Bludičky

Po prvním díle to vypadá slibně. Autentičnost je drsná, jen někdy ten čas trochu drhne (jak píše rakovník). Skvělý Filip Cíl. Po třetím díle můžu říct, že celkově to byla dobře odvedená práce. Myslím, že scénárista to občas trochu přehnal, asi chtěl ukázat to nej, čímž se ale od reality trochu vzdálil. (28.11.2010)

Film (1. část) se mi příliš nelíbí z těchto důvodů: 1. děj je v úvodu příliš roztříštěný, 2. v jednotlivých scénách se mi nelíbí hudba, lepší jsou scény kde nic nehraje, 3. režisérka si zpočátku vůbec nelámala hlavu s časem - chyby a nelogičnosti: auto s herci odjíždí za západu slunce, později ten den je světlo, odpoledne. Hlasatel na nádraží hlásí vlak ve 14.09, ale na hodinách je 15.25 (ostatně, má se sejít se sestrou na nádraží v Hostivici a přijede do Kladna). Zmrzlá holka čeká venku, když vedle je vytápěná hala nádraží. Dívka se opaluje na zahradě, později hlásí v televizi, že se blíží Vánoce a je najednou zima. V bytě matky svítí svíčkami, ale televize hraje. I když, některé situace jsou drsné, jak jinak, jedná se o dětský domov a problémové rodiny. Výborná je Simona Stašová, líbí se mi i Filip Cíl (jeho herecký projev). Druhý díl vcelku ušel, ale ve třetím, závěrečném se vrátily všechny nedostatky dílu prvního: neuvěřitelné lapsusy v čase, totální zmatek postavy Evy a motivace jejího chování, zmatené vztahy mezi sourozenci, chybějící důležité scény a naopak některé přebývající atd. Přestože to byl třídílný film, osudy nebyly dotaženy do konce a zůstal ve mě dojem série scén, které někdo poskládal do koláže, bez návaznosti a logických vztahů. Kdyby téma nebylo tak závažné, dal bych o hvězdu méně. (28.11.2010)

Nic televizně laciného, šíleně expresívního a nevhodného na tom nevidím. První díl hodnotím čtyřmi a druhý díl maximem, tedy pěti, zatím nezveřejněnými hvězdičkami. Pozitivum vidím v tom, že pro celý obsah byl stanoven přijatelný počet dílů a dramatičnost snímku, která koresponduje s realitou skutečných životů některých obyvatel dětských domovů je přiměřená. Vždyť, není jejich skutečný život někdy ještě dramatičtější? Mě osobně tedy hudební dramatičnost v určitých pasážích snímku v kontrastu s obrazem naprosto vyhovuje. Tato miniserie zobrazuje problémovost a kriminalitu z jiné strany mince, než jakou nám nabízí strohé, nic nezkoumající sdělovací prostředky. A to už nemluvím o "bulvárním" tisku, který se zaměřuje pouze na důsledky jednotlivých činů problematické mládeže a nezveřejňuje pravé viníky, tedy rodiče. Abychom si udělali správný úsudek o obyvatelích dětských domovů, měli by jsme něco o nich samotných a jejich rodinných "zázemích/nezázemích" vědět. Bludičky tedy chápu jako vkusný a přijatelný způsob, jak do světa "vytroubit" naléhavost tohoto obecného problému. Hodnocení si dovolím uvést po shlédnutí posledního dílu. Bravo ČT, nedělní večery začínají být s tebou poutavé. (06.12.2010)

První díl: Autenticita by se dala krájet. Bludičky jsou zatím dost nepříjemným a hnusným filmem, takže splnily svůj účel. Prozatím nehodnotím, počkám si, až uvidím všechny díly, ale už teď můžu říct, že se mi to (ne)líbí. A o to zřejmě režisérce šlo… Jinak pochvala Filipu Cílovi a Janě Pidrmanové, své role (zatím) zvládají skvěle. Jsem opravdu zvědavý na další díly. Druhý díl: Kvalita se stále drží, herecké výkony čím dál lepší a jsem opravdu zvědavý na poslední díl. Zatím spokojenost. Třetí díl: Tak je za mnou závěrečný díl a můžu říct, že jsem vcelku spokojený. Prokreslené charaktery, skvělí herci a nezvyklá (místa až dokumentaristická) kamera, to vše Bludičky mají. K úplné spokojenosti mi chybí akorát nějaké to finální "doznění" (vlastně ze tří charakterů, které sledujeme, dojde k nějakému konci pouze jeden, další tak napůl a třetí se tak nějak vypaří). Škoda toho, mohlo to být za plný počet, takhle 80 % ovšem s tím, že tento TV počin je rozhodně jeden z těch lepších. Jana Pidrmanová je super herečka, mimochodem. (28.11.2010)

Na jedné straně zajímavý a potřebný počin, na straně druhé lacině vyhlížející ,,televizní" design (a že to jde i v českých podmínkách jinak, o tom přesvědčil novácký Okresní přebor), leckdy podivné herecké výkony a hlavně šíleně expresivní hudba, jež má za úkol dotvářet dramatičnost situace, k zobrazovaným scénám je ovšem její dramatičnost spíše nepřiměřená. Coby pokus o ,,reálnou" výpověď o světě klientů dětských domovů i ostatních poskytovatelů sociálních služeb se však dílo Ireny Pavláskové dá akceptovat. Kvalitativní úroveň této miniserie má naštěstí vzestupnou tendenci, takže jsem se vydržel dívat až do úplného finále...což je u podobně koncipovaného českého televizního počinu vlastně ta nejdůležitější deviza... (05.12.2010)