poster

Konkurenti

  • USA

    Glengarry Glen Ross

Drama

USA, 1992, 100 min

Režie:

James Foley

Scénář:

David Mamet (scénář, divadelní hra)

Střih:

Howard E. Smith
(další profese)
  • Roman.Ticka
    *****

    Crazy komedie, žádné drama, Kev (Lester) za to nemůže. :-) Že šlo o zfilmování divadelní hry, pak je O.K. chybějící vizualizace a podobné filmové shity. Tihle pánové si v pohodě vystačí i v garáži. Chvílema jsem se cítila jak u Tarantinů (dialogy Mosse a Georga), navíc 9 z 10 slov bylo fuck. Vůbec to dějově nerušilo, spíš naopak. Kdo by nechtěl aspoň jednou zažít takové srovnání šéfa, jak to mistrovsky a k potrhání udělal Roma, to by byla úleva! Ale všichni ti mistři slova, manipulátoři a tlučhubové byli výborní, nejvíc prostoru měl jistě právem rozený vypravěč Sekáč. Rick Roma když vlítnul na plac, stálo to za to.(původní znění) Konec takový nanicovatý, Kiss my ass.(3.3.2011)

  • emma53
    ****

    Unikátní drama, postavené na dialozích hvězdné herecké sestavy, kde exceloval hlavně úžasný Jack Lemmon s Alem a já zjistila, že mě uchvátila víc forma, než obsah a plně jsem si vychutnávala jednotlivé herecké špičky a jejich vynikající bezchybné výkony. A za ně přihazuju tu hvězdu navíc, protože to se hned tak nevidí. Chtěla bych je všechny pohromadě vidět na divadelních prknech, to by muselo být bezkonkurenčně vynikající.(5.4.2013)

  • Faye
    ****

    Slovo „Fuck“ a jeho obměny se vyskytují ve filmu tolikrát, že by mohl vzniknout mylný dojem, že si s ním angličtina vystačí, pravda pokud občas přidá i „shit.“ A přitom se jedná o opravdu brilantní dialogy i monology ... „ Na něco netrpělivě čekáme nebo se ohlížíme zpátky. Tak to je. Takový je náš život. A čeho se tak bojíme? Prohry. A čeho ještě? Že zkrachuje banka, onemocníme, že manželka zahyne v letadle? Že se zhroutí trh s akciemi? Co z toho se vyplní? Nic. Stejně se bojíme toho či onoho. Proč?“ K tomu herecká parta, která zaslouží jen mé nejvyšší uznání. A to vše v tvrdém konkurenčním boji špinavého byznysu, kde obstojí jen ten kdo dokáže prodat i největší „shit“. „It's a fucked-up world.“(23.8.2006)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(22.2.2009)

  • Oskar
    ****

    Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. David Mamet si všiml dramatického potenciálu profese marketéra, které jsem se sám svého času věnoval (šlo o jiné zboží, ale stejný princip) a tato zkušenost mi trochu znesnadňuje snahu dívat se na film jako na metaforu něčeho většího za zdmi call centra, kde se převážně odehrává. Umění přesvědčit klienta o něčem, co nepotřebuje, že bez toho nemůže žít, je převážně konverzační a takový je logicky i film. Často opakované pochybnosti, nakolik mohla či nemohla režie zdynamizovat Mametovu hru, velkoryse nechám stranou, protože ta hra je zkrátka dobrá. Každý z konkurentů má vlastní metodu přesvědčování. Někdo vsadí na stylizaci "řeknu vám to narovinu", někdo na roli spikleneckého přítele rodiny; někdy se vyplatí uplatnit nesmlouvavou autoritu a jindy citové vydírání, to už podle nátury prodejce i vytipovaného klienta. Al Pacino a Jack Lemmon tohle vystihli, jako by jakživi nedělali nic jiného, a z obsazení proto trochu vyčnívají. Pouze je totiž vidíme i "v terénu". Alan Arkin, Ed Harris a Kevin Spacey řeší převážně interní trable , přičemž na sobě navzájem uplatňují profesní přesvědčovací návyky. Vzásadě filmu zazlívám jen dvě věci - 1.) kdyby vynechal alespoň polovinu fuckování ve všech pádech, byl by o pěkný kus kratší a stravitelnější, 2.) čekal jsem nějakou fatálnější pointu. 80%(15.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace