Jeskyně zapomenutých snů

Tak teď nevím. Natočil Herzog dokument, v němž filosoficky hloubá nad lidskými dějinami? Nebo si dělá srandu a s bazilišským úsměvem dává pseudointelektuálům možnost zabřednout do nečitelných bezobsažných úvah plných cizích slov? Dělá si srandu ze všech těch vědců, kteří zasvětili svůj život tomu, aby zjistili, kterého bizona namaloval pračlověk dřív a kterého později ... protože je to kurva přeci úplně jedno? Albínští krokodýlové. Muž, který se snaží hledat jeskyně pomocí čuchu. Hraní americké hymny na kosterní píšťalku. Vědec, mluvící lámanou angličtinou, který musí "vstřebat" zážitek z návštěvy jeskyně... Já bych skoro i řekl, že Jeskyně zapomenutých snů je od Herzoga opravdu takový milý, podvratný vtípek na účet éterických bytostí, které rády hloubají nad vším, nad čím se hloubat dá. (16.12.2011)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,304,920║Tržby Celosvetovo $8,100,000║ Cinematik report: V poradí tretí deň festivalu Cinematik ponúkol aj 3D projekciu. A tak v zaplnenom kine prišiel na rad očakávaný dokument Nemeckého režiséra Wernera Herzoga s názvom Jaskyňa zabudnutých snov(2010). Dokument ponúka nevídaný objav z nedávno objavených jaskýň vo Francúzsku, kde sú v neporušenom stave zachované úžasné nástenné maľby s podobizňou koní, nosorožcov, divokých šeliem či medveďov. Tieto maľby sú unikátne, kompozíciou zakomponovaného prostredia fascinujúce a doteraz najstaršie aké kedy boli objavené, ich staroba bola stanovená na 30.000 rokov. Možno by sa zišlo mierne ubrať na minutáži aby to bolo údernejšie ale 3D bolo pôsobivé. /videl v kine 3D verziu: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2012) (13.09.2012)

Myslím, že se jedná o mnohem významnější film, než se na první pohled zdá. Představuje totiž návrat k jakémusi prvotnímu snění, k čistému, nekontaminovanému vytržení člověka ze světa duchů, archetypální fascinaci proměnou tvaru a substance. Herzog používá film a 3D v rozporu se současným iluzivním pojetím, které cílí na dokonalost efektu (jeho 3D je ve skutečnosti místy velmi nedokonalé). Sestupuje do hlubin historie a lidské paměti, aby, podobně jako pravěcí výtvarníci, re-prezentoval zázračnou esenci a nechal diváka pocítit hlubinu snu tam, kde ji už dnes není zvyklý vídat – v tichu, nehnutosti, prostotě tvaru. Jeho dokument je vrstevnatou úvahou na mnoho zcela základních témat, přitom se nemusí dopouštět postmoderního relativizování (chybí tu dnes populární dimenze "pranku" – co když to tam někdo namaloval včera?). Malby v jeskyni Chauvet jsou mementem něčeho, co je pro moderní lidskou bytost konstitutivní a čemu se od věků snaží přiblížit – uhlem, štětcem, hudebním nástrojem, kamerou... Není to Mallick, kdo se postaral o nejspirituálnější a nejsugestivnější zážitek – Herzog totiž ukazuje, že síla odvěké strukturující iluze lidského vnímání spočívá v tom nejjednodušším tvaru. Nevím jak vy, ale já v téhle jeskyni sny zase našel, nikoli ztratil. (a i kdyby se zítra přišlo na to, že jeskyně Chauvet je podvod – na celé magii by to vlastně nic nezměnilo) (12.10.2011)

Víc zmutovaných krokodýlů a nadšenců, míň profesorů! Werner Herzog je každopádně jeden z mála filmařů, kterým čas neobrušuje hrany. Kdyby v té jeskyni stál sto tisíc let, všechno kolem by obrostlo minerály a zkamenělo, ale on by se mohl kdykoli oklepat, vzít kameru a začít zase točit. (29.10.2011)

(1001) "Past is definitely lost." Nemám co jiného než napsat o snech. A i to se mi zdá v tomto případě mírně nadbytečné. (03.12.2011)

Když to porovnám s výletem do Koněpruských jeskyň .. (09.02.2012)

Asi nejsilnější Herzogův dokument, pokud tedy beru Malého Dietera jako film, který překvapuje ve všech svých polohách i vrstváxh. A pokud se jeskyně Chauvet zavřela pro veřejnost, je WH tím nejlepším, kdo by jí měl pro lidstvo zachovat a zpřístupnit. Bravo (17.11.2011)

