Avantgardní symfonie složená pro čtyři ohraničené sekvence – motocykl, ženu, hory a abstraktní bloky. Dekeukeleire osciluje na hranici mezi tzv. čistým a abstraktním filmem. Poetický aspekt věcí je zde vyjádřen čistě fotogenicky a rytmus mezi záběry je odměřen s až precizní matematičností, v níž se jednotlivé sekvence skládají. Jakékoliv možné dynamické napětí je ignorováno a zůstává tak pouze u čisté poetiky, která vzniká výhradně pomocí fotogenie. Škoda, že první vlna belgické avantgardy je dodnes mnohými opomíjena, neboť její progrese je pro dějiny kinematografie klíčová.(28.9.2010)