Požáry (festivalový název)
-
Incendies
-
Žena, ktorá spieva
(festivalový název) -
Incendies
-
Požiare
(festivalový název)
Drama
Kanada / Francie, 2010, 130 min
Režie:
Denis VilleneuveObsah
-
Dvojčata Simon a Jeanne přicházejí k notáři, aby se seznámili se závětí své matky, a dozvědí se, že mají staršího bratra a jejich otec stále žije. Hledání kořenů je zavede na Střední východ, kde ve fiktivní arabské zemi zjišťují, že osudy jejich rodiny určovaly náboženské a politické konflikty regionu. (MFF Karlovy Vary) -
Matčino poslední přání v závěti bylo poslat dvojčata Jeanne a Simon na cestu na Blízký východ, aby našli své spletité kořeny. Na dvou časových rovinách se postupně rozvíjí silný a dojemný příběh nenávisti, nekončící války a trvalé lásky. (sokov)
-
Stará matka umírá a v závěti odkazuje svým dvěma dětem úkol: najít svého otce (o kterém si mysleli, že zemřel v libanonské občanské válce) a svého bratra (o kterém neměli tušení). Nejprve dcera Jeanne a posléze i bratr Simon jsou tak vtaženi spolu se svým právníkem do víru smutné minulosti a série šokujících zjištění o životě a utrpení své matky i jich samých. (MartinezZ)
Komentáře uživatelů k filmu (70)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film(25.1.2011)
-
Renton
Scénář: Denis Villeneuve(18.4.2011)
-
verbal
Prvních čtyřicet minut je zabijáckých! Přičmoudlá roštěnka jde k autu (5 minut), přičmoudlá roštěnka plave v bazénu (8 minut), přičmoudlá roštěnka plácá s bratrem (6 minut), přičmoudlá roštěnka jede (7 minut), přičmoudlá roštěnka jde (12 minut), přičmoudlá roštěnka hledí k obzoru (2 minuty) a vy zálibně sledujete tlačítko "STOP" na vašem ovladači, protože na večer máte v záloze ještě něco o rakovině nebo si už dlouho toužíte po osmé "vychutnat" Vesmírnou odyseu. Pokud ovšem za tu dobu nepojdete nudou, něco se náhle zvrtne a na Blízkém východě začne být najednou útulno. A bodejť by ne! Válka, mrtví muslimové, mrtví křesťané, no prostě nic, čím by ten bílý, militantní ateista uvnitř mohl pohrdat. Do toho se puzzle pomalu začíná puzzlit a výsledný obrázek ukáže něco, nad čím by nejeden antický tragéd zlomil brk, spálil své svitky a šel si zaběhnout Marathón, aby si vyčistil hlavu a už nepsal takové povrchní bláboly. Hypochondr Oidipus by jen tklivě zaplakal a nechal se dobrovolně hospitalizovat, protože trpí těmi triviálními komplexy.(11.5.2011)
-
J*A*S*M
Jsem na sebe naštvaný, že jsem si v polovině filmu vymyslel pointu, kterou bych použil, kdybych ten příběh měl nějak dopsat já sám. Scenáristé filmu totiž napsali závěr úplně stejný, čímž jsem se připravil o šok, husí kůži a možná i nějaké ty slzičky. Každopádně vynikající silný film, ale měl mást ještě o trochu důmyslněji :-((23.4.2011)
-
DaViD´82
Požáry se vpálí hluboko do paměti a pak v ní ještě pěkně dlouho dohořívají a doutnají... Nejen kvůli silnému ději, ale především díky tíživé atmosféře, která se zadře hluboko pod kůži. Na to, že jde v zásadě "pouze" o vztahové drama se to snaží honit dost (tématicky rozdílných) zajíců najednou, ale většinu stopáže je tento širší záběr spíše ku prospěchu. Osobně bych se snad jen obešel bez finální doslovnosti a "notářských" peripetií ze současnosti, které poněkud rozmělňují působivost osudů Nawal Marwan(ové?).(28.8.2011)
-
Fr