Spirituálna cesta za poznaním, existencionálny filozofický dokument, mlčanlivá umelecká mágia alebo cynický žart? Možno z každého trochu. Herzog ako narátor rozlieha svoj hlas po zákutiach jaskyne a ponára sa čím ďalej hlbšie do minulosti. Kto tu žil? Aký bol jeho život? Dokázal snívať? Ak áno, o čom? Aký mohol byť sen pračloveka? Netradičné otázky sa vinú poetickou hĺbavou púťou po chladných stenách, hrajúcich tieňoch a líniách neskutočných malieb pochádzajúcich zo vzdialenej, dávno stratenej histórie, ktorá neprežila v nijakých spomienkach (nenadarmo sa tu v komentároch spomína aj Terrence Malick, ale Herzogova lyrika ma tentoraz zasiahla silnejšie). Pomalé, dôkladné pohyby kamery, dlhé zábery vyobrazení. Miestami sa kamera odpútava od zeme do nepredstaviteľných výšok, ako by sa túžila vzniesť až tam kdesi hore, k dávnym bohom praveku. Inokedy zasa privodí miernu závrať (technológia snímania v 3D udiera do očí, objíma diváka a ja by som to skutočne túžil vidieť v IMAXe), po väčšinu času však pozoruje a premýšľa. A vás pozýva, aby ste premýšľali s ňou. Mĺkve scény v poslednej časti dokumentu sú neopísateľne pohlcujúce a vypovedajú viac, než akékoľvek slová. Mystický zážitok, aký sa neopakuje. Herzog dokazuje, že nám nemé výjavy povedia viac, než všetky vedecké pokusy o rekonštrukciu minulosti. Vstúpte a kochajte sa. 90% (20.10.2014)

Ono to je takový hypnotický, ale 60 minut by bohatě stačilo. (29.03.2012)

Více než dokument je Cave of Forgotten Dreams spíše Herzogovým zamyšlením nad odvěkou lidskou touhou zachytit určité vědění a jako takovému lehce podráží nohy jedině fakt, že se vše snaží režisér vtěsnat do jakéhosi "optimálního dokumentárního tvaru". Závěr s radioaktivními, albínskými krokodýly ale vynahrazuje vše. (12.10.2011)

Třetí rozměr se nedaří, hloubání kvůli němu také ne, a kreseb zase není tolik, aby průměrný divák vydržel soustředěný celou hodinu a půl. Záměr tak absolutně nevyšel, a přitom stačilo málo – zkrátit stopáž a uvědomit si, že v tmavé malé jeskyni nemá 3D smysl. (11.11.2011)

Bohužiaľ nie som typ človeka (alebo som možno ešte nedospel do takej fázy), ktorý pochopí stopáž dokumentu cez jednu hodinu. Je jedno, že nám Herzog ukazuje niečo až Dänikenovsky záhadné, ale nevidím dôvod, prečo by sme v tejto jaskyni mali zotrvať dlhšie, ako hodinu. Vlastne v nej aj áno, ale prečo potom musím počúvať nejakého bývalého cirkusanta s nulovou angličtinou, ako spirituálne filozofuje nad všetkým tým, čo vidíme. Rád by som si teda pozrel dokument o tom istom, kde by nám Däniken na základe stopercentných dôkazov tvrdil, že tieto kresby v dávnej minulosti nakreslili mimozemšťania. Zaujímavé, môj subjektívny pocit ale ďaleko presahoval uvedenú stopáž. Možno keď budem chodiť celý život na dokumentárne maratóny, budem mať pocit, že som žil dvesto rokov.... (29.01.2015)

Ty malby v jeskyni jsou nepochybně úžasné, bohužel nemohu tvrdit, že by mě nějak uchvátil samotný dokument. Za vidění určitě stál, ale tolik odboček, abychom se dostali až k albínským krokodýlům... bylo to opravdu zapotřebí? (17.04.2017)

Ve 3D to musí být asi zážitek, díky krásným záběrům kamery, ale když jsem to viděl jen doma na DVD, tak mi to přišlo jako tuctový dokument o jeskyních. (16.12.2011)

Jedno zaujímavé poučenie mi tento dokument dal: "Nie sme homo sapiens. Nevieme totiž nič." Pravda veľká, len hĺbame a pomaly odkrývame historické fakty či artefakty, ale vždy len uvažujeme a domnievame sa, ako to asi bolo. Hádame a hádame sa, keď máme na rovnakú vec iné názory. Aj to nás posúva vpred, pokiaľ sa teda k názorom nepridá aj človek, čo z mužskými chromozómami a klobásou medzi nohami bude tvrdiť, že on je žena. Toto pravekí ľudia nemuseli riešiť, boli asi inteligentnejší. Ale keď tú "ženu" s hadicou raz archeológovia budú skúmať, zas len potvrdia nespochybniteľné: BOL TO MUŽ. https://dokumenty.tv/jeskyne-zapomenutych-snu-dokument/ (12.01.2023)

