poster

Poslední doutník (divadelní záznam)

Komedie

Česko, 2010, 94 min

Režie:

Juraj Deák
(další profese)
  • Checht
    ****

    Brilantní kus, který se velmi nečekaně sveze od situační komedie k dramatu. Trojlístek učinkujících funguje spolehlivě.(8.5.2012)

  • gudaulin
    ***

    To si tak dlíte ve své ulitě poté, co jste odešli do důchodu, litujete se kvůli chatrnému zdraví a nadáváte na věčně nespokojenou manželku, která vás otravuje svou důsledností a starostlivostí zbavenou intimností, a pak stačí jeden rozhovor se starým přítelem, aby se vám zhroutil dosavadní - určitě ne spokojený ale stabilní - svět kolem vás a vy musíte hledat, jak z toho ven. Najednou už nic není jako předtím a musíte přehodnocovat vztahy a možná najdete i novou chuť do života a nového partnera. Nijak zásadní, ale solidní hra o rodinném životě a lidských hodnotách. Celkový dojem: 65 %.(8.6.2011)

  • claudel
    ****

    Výborná hra plná překvapení, vtipu a senzačních hereckých výkonů dvojice Balzerová-Töpfer.(26.9.2013)

  • Aky
    *****

    Dobře napsaná hra o zevšednění vztahů a života, o stárnutí a odcházení. Na vrchol ji povyšuje zejména Tomáš Töpfer, který dokáže vycizelovat humorné pasáže do posledních detailů, až se hlediště zajíká smíchy, stejně jako zachytit a předat všechny tragické podtóny textu.(19.9.2010)

  • Marthos
    *****

    Nevyčerpatelné téma "manželství po letech" bezpochyby patří mezi nejexponovanější problémy současného světa, koneckonců inspiraci v něm nalezla řada spisovatelů, kteří se jej pokusili zobrazit tu vážně, tu nevážně. Ani stejnojmenná divadelní hra finského autora Bengta Ahlforse se na první pohled nijak zvlášť neodlišuje od zástupu svých starších předchůdců, ale tato důmyslně zkonstruovaná slupka odpadává během následujících okamžiků. Komorní rodinné drama uzavřené do klasického manželského trojúhelníku postupně odhaluje složitost životních osudů svých protagonistů, z nichž každý touží po vlastním štěstí a zároveň tím ubližuje tomu druhému. Tak jako se hra přesouvá z úvodních smíchem burácejících tónů do hořkotragických poloh, mění se i divákova recepce pocitů hlavních hrdinů. Zprvu směšní a dětinští, v závěru nešťastní a nepochopení. Záznam z pražského Divadla na Fidlovačce pak zcela stojí a padá s výkony Töpfera a Balzerové, ale nepodceňoval bych ani výtečného Zdeňka Maryšku. I já se připojuji k poděkování dramaturgům druhého programu veřejnoprávní stanice za tento skutečný lahůdkový kousek, nezbývá než přát si, aby jich v budoucnu bylo více.(20.9.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace