému holokaustu, nazývaného inými autormi aj ako vymývanie mozgov či menticída alebo shit for brains. V tomto zmysle pokladám Oddeleného, napriek všetkým jeho protirečeniam za pozitívnu výzvu - neutíchať v osvetovom boji: nenásilným vzdelávaním proti cielenému ohlupovaniu! Napriek všetkej tej agresivite do školských osnov spútaných otrokov, pre ktorých rodičov je pomaly každý zdvihnutý hlas učiteľa dôvodom na súdny spor tyranizujúci malého chudáčika, atakovaného všetkými možnými syndrómami. Od ADHD cez autizmus, hyperkinetiku až po rôzne neurózy. (16.09.2014)

Silný, pravdivý a hodně depresivní film. Jenže strašně debilně natočený. Nemám rád pseudodokumentární roztěkanou kameru se zazoomovanými nájezdy na hlavní postavy. Jenže film v sobě nese takovou depresivní linku, že i přesto zapůsobí. Takže i přes mně nelibou formu, zůstává v pocitech obsah, který je opravdu silný, a který vám s jistotou zkazí hezký večer. 6/10 (13.12.2012)

Úchvatné, ale až příliš deprimující a stresující. Po zhlédnutí jsem měla pocity úzkosti a smutku. Ovšem příběh je výborný a smysluplný s určitým poselstvím. Adrien Brody je mistr, nemám pro něj takové slovo chvály, které by ho dostatečně vystihlo. A Sami Gayle zahrála svou roli také perfektně, s obdivem k jejímu věku. Ze začátku mi tam něco chybělo, ale od půlky už to bylo výborné. (30.01.2013)

Sice se jedná o těžkotonážní drama, což není něčím, nad čímž bych si hladíval bradavky, ale zde nejde o lacinou citovou vydíračku,takže pro mě bylo dost velkým překvapením, že jsem čuměl s otevřenou hubou. Adrien Brody, ač ho nemám zrovna mezi oblíbenýma hercema, prostě hrát umí skvěle, zde osamělého učitele na střední škole. Ostatně celý snímek je zasazen díky svým postavám i prostředí do školsko-vzdělávací tématiky, což samo o sobě stačí na hlubší filozoficko-morální zamyšlení. Přidáte-li k této pevné kostře takzvaný "american poor district high school stájl" se všema parchantama a pro nás nepředstavitelnou drzostí a bordelem, dostanete dost nepěknou podívanou, ze které čpí pouze pocit zbytečnosti, beznaděj a deprese. Asi takto: zábava 0%, humor 0%, optimismus 0%, emoce 100%, beznaděj 100%, deprese 100%. sebevraždy - několik, herci 100%. Ti herci jsou s puntíkem, protože samotná postava Sami Gayle mně tam připadala zbytečná, nereálná a místy i mizerně zahraná. Ale jako snažila se, holka, takže kvůli ní hodnocení srážet nebudu, ale co si budem povídat, na takovou Ellen Page nemá ani náhodou. Závěrem - na filmy tohodle typu se má cenu dívat, protože pak si třeba člověk uvědomí, že není zas tak špatně, jak se může zdát, protože dycky může být ještě hůř! Paradox, že? Doporučuju! (05.02.2014)