(AFO 2019) Werner Herzog ve svém osobitě pojatém dokumentu nabízí divákům pohled do míst, která mohla na vlastní oči spatřit jen hrstka lidí. Za tuto možnost patří tvůrcům velké díky - za jejich vytrvalost, odhodlání a snahu přiblížit publiku krásu a jedinečnost jeskynního systému Chauvet. Filmu by jistě neuškodila kratší stopáž, jelikož to místo působilo příliš zdlouhavě a některé sekvence úplně vybočovaly z dějové linie (viz "čmuchací parfumér" či "krokodýlí albíni"). Očividně to byl ale Herzogův záměr, který se snažil vytvořit bohatší výpověď než pouhý dokument o nástěnných malbách. Z celého snímku sálala silně duchovní atmosféra, kterou umocňovala výrazná hudební stránka s náboženským nádechem. Onen jeskynní systém se pak člověku jevil jako jakýsi posvátný chrám, v němž se zastavil čas, a který se vymyká chápání většiny z nás. (23.04.2019)

Dokument má své kouzlo a sílu, dokud se drží jeskyně. Když začne Herzog teoretizovat a "kolébce člověka" a dokonce přidá naprosto zbytečný dodatek o jaderné elektrárně a krokodýlech, tak mne ztrácí. Přitom základní kostra dokumentu je silná - historie objevu, co se v jeskyni nachází a pak dokonce popis nejen toho, co vidíme, ale i 3D skutečností, kdy si malíři hráli s plasticitou stěny jeskyně, tak rozpohybovaný obraz (Před 37 000 lety! Kam se hrabe Meliés!). A nezůstane jen u zraku, přejdeme brzy i na sluch (jak cinkají zaklesnuté rohy nosorožců plus celá ta sekce o hudbě, píšťalkách a dalších hudebních nástrojích, která sem patří velmi, ale velmi ústrojně), a dokonce i na čich (!), kdy jeskyni ohodnotí slavný parfémář (!). Snad jen chuť a hmat zde chyběly, ale to dost dobře nešlo či nebylo co předat. A po celou dobu dokumentu se mi líbily, jako takové démanty v koruně, výpovědi o snech o lvech, ne o strachu, ale o pochopení ducha kreseb, o Aboringincích, o pocitu, když vyjdete z jeskyně, o pocitech, že vědce v jeskyni někdo sleduje a že vlastně ruší, až to nakonec vyústilo v onu dokonalou historku, proč Aboriginci malují - kterou měl dokument beze slova okamžitě skončit a napařil bych mu větší hodnocení. Až mne zamarazilo. To nemalují oni, to maluje duch, který vede ruku, ruka ducha. Homo Spiritualis. Kurnik - co víc chtít jako důkaz duše v člověku? Celé umění (hudba, sochy, malby i film, jak trefně podotkne jeden z vědců), jen odrážejí ducha v člověku. Herzog v tom vidí ducha člověka, já jako věřící samozřejmě ducha Bohem daného - jako co by rozvíjel duch člověka jen pro samotného člověka?, když duch Boží rozvíjí vzpomínku duše na Boha? Ale to už jsem se dostal někam, kam jsem nechtěl, nejspíš některé, co komentář čtou, popudil, tak se omlouvám. (24.01.2021)

Ahojte! Je to prosté. Každý, kdo se trochu zamyslí nad tím, o čem tenhle film bude a kdo jej natočil, dojde k závěru, že proto, aby si jej co nejvíce vychutnal, musí, tak jako já, udělat dvě věci - jít na tuhle lahůdku ve 3D do pohodlného multikina a naladit se na meditační, hypnotickou cestu do míst, která jsou skutečná a zároveň neskutečně fasntastická! Ať už jsou komentáře odborníků, či samotného Wernera, více, nebo méně zajímavé, je to skoro fuk, jako to rádoby poselství na konci, stejně to chcete vidět hlavně kvůli nejstarším jeskynním malbám na světě, které normální smrtelník jindy neuvidí, a ty jsou nejemotivnější, když jsou záběry podkresleny pečlivě vybranou hudbou. Ne náhodou tento vyjímečný film hodnotím jako jubilejní tisící ;-) Silný zážitek! Mějte se filmově! Woo. (02.04.2012)

A pak že 90.min. dokument o jeskyni nemůže být strhující i zábavný zároveň.... O to první se z velké části stará sama jeskyně(Herzog jí dává"jen"prostor a kontext)a o to druhé-velmi zručně-Herzog, který si zde evidentně spojil příjemné s užitečným(zase). (03.01.2012)

Viděno ve 2D ~ Kameraman je blb. Točit s kamerou, jak kdyby ji měl jen přivázanou na batohu, může jen blb. Jinak nádherná jeskyně, nádherné stalagmity, stalaktity a co já vím jaké další stala-něco-ity, perfektně zachovalé malby a neuvěřitelnost tvorby lidí před desítkami tisíc let. Do kina bych na to ale nešel i když 3D by mohlo být zajímavé (spíš pochybuji), hlavně by mě s ozvučením v sále vadila skřípající "něco-jako-hudba". (05.11.2011)