K zázraku

Tak snadné to nebude. Tohle určitě není ten typ filmů á la „jsem doma, kdo mi dá pusu?“ Tady jsou permanentně kufry připravené na velké stěhování, slova na hádku, myšlenky na nevěru. Filmy Terrence Malicka není snadné mít rád, navíc obzvlášť v posledních letech (předtím pamatujeme jeho neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy) ničí kritiky i samotné diváky. Jedni ho uctívají, druzí by mu nejraději na hodně prudkých schodech podrazili nohy. Další obrazová esej znovu lépe sedne těm, kteří jsou předem vnitřně naladění na proud estetizovaných obrazů, nitra tápajících hrdinů i experimentální filmařinu. To the Wonder chce navodit dojem všednosti, ústřední hrdina bloudí mezi umělecky založenou ženou a přítelkyní z dětství. Co se na plátně děje, jaké je vnitřní rozpoložení postav, vnímáme z obrazu – třeba něžné doteky nebo nekonečné tančení představují chvíle plné pohody a radosti, aby chvíli na to mohly přijít černé mraky – kratičké dialogové scény pak pomáhají orientaci v ději. Malick znovu ukazuje lidskou bytost v nejrůznějších podobách, znovu na to jde „jinak“ a znovu předkládá postavy, které se radují, trpí, milují, tápou, hledají, nenachází… Kdo chce hledat, ať zvedne ruku, a nového Malicka se nebojí!! (16.08.2013)

Malickova volná režie potápí Lubezkiho dokonalou kameru. Na improvizaci není nic špatného, ale neměla by nikdy přetéct přes pomyslný pohár a rozmělnit tak příběh i herecké výkony. Olga Kurylenko patří mezi herečky, které se mi nikdy pod kůži nedostanou a její pominuté vílí křepčení mě dost vytáčelo. Affleck posloužil jako dobrá kulisa, o nějakém hereckém výkonu ale taky hovořit nemůžeme, Malick tam mohl postavit kohokoliv. Suma sumárum, velká škoda pro Bardema a rozkošnou McAdams, kteří jsou vždycky skvělí i v takovémhle vizuálním rozbředlém bahně. (31.01.2015)

Obrazový a snový dovětek Stromu života, který nebyl potřeba. Více poetický, méně filosofický, ovšem stejně krásný (alespoň co se formy týče) jako Strom života. To The Wonder je zřejmě režisérovo nejosobitějším filmem, který je po scénáristické stránce paradoxně i jeho nejslabším. Pro svojí složitost a silnou poetiku se bude jednat o ještě více nenáviděný film než předchozí meditativní počin. 70% P.S. - O Stromu života jsem po první projekci dokázal přemýšlet dlouho, celkově mi ležel v hlavě měsíc než jsem šel do kina znovu, To The Wonder vyšumí z hlavy dřív, než řeknete švec. P.P.S. - Ačkoliv herci v režisérovo filmech nemají příliš velkou hodnotu, upřednostnil bych raději jako hlavní roli Rachel McAdams než Olgu Kurylenko. V To The Wonder sice neměla velkou roli, ale za tu chvilku svým herectvím přebila Kurylenko na plné čáře. (13.04.2013)

História jedného vzťahu prostredníctvom obrazov a komentára, vystihujúcich ho namiesto dialógov. Čiže niečo ako Revolutionary road, ale z opačného konca. To the wonder pôsobí ako čistý experiment, využíva k tomu hollywoodske hviezdy a napriek tomu má nulový komerčný potenciál. Vidieť ho z prvého radu v kine musí byť podstatne silnejší zážitok ako doma, čiže jeho absencia v klubových kinách bola nezvrátiteľnou chybou. Ak pristúpite na hru, že aj takto sa dá rozprávať príbeh zo života a nebudete zbytočne filozofovať nad tým, či sú tu prítomné obrazy iba vyprázdnená forma, To the wonder vás môže chytiť za srdce. Priblíži nám síce bezprostrednejšie ženskú dušu, ale samozrejme ju vysvetliť nedokáže. To ale od Mallicka a ani iného mužského režiséra očakávať nemôžeme. (29.06.2015)

Malick je rozhodne režisér, ktorý sa snaží ničiť všetky konvencie aké žáner drámy a romantického filmu obsahuje. Nie do príbehovej zložky - ktoré je vlastne neuveriteľne jednoduchá a bez dramatizácie - ale do poetiky zobrazeného. Ticho s vnútornými monológmi a obrazovou pútavosťou na akú sa nedá zabudnúť. Lubezki je majster obrazu. Jeho komponovanie a snímanie pohybu je nezabudnuteľné. Zábery samotné majú tendenciu vyraziť vám dych podstatne účinejšie ako príbehová zložka. Pritom tá sama o sebe nie je zlá. Len si treba asi zvyknúť na fakt, že Malick prešiel na úplne iný druh filmárstva, v ktorom je výrazný, špecifický a tým pádom nie každému po chuti. To the Wonder nie je návodom na lásku ani na to ako prekonať strach s toho že ju v živote nevieme nájsť. Všetky zložky sú tu obsiahnuté, ale Malick ich necháva otvorené. Nekritizuje ani vám nedáva nádej. Dáva vám len 4 zúfalé duše, ktoré sa v určitý moment pretnú a v ktorých je smútok bolesť uprostred sveta, ktorý je nádherný. Každý jeden záber je pre mňa fotografiou s určitou atmosférou na tému láska, samota, smútok a bolesť. Pre mňa sa síce nejednalo o taký silný zážitok akým bol Strom života, ale prišlo mi to myšlienkou a spracovaním zaujímavejšie ako Malickov Nový svet. (12.05.2013)