,,VÍTE, NĚKDY JE LEPŠÍ VŠECHNO NEVĚDĚT“..... /// Stříhali dohola malého chlapečka……- ale nepředbíhejme, …. pěkně popořadě… Neobvyklá závěť rozjíždí příběh, ve kterém se současnost plynule střídá s minulostí. Matka hledá syna, dcera hledá bratra a zároveň zjišťuje: KDO vlastně BYLA JEJICH MATKA!? Skládačka, ve které s intenzitou informací neustále přituhuje, nabízí nejen zajímavé prostředí, ale hlavně neuvěřitelně zajímavé celkové rozuzlení, které potěší všechny matematiky se smyslem pro tragédii. Ono totiž 1 + 1 může bejt 1! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se umřít a hledám námět pro zajímavou závěť. 2.) Mám na patě vytetovaný tři tečky. 3.) Zjistím, že expert na mučení Abu Tarek byl pěknej kanec. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ***(18.4.2011)
-
FlyBoy
[FIFF 2011, BA] Veľká vec, ktorá nepotrebuje napádať kvôli mechanickej zostrojenosti syžetu a takisto nie je na mieste obšírne popisovanie jednotlivých pozitív-boli by sme tu do rána. Radikalistické, zžieravé a subtílne pátranie po odpovediach na problematické otázky týkajúce sa príčín náboženských sporov v krajinách blízkeho východu. K žiadnemu zmysluplnému dekrétu sa však nikto z Vás nedopátra, pretože tento neústupný deratizér ilúzií presne postihuje substanciu nepochopiteľnosti, nekonečnosti a neľudskosti takýchto vyostrených konfliktov. Mnohovrstevnatá, prezieravá, časovo rozdvojená (minulosť sa znamenito prelína s prítomnosťou, pozn. opakovacie sekvencie), niekedy nadbytočne doslovná, ale aj tak bezprostrednými citovými vibráciami nabitá freska o "Žene, ktorá spieva."(17.4.2011)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Incendies / INCENDIES / Požáry) - Když jsem film viděl před pár týdny, neměl jsem slov. Jediné co jsem byl schopen říci bylo "masakrální"... Absolutně úžasný film ve všech směrech. Opět se nacházíme v různých časových pásmech, vidíme příběh z různých pohledů... Stále jsem si dával dohromady souvislosti, přemýšlel jak to bude pokračovat, dával dokupy střípky příběhu až vše dospělo k absolutnímu šoku. Člověk se musí soustředit na každou minutku, aby mu něco neuteklo, aby vše do sebe nakonec zapadlo. Za pár dnů by se měl tento snímek promítat i na filmovém festivalu v Karlových Varech tak všem VELMI DOPORUČUJI!!!... - 28. 5. 2011 - 95%(9.9.2011)
-
lola3121
Tak tohle je drama jak má být... postupné odkrývání rodinného tajemství, kdy závěrečné rozuzlení je jako rána do hlavy a stopáže 130 minut si ani nevšimnete.(14.9.2011)
-
Šakal
To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88%(30.9.2011)
-
Vodnářka
Nechtěla bych tam sedět s nimi. Nervozita, nedůvěřivé pohledy, slzy a ta zpráva... A věta 'Tak máme aspoň velkou rodinu.' to asi těžko zachrání. Potom se vracíme k matce, k její rodině kdesi na Středním východě. Odloučení od dítěte a útěk před vlastní rodinou. Do téhle chvíle to vypadalo opravdu zajímavě a dramaticky, pak najednou příběh upadá, ztrácí dech a ne a ne ho chytnout zpátky. Při cestě matky i hledání dcery akorát trnete hrůzou, co všechno se může stát, kdy je nějaký blázen znásilní, zastřelí, co chvilku se leknete každodenních násilností páchaných na lidech kolem. A zpátky ve Francii samé hádky, nervy, nepříjemnosti. Lapáte po dechu společně s příběhem a jako částečná kyslíková maska vám slouží pouze dechberoucí (v tomto případě tedy dechdodávající) záběry na krajinu v doprovodu tiché melodie Grégoire Hetzela nebo písní Radiohead. Na dvě hodiny vám ale možná nevystačí.(25.6.2011)
-
sokov
Film začíná čtením závěti zemřelé matky jejím dětem - dvojčatům, ve které si přeje, aby se oba sourozenci vrátili do vlasti svých předků při hledání otce a sourozence, které oni nikdy nepoznali. Ve filmu se prolínají dvě časové roviny - jednak, jak dcera jde na východ, hledající své kořeny, tak v záběrech z minulosti vidíme její matku, Nawal (Lubna Azabal), bolestivě mířící během občanské války a náboženských sporů v Libanonu na západ směrem ke Quebeku, kde se skončí její život.. Postupné narůstání malých detailů a nečekané rozuzlení na závěr dělá z tohoto snímku opravdu silnou podívanou.(10.4.2011)
