Staré pověsti české

Z dnešného pohľadu hodne preceňované. Iste, technická stránka je na dobu vzniku veľmi dobrá, ale obsahovo to žiaľ poriadne kríva. V prvom rade je to veľmi skratkovité, málo pútavé a pre človeka neznalého témy riadne mätúce. Cudzinec by si naozaj asi z českých povestí nič neodniesol. A čo mala znamenať tá sprievodná hudba, to som vôbec nepochopil. Prečo by mala legendy takéhoto typu sprevádzať tak strašne depresívna muzika? Na toto sa majú pozerať deti? Ešte aj tá nevinná detská pesnička Čižíčku, Čižíčku tu vyznieva ako vystrihnutá z nejakého hororu! (12.08.2021)

Animovaný skvost, nad nímž moje zarytě vlastenecké srdéčko plesá především ze dvou důvodů: Že máme tak bohatou a krásnou mytologii, o které se může spoustě takzvaných "mocnějších" národů zdát jen v horečkách, a že u nás tvořili tak výjimeční lidé, jako právě Jiří Trnka (o Jiráskovi nemluvě). Nádhera. (29.09.2012)

Staré pověsti české v loutkovém provedení Jiřího Trnky jsou poetickou symfonií. A nejde tu ani o označení národní klenot či hrdost, nakonec každý může mít jiný vkus vnímání. Ani nezáleží na tom, zda jsou z dnešního názoru dvacátého prvního století animační techniky překonané. Jistě, počítače nabízejí efektivnější možnosti, ale již neumí nahradit poetickou duši. A mě jde o tu poezii, což nejsou verše, ale hodnoty (samozřejmě nezávislé na materialismu nebo puritánství komercialismu), přijímání a vnímání života. A z pohledu poezie je Trnkovo zpracování Starých pověstí českých obdivuhodným, kvetoucím počinem, byť se neubrání vlnkám romantického patosu. Trnka, ve spolupráci s Jiřím Brdečkou, vycházel ze známého knižního titulu Aloise Jiráska, ale i z nejpůvodnějšího pramene české mytologie - Kosmovy kroniky století dvanáctého. Kosmas plnil státnické zadání (obvyklý akt té doby v Evropě) na právní nároky vládnoucí vrstvy, k vytvoření národní kroniky velkolepých hrdinských skutků (antické tradice a inspirace se častokrát vracívají). Devatenácté století při formování nových státních celků a požadavky nově formovaných národů opět kladly důraz na mytologické národní základny, u těch národů,  jež hrdinské zpěvy zatím neměli, je rychle počali sepisovat, ty ostatní literárně upravovat. Kosmas představil mytologii před Boleslavem 10. století, Jirásek ji zliterárnil, Trnka ji v loutkovém vedení vdechl poetické kouzlo od praotce Čecha až k prahu historické doložitelnosti. Vybudoval pomocí poezie slávu, odvahu, ideály romantismu, žíznivé křepčení, lehké uvolnění i válečnou hrůzu (Lucká válka je dechberoucí). Mluveným slovem doprovází Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek nebo Eduard Kohout, ale nejvýraznější hlasový výkon předvedl Karel Höger. Václav Trojan složil hudební tóny z představ mytologického starověku a z folklóru, Jan Kühn zkušeně řídil svůj dětský sbor, Trnka ohromil svým výtvarným perfekcionismem. Staré pověsti české v loutkovém uvedení podle Trnky jsou lahodnou poezií! (05.07.2021)

Vynikající loutkový historický film, který měl pro mě v dětství a mládí téměř hororový nádech. Podobný pocit jsem měla vždy, když jsem si večer v posteli pročítala Erbenovu Kytici. Umělecké propojení Trnky s Trojanem bylo geniální. Hudba byla dramatická, někdy až psychedelická, a podtrhovala výborně atmosféru filmu. Cítila jsem zde vlastenectví, ale na 50. léta naštěstí zcela přirozené a nenutící. Jiráska jsem nikdy nedokázala moc číst. Hlasy tehdejších hereckých osobností také umocňovaly výjimečný zážitek. Je to asi nejlepší Trnkův film, co jsem viděla, a ráda se k němu vracím. (01.01.2014)

Dlouhokrké postavičky z našich národních pověstí ožívají ... a pokoušejí se probouzet naše národní vědomí. Nicméně musím říct, že kdysi - v dávno ztracených dobách mého dětství, mě okouzlovaly neporovnatelně víc. Milovala jsem především KONÍČKY ... se Šemíkem v čele, samozřejmě - to ostatní nebylo až tak důležité. Přesto pro mě samotný závěr představoval určité trauma ... ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ---- ... díky kruté smrti mladého hrdiny, na kterou jsem tehdy vůbec nebyla připravená. Teď - s odstupem všech let, která se rozprostřela mezi českými pověstmi a mnou, se mi nejvíc líbí začátek ... cca první polovina. Jakmile začnou jeden za druhým - jako apoštolové - defilovat před mými zraky knížata, která vládla českou zemí, ztrácí příběh kontinuitu a půvab ... rozpadá se na scénky, které jsou si příliš vzdálené na to, aby mohly navázat přetrženou nit(ku) vyprávění. Přesto ... za 4* - za velice osobité a procítěné ztvárnění Jiráskovy a snad i Vančurovy předlohy. (06.11.2020)