Červená Karkulka

Červená karkulka (je drsný, že ani distributor to neumí správně pravopisně napsat) je původně francouzská pohádka, kterou sebral Ch.Perrault. V jeho podání ovšem končí smrtí babičky i Karkulky, jelikož jde o pohádku výchovnou varující mladé slečny před cizími pány. Moderní mix je jakýmsi slepencem od Stmívání, přes Vlka, Vlkodlaka k Vesnici a ještě asi tuctu dalších filmů. Obecně lze říci, že jde o červenou knihovnu zahalenou do pohádkového kabátu. Vizuál je velmi podařený a ani nevadí občasné kýčovité záběry s barevným listím či východem slunce. Škoda, že se tvůrci neodhodlali pro dospělejší variantu. Více krve, vášně, syrovosti a horroru by snímku jen prospělo. Hudba velmi dobrá, herecké výkony nevyrovnané. Hezky se kouká na obrázky, zejména les je okouzlující. Ovšem Společenství vlků od N.Jordana (1984) se vydalo tou lepší cestou. (21.10.2012)

S Karkulkou to má strašně málo společného. Ale jinak příběh nebyl zas tak hrozný. Sice žádné nervydrásající drama, ale dívat se na to dalo. Mrzí mě, že Gary Oldman nehrál tak dobrou roli a opustil nás v půlce filmu a ještě tak blbě. Herecké výkony nebyli zrovna extra. Je to celé takové půl na půl. Líbilo i nelíbilo...Hodnocení odpovídá. (04.02.2012)

Strašná šulovina, sterilní variace na nám známej kult, opět nepřirozený prostředí s napomádovanejma a vymydlenejma lidma, kde se nějakou náhodou zjevil Gary Oldman, a je opravdu lepší dělat, že ho člověk ani nevidí. Pro jeho šášulovský sáčko to platí dvojnásob. Koho v týhle době vůbec ještě může zajímat vlkodlak, nebo mu snad nahánět strach (krom Twilight-fans), netuším. Jedinej film, kde pro mě fungovalo spojení historickýho prostředí a moderní hudby, byl Příběh rytíře. U Karkulky a jejich "zábavy" by se jeden potrhal smíchy. Až na Seyfried jsou všichni herci otřesně nesympatický, obzvlášť hlavní "love interest" = nagelovanej model s rozhalenkou a nadřazeným úsměvem. Nechápu, že jsem vydržela až do hořkého konce a bohužel musím říct, že snad i to (první) Twilight bylo lepší, než takhle dementní splácanina. (10.01.2012)

Rozprávku o Červenej karkulke pozná snáď každý. Pochybujem, že je tu uživateľ, ktorý by sa ešte nestretol s týmto detským poučným príbehom. Režisérka Catherine Hardwicke a scénarista David Leslie Johnson sa pokusili túto klasiku zmodernizovať, zdramatizovať a zromantizovať. Zo začiatku ma to oslovilo peknou výpravou a náznakom strašidelnej atmosféry, ale postupom času moja pozornosť opadla do takej miery, že som mal čo robiť, aby som to dopozeral až do konca. * (19.06.2017)

Červená čiapočka ako film? Dočerta, to ma zaujíma! Bohužiaľ, filmové spracovanie mojim očakávaniam neodpovedá. Chvíľu sa to ešte dá. Len čo príjemne štylizovaná výprava (malebná dedina uprostred zasnežených hôr so spomalene padajúcimi vločkami) začne nudiť, príde Gary Oldman a príjemne hrôzostrašný pocit ohrozenia z tajomnej príšery, záhadne 20 rokov žijúcej v okolitých lesoch. I táto atmosféra sa ale už čoskoro vyparí a na jej miesto prichádza záverečná hodina, plná tupých dialógov, banálnych zvratov a otravne spracovanej nevierohodnej romantickej línie, v ktorej mladí a nepoškvrnení hovoria veci ako „nie som pre teba dobrý, láska“ a ona „na tom mi nezáleží“. A vrcholí to hlbokým bozkom na dobrú noc. Viem, že hodnotenie 20% môže vyzerať prehnane prísne, ale ten film je proste tak strašne nudne napísaný a zahraný (Oldman je zďaleka najlepší a aj on je totálne nezaujímavý), že som ho dopozeral fakt len z posledných síl. (13.05.2011)