Šťastní to lidé: rok v tajze

Moc krásný dokument o roku nevšedního života v sibiřské tajze. Vesnice geometricky uprostřed Sibiře a v ní mají základnu lovci kožešinové zvěře. Vracejí se do ní jen na pár dní v roce, zbytek života tráví uprostřed hustých lesů a nekonečných řek. Ti skuteční lovci nepijí alkohol a znají prastaré způsoby, jak v tajze přežít. Umějí si vybrat a vychovat vhodné psy, umějí postavit a zásobovat sruby a samozřejmě pasti na zvířata, která loví kvůli kožešinám. (02.04.2018)

V různých dobách na různých místech se takto žilo. A i dnes se takto ještě někde žije. Dokument Šťastní to lidé ukazuje život v nedotčené a nezkažené krajině, kde ještě platí zákony přírody. Člověk tu žije ve sepětí se zvířaty, rostlinami a celkově divokou přírodou. Klade pasti, živí jej ryby, prodává kožešiny a je závislý sám na sobě a na tom, co mu tvrdý kraj "vydá". Pozoruhodný počin. (25.12.2013)

Život podľa tradícii predkov má nepochybne svoju poetiku, "slobodných" ľudí som vo filme videl mnoho, "šťastných" už pomenej. Skoro sa mi až nechce veriť, že ich práve Herzog so svojim nemeckým cynizmom, v týchto vodku-chlastajúcich lovcoch, unavených, umorených životom a prácou, videl. Pre mňa to bolo najmä o tých nekonečne verných psoch. (17.07.2018)

Snímek zachycuje rok z života lovců, kteří žijí ve vesnici Bakhtia u řeky Jenisej v srdci sibiřské tajgy. Jsou velice obratní při práci se dřevem, protože z něho dělají lyže, pasti, kanoe a chaty. Výroba kanoe dlabáním z jednoho kusu kmene stromu byla hodně zajímavá. Život tam mají lidé těžký, ale z dokumentu je cítit, že jsou svobodní a štastní. (07.10.2012)

Jasně, byla za tím samozřejmě vidět ta neskutečná filmařská dřina, proti tomuhle je klasickej celovečerák procházka růžovým sadem. Ale jinak mě to nějak extra nebavilo. Chyběl mi tam nějaký silný příběh. Ten o psu roztrhaném medvědem mi nestačil. A silnější tam nebyl. Prostě ne! A pak je tu moje výhrada na adresu názvu: jací šťastní to lidé? Kdo tam kdy mluvil o štěstí? Nějaký komerční lovec, který tam jezdí jen na zimu, se zmínil o tom, že ho baví lovit. Ale to bylo všechno. Jinak se tam všichni jen klepali zimou, dřeli jak mezci a natírali se mazutem, aby je nesežrali komáři. Jestli jsou i tak šťastní, tak to pro nás páni režiséři nezaznamenali. Že pálí jednou v roce figurínu Paní zimy? Umí se bavit ještě nějak jinak? Nebylo tam o tom ani zbla. Název je návodný, ale zavádějící. (22.12.2013)