poster

Banánové děti (TV film)

  • Slovensko

    Banánové deti

Dokumentární

Česko, 2009, 60 min

Režie:

Martin Ryšavý
(další profese)
  • civrss
    ***

    Celkem příjemný dokument o životě vietnamské komunity u nás v Čechách. Seznámíme se s mladými Vietnamci a dozvíme se, jak se vlastně zde u nás cítí, proč zde jsou a jaký mají životní styl. Uvidíme mezigenerační rozdíly, jak se na Českou republiku, ale hlavně na Český jazyk dívají tzv "Banánové děti", tedy Vietnamci s českým občanstvím, již zde narození a na druhé straně jejich rodiče - imigranty, kteří zde působí až od dospělého věku. A to vše je zabaleno do celkem příjemného kabátku, za tu hodinu se ani moc nestihnete začít nudit.(24.10.2013)

  • pOne
    ***

    Pozitivní věcí na tomto dokumentu je skutečnost, že pokud je z druhé strany (v tomto případě od vietnamských přistěhovalců) zájem o integraci do společnosti, pak i od (majoritní) společnosti mají snahy o integraci smysl (jakási pomocná ruka). V opačném případě jde o mrhání energií a penězmi. Samozřejmě, že dokument nezobrazuje související problémy (daňové a celní úniky apod.), ale přesto je tu patrný určitý vývoj (od stánkařů ke studentům na VŠ). To, myslím, dokument vystihuje dobře.(12.10.2010)

  • Tyler
    ***

    Oproti jinému dokumentu Martina Ryšavého, zabývajícímu se tématikou Vietnamců v ČR (výborná "Země snů"), se nemůžu zbavit dojmu, že "Banánové děti" pouze nejistě kloužou po povrchu. Dojde na představení několika mladých lidí, seznámíme se s částí jejich osudu, poznáme výchovu prostřednictvím českých "babiček", navštívíme SAPU, hodiny vietnamštiny pro malé školáky, svatbu, Slavín se sympatickou slečnou, o které se ale dohromady nic nedozvíme atd. Chápu, že problém spočívá i v omezení stopáží, ale silně jsem postrádal hlubší pohled do vietnamské rodiny, jakoukoliv interakci mezi prezentovaným mládím a rodiči, zdůraznění třecích ploch mezi generacemi nebo povídání o povinnostech zejména nejstaršího dítěte v rodině. Ve filmu taktéž absentuje jakákoliv zmínka o vztazích - vždyť na českých ulicích lze potkat čím dál víc smíšených párů - a režisér tuto oblast naprosto pomíjí. Jeden z mladíků během obecného rozhovoru prohlásí, že si vezme určitě jen Vietnamku. Ale přirozená reakce štábu, zosobněná otázkou "Proč?", naprosto chybí! Češky se mu nelíbí? Cení si většího smyslu pro rodinu u vietnamských dívek? Nebo by snad jeho rodiče nepřenesli přes srdce, kdyby syn nechodil s Vietnamkou? A podobně vypadá bohužel většina filmu. Škoda.(8.10.2010)

  • agassi68
    ***

    Tyler a Gudaulin to zhrnuli vcelku presne. Ja sa len pripájam k ich hodnoteniu. Najviac mi tam prekažali dve pubertálne uvrešťané české vietnamky, ktoré sa predvádzali pred kamerou.(11.10.2010)

  • gudaulin
    **

    Po provokativní a angažované Zemi snů od téhož režiséra jsem v případě stejného tématu měl velké očekávání, zvlášť když mě osudy vietnamské komunity zajímají. Bohužel se dostavilo zklamání, protože, jak už píše Tyler, dokument jen bezmocně klouže po povrchu a navíc je jeho stopáž vzhledem k obsahu neúnosně přemrštěná. Nůžky, nůžky, nůžky. To jsem si opakoval, unavený dlouhými minutami žánrových obrázků mladých vietnamských obličejů nebo pouličního ruchu a vietnamských stánků. Televizní cyklus Jak se žije... má stopáž 15 minut a objem informací o daném problému, resp. minoritě, je s hodinovými Banánovými dětmi v podstatě stejný. Něco podstatného se zkrátka člověk nedoví. Pokud režisér nechtěl českému divákovi sdělit objevné pravdy, že mladá vietnamská generace u nás umí obstojně česky, sportuje, má smysl pro humor a hezky se obléká. Celkový dojem: 40 %.(8.10.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace