Nejlepší kšeft mýho života

Dneska by se dědy nikdo neptal, nezdárná dcera s vypečeným zetěm by na něj poslali exekutora a děděk by byl rád, kdyby mohl skončit v LDN. Tahle kritika nepovedených podnikavců v socialistickém zřízení vyšuměla naprázdno. Bezzubá hodina a půl s občasným záchvěvem Žáčkovy roztomilé rozšafnosti má tu výhodu, že v ní hráli herci znalí svého řemesla. (02.03.2013)

Jak by to vypadalo dnes? Asi přesně takhle: Pan Žáček by podepsal nějakou supernevýhodnou smlouvu bez jakéhokoliv nároku na cokoliv. Těsně před tím než by ho vyhodili i s veškerým jeho zbývajícím majetkem na ulici, tak by se objevil ve večerních zprávách jedné televize. Ta by celou reportáž pojala srdceryvným způsobem, že by se nakonec ustrnul i kámen. Firma by povolila a na pana Žáčka by se ještě rozjela nějaká sbírka. Lidé rádi pomáhají, když můžou. Já dělám to samé. Pavel Zedníček hrál celkem chrakterního úředníka. Pochybuju, ale že by se úředníci takhle zajímali o nějakého člověka. Spíše mám pocit, že úředníci házejí lidem klacky pod nohy. Zdeněk Martínek celému filmu kraloval a ukradl si ho pro sebe. (04.03.2013)

Tento snímek vznikl v roce 1988. Tedy těsně před politickým zvratem v naší republice. Uvolněnější předrevoluční doba již umožňovala ve společnosti všelis co kritizovat , mimo jiné i způsoby, které ke starým lidem vstřícné v žádném případě nebyly. Mezi ně se řadí i nucené "vykořeňování" starých lidí z domů a míst, kde se narodili a kde chtěli i zemřít. Ve snaze získat jejich často atraktivní stavební místa se jich snažili rodinní příslušníci či mnozí jiní zbavit tím, že je nuceně proti jejich vůli odkládali na oddělení pro dlouhodobě nemocné, přestože tito lidé často byli ještě soběstační a se zdravým rozumem. Kéž by dnes byla situace rozdílná, a v dnešní politice byli lidé tak rozumní a ohleduplní, jako byla postava člena vedení obce, kterou dobře ztvárnil Pavel Zedníček. Moc bych si to přál. O vynikajícím hereckém výkonu Zdeňka Martínka snad není třeba psát. Tento film je totiž sólem pro velkého herce. (18.10.2010)

"Teprve důchodce je zcela svobodný člověk, protože nemá oč přijít..." Docela by mě zajímalo, zda tohle televizní drama bylo vysíláno ještě před pádem režimu. Kritikou poměrů silně připomínalo podobná díla z druhé poloviny 60. let, kdy doba povolila... a excelentní výkon Zdeňka Martínka zase ty nejlepší Rudolfa Hrušínského... (04.03.2018)

Když se proflákne, že starej levičák Zdeněk Martínek je ve skutečnosti zkrachovalej kapitalista, který navíc šíří bludy jako že se dřív věci vyráběly poctivě a lidi že se k sobě chovali jako lidi, netrvá dlouho, než je zpochybněna jeho svéprávnost a je uklizen do ústavu. Kdo by se divil, že? Naštěstí pro něj se však do případu vloží nový muž na radnici, tedy národním výboru, vyšetřovatel podporučík Kamil Hamřík, pracující v utajení jako doktor práv. Nejen že se v levně zpracované hodince a půl s výbornými hereckými výkony, v čele s hlavním hrdinou, dobéře spravedlnosti a vynález exekutora jako eufemismu pro zloděje musí ještě pár let počkat, ale, a podotýkám bohužel, nakonec přijde hepyjent. I když sice s varováním, ale kdyby natáhl děda na konci bačkory (a nikam nešel), vyznělo by to mrazivěji. Takhle to bude jen průměr, který ale stojí za to vidět ponejvíce pro výkony aktérů, když už je to zastaralý odvar dnešní smutný reality. (23.05.2015)