Neřízené střely

Film jsem si představovala úplně jinak, pro mě velké zklamání, očekávala jsem něco jiného, drama, a už vůbec ne, jakýsi patos, do toho hrozná hudba, chápu, že možná Italové mají rádi takovou hudbu, ale pro mě to bylo utrpení, budiž, dějově to ještě nějak šlo, je horší přiznat před svou rodinou své skutečné já, než před sebou, asi nejsem tak náročný divák, a klidně se spokojím s průměrnými filmy (30.10.2013)

S lehkostí příjemných francouzských potřeštěných komedií nám Turek Ozpetek servíruje ryze italskou laskominu, která bravurně kombinuje všelijaké vymazlené chutě a tak pořádná pizza plus několik skleniček vína u projekce nemusí být vůbec na škodu. Konverzačka, vztahovka, která sice v druhé části mírně ztrácí dech, přesto mi variace na italskou Ptačí klec dobře padla. Často se můžeme setkat s nálepou, že Ozpetek je homosexuál a jeho filmy jsou o homosexuálech, ale ono to nelze takto zjednodušit, protože on točí filmy o lásce, vztazích, o běžných situacích, které se dějí a člověk se s nimi musí nějak popasovat. Prostě život. (25.11.2020)

Jistě velmi dobrý film, recenzí je tady dost, ale např. film Allacciate le cinture stejného režiséra mě více oslovil, zřejmě jsem měl to štěstí, na rozdíl od starších recenzí, vidět první právě zmíněný film. Ze začátku mi tam neseděla postava Alby a stále jsem na něco čekal, co nedokážu definovat a nedočkal se. Doporučuji snímek ale i těm málo z ostatních, kteří film ještě neviděli … 7777 (22.08.2023)

4,5* Pečlivě vyvážený mix dramatu a komedie, který je tématicky velmi lehce dešifrovatelný, aniž by mu to bylo ke škodě. Pan Ozpetek je na podobné filmy machr a nebýt pro mne o fous lepšího snímku Le Fate Ignoranti, dal bych snad i pět. K úplné dokonalosti mi tentokrát scházela snad jen vhodněji zvolená hudba a nepatrné prostříhání první třetiny snímku. Pravdou zůstává, že Ozpetek je stále jeden z nejpovolanějších režisérů, který může točit filmy o comming outu, aniž by sklouzával ke klišé nebo k rozmělňování sebe sama. (07.12.2010)

Film v sebe veľmi príjemným spôsobom spája dva filmové žánre – drámu a komédiu. Smiech cez slzy v správnom pomere. Dramatický príbeh v správnej chvíli odľahčený úsmevnou časťou. Veľmi umne prepracovaný dej a plynulosť príbehu sú skvelou devízou. Režisér Ferzan Ozpetek okrem typického zamerania viackrát vo svojich filmoch využil prelínanie súčasného deja s minulosťou. Vo filme Mine vaganti je práve táto minulosť zaujímavým vkladom do súčasnosti a nie je barličkou príbehu ako vo Fenestra di fronte alebo v Magnifica presenza, kde sa na úkor minulosti úplne stráca prítomnosť. Tentoraz všetky ingrediencie zmiešal v správnom pomere a preto ho považujem za jeho zatiaľ najlepšie dielo. (02.01.2013)