-
rejzanek
Tak opět po dlouhé době se našel film, kterej se mnou ale totálně zamával. O snímku jsem se samozřejmně dozvěděl až tady(děkuji Sokov) a po asi měsíci jsem se konečně odhodlal, že si ho konečně pustím. Přitom začátek je takový nevinný, dvojčata Simon a Jeane jdou po smrti své matky k notáři a z její poslední vůle se dozví, že mají ještě staršího bratra a otce a jejich matka si v závěti moc přeje, aby je našli a předali jim 2 obálky určené jen pro ně. A tak se pomalu rozbíhá příběh,který je postupně dovede do Libanonu, kde jejich matka vyrůstala a kde prožila mnoho velice krušných chvil a těžkých životních zkoušek. Film se skláda z několika epizod, které na sebe postupně navazují až k samotnému konci, který je naprosto nečekaný pro všechny hlavní aktéry. Lubna Azabal v hlavní roli podává opravdu strhující výkon a moc se mně líbila. Pochválil bych ještě moc pěknou kameru, která přispěla k celkovému vyznění filmu. Nedá se nic holt dělat, ale Předčítač musí z mojí TOP 10 ven a to co nejrychleji.(1.10.2011)
-
Chrustyn
Na jednu stránku poutavé ale na tu druhou pro tuzemského diváka nepříliš atraktivní drama, ukazující těžký život v náboženstvím protkaném Středním východě.(6.12.2011)
-
Dharter
Herecké výkony bravurní, filmařina poctivá, je vhodné si ale uvědomit, že to nebyl film znázorňující situaci na Předním Východě. Nebylo uvedeno pomocí textu, kde a v jakém roce se děj odehrává. Někde sice byla cedulka Palestina, tu tam však někdo pouze dal. :) Scény z neznámého prostoročasu, byly natočeny na území Jordánska (http://www.imdb.com/title/tt1255953/locations). Plné hodnocení si film zaslouží za svou uměleckost.(14.9.2011)
-
jhrasko
Silná predloha v rukách výnimočného režiséra, ktorej ale nesedí retrospektívny spôsob rozprávania a zbytočná doslovnosť v závere (oboje mi opakovane pripomenulo Madisonské mosty). Ide o očakávania diváka, či chce klasicky vystavanú príbehovú šablónu alebo nie. Ja určite (NIE).(7.7.2011)
-
sochoking
Uf, tak toto bol šok ! Až ma zalialo studeným potom !(13.4.2011)
-
Brennos
Možná jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků a jednoznačně vrchol MFF KV 2011.(7.7.2011)
-
Bubble74
Vnější popáleniny se časem zahojí, vnitřní nikoliv. Některé detaily vyžadovaly zvýšenou pozornost, na druhou stranu si mohl režisér odpustit ty polopatické vysvětlivky, protože i divákovi s pokročilou alergií na inteligenci by skládanky zaručeně docvakly. Hodnocení za to však ubírat nechci. Kvituji totiž s povděkem, že mi ta šokující pointa nepřišla dřív na mysl a tím pádem jsem měla na závěr dech vyražený jak už dávno ne. Tento neúprosný příběh bude ve mně ještě dlouho doznívat.(6.3.2012)
-
Chrysopras
Můj nejsilnější zážitek na MFF KV 2011. Zejména herecké výkony a příběh sám vyčnívají. Šel jsem na to a v podstatě vůbec netušil o co go, což se ukázalo jako nejlepší průprava. Pak už mi jen klesala čelist údivem v průběhu celých 130 minut. Film asi nejlíp vystihne to, co se stalo po konci - nějakých 10 vteřin absolutního ticha a pak jeden z největších aplausů, co jsem ve Varech zažil. Třešničkou na dortu byla přítomnost pana režiséra. Nevím, jestli už je vycvičenej z festivalů a ví jak si naklonit publikum, ale působí nesmírně sympaticky a skromně. Jsem rád, že je zas o režiséra víc, kterýho budu pozorně sledovat. ( 46. KVIFF )(8.7.2011)
