• Radek99
    ***

    Na jedné straně zajímavý a potřebný počin, na straně druhé lacině vyhlížející ,,televizní" design (a že to jde i v českých podmínkách jinak, o tom přesvědčil novácký Okresní přebor), leckdy podivné herecké výkony a hlavně šíleně expresivní hudba, jež má za úkol dotvářet dramatičnost situace, k zobrazovaným scénám je ovšem její dramatičnost spíše nepřiměřená. Coby pokus o ,,reálnou" výpověď o světě klientů dětských domovů i ostatních poskytovatelů sociálních služeb se však dílo Ireny Pavláskové dá akceptovat. Kvalitativní úroveň této miniserie má naštěstí vzestupnou tendenci, takže jsem se vydržel dívat až do úplného finále...což je u podobně koncipovaného českého televizního počinu vlastně ta nejdůležitější deviza...(5.12.2010)

  • Kimon
    ****

    Nic televizně laciného, šíleně expresívního a nevhodného na tom nevidím. První díl hodnotím čtyřmi a druhý díl maximem, tedy pěti, zatím nezveřejněnými hvězdičkami. Pozitivum vidím v tom, že pro celý obsah byl stanoven přijatelný počet dílů a dramatičnost snímku, která koresponduje s realitou skutečných životů některých obyvatel dětských domovů je přiměřená. Vždyť, není jejich skutečný život někdy ještě dramatičtější? Mě osobně tedy hudební dramatičnost v určitých pasážích snímku v kontrastu s obrazem naprosto vyhovuje. Tato miniserie zobrazuje problémovost a kriminalitu z jiné strany mince, než jakou nám nabízí strohé, nic nezkoumající sdělovací prostředky. A to už nemluvím o "bulvárním" tisku, který se zaměřuje pouze na důsledky jednotlivých činů problematické mládeže a nezveřejňuje pravé viníky, tedy rodiče. Abychom si udělali správný úsudek o obyvatelích dětských domovů, měli by jsme něco o nich samotných a jejich rodinných "zázemích/nezázemích" vědět. Bludičky tedy chápu jako vkusný a přijatelný způsob, jak do světa "vytroubit" naléhavost tohoto obecného problému. Hodnocení si dovolím uvést po shlédnutí posledního dílu. Bravo ČT, nedělní večery začínají být s tebou poutavé.(6.12.2010)

  • blackrain
    ****

    Po prvním dílu jsem chtěla tenhle film rozcupovat na milion kousků. Ta spousta nepřesností a nelogičností mě otravovala. Všemu Irena Pavlásková nasadila korunu, když vydávala kladenské nádraží za Hostivice. Toho si musel všimnout snad každý. Při druhém dílu jsem ji dala znovu šanci a svůj názor jsem otočila téměř o třistašedesát stupňů. Odprostila jsem se od všeho a sledovala pouze příběh tří sourozenců, kteří se snaží najít své místo v životě a narážají na spoustu překážek, se kterými se my "normální" (blbý výraz, já vím, jiný mě nenapadl) vyrovnáváme denně a řešíme je v podstatě levou zadní. Ale oni si po celý život ponesou jisté stigma. Irena Pavlásková ve svém nejnověším počinu poukazuje na obrovskou propast mezi světem dětských domovů a obyčejnou každodenní realitou "normálních lidí".(6.12.2010)

  • - Filmovalo se celkem 31 dnů. (Elwanelyn)

  • - Většina natáčení proběhla v obci Pyšely, v tamním dětském domově a jeho okolí. (Elwanelyn)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace