Leaving
Obsahy(1)
Tragikomedie Václava Havla o odchodu jednoho a příchodu druhého politika k moci. Na konci května roku 2008 měla v pražském Divadle Archa světovou premiéru zatím poslední hra Václava Havla Odcházení. Byla očekávána s velikým zájmem a netrpělivostí. Hlavní role odcházejícího kancléře Riegera se zhostil Jan Tříska, text inscenoval jