Neřízené střely

"Horkokrvná" Talianska rodina, cestoviny, malebné staré mestečko, je to tak Taliansky film ako len Taliansky film môže byť, hehe. Obsahovo aj vizuálne som v skoro každom zábere cítil Paola Sorrentina (a nebudem klamať, toho mám celkom rád). Celkom pozitívne som prijal to, že takúto náročnú tému ako je "Priznanie sa svojej konzervatívnej rodine k inej sexuálnej orientácií", tvorcovia tak trocha odľahčili a dramatické momenty, ktorých tu zopár bolo,až tak netrhali srdce a divák sa mohol aj pousmiať a povedať si, že k reálnej situácií to nemá ďaleko. Pre mňa to bol rodinný film pre trocha starších členov rodiny. (15.07.2018)

Film v sebe veľmi príjemným spôsobom spája dva filmové žánre – drámu a komédiu. Smiech cez slzy v správnom pomere. Dramatický príbeh v správnej chvíli odľahčený úsmevnou časťou. Veľmi umne prepracovaný dej a plynulosť príbehu sú skvelou devízou. Režisér Ferzan Ozpetek okrem typického zamerania viackrát vo svojich filmoch využil prelínanie súčasného deja s minulosťou. Vo filme Mine vaganti je práve táto minulosť zaujímavým vkladom do súčasnosti a nie je barličkou príbehu ako vo Fenestra di fronte alebo v Magnifica presenza, kde sa na úkor minulosti úplne stráca prítomnosť. Tentoraz všetky ingrediencie zmiešal v správnom pomere a preto ho považujem za jeho zatiaľ najlepšie dielo. (02.01.2013)

Na filmy Ferzana Ozpeteka je jednoduché uvalit stigma překombinovaných vztahových kecaček bez děje (krátce: nuda), což se přesně mně před pár lety po letmém zhlédnutí snímku Le Fate Ignoranti stalo. Člověk asi potřebuje dozrát. A momentálně mám dojem, že tato fáze potkala už i mně…Ač jsem začal Mine Vaganti sledovat s jistou dávkou skepse, Ozpetek mě beze srandy posadil na zadek. Propojení žánrů komedie-drama funguje bezvadně, v některých momentech jsem se málem polámal smíchy, v jiných jsem byl chycen za srdce. Příběh staví na rodinných hodnotách a vztazích, odpovědnosti lidí ke druhým, k sobě samotným. To vše s patřičnou dávkou italského temperamentu, perfektním obsazením a co je důležité, bez kanonády otřepaného patosu. Co víc si přát? Opakovanou projekci a do budoucna více takových překvapení. 91% (20.11.2010)

Až do příjezdu partičky "kamarádů" z Říma to vlastně až taková komedie není. Vidím to jako takovou režisérovu autoterapii, jak se vyrovnat se svou rodinou (a možná i svou orientací) - to, že je film věnován otci, k tomu přímo vybízí. Nicméně je to dostatečně poutavé, aby vás to nenudilo, škoda jen nedotažené paralelní linky s dávnou svatbou. - Beznadějné lásky nikdy neskončí. Jsou věčné. (19.12.2013)

Mine vaganti neboli neřízená střela: babička, která viděla i zažila hodně a uvede poněkud netradičním způsobem všechno do pořádku. Jediné, co mi vadilo, byla určitá žánrová nevyhraněnost, film má zpočátku nakročeno k dramatu, aby se pak zvrhnul v komedii, ale ani to mu nevydrží: konec je spíš romantika, i když zaplaťpánbů za evropskou romantiku, dokážete si představit, co by z toho udělali Američani? Ti, kdo mají výhrady proti množství gayů v jedné rodině, ať si vzpomenou na Petra a Modesta Čajkovských. (17.02.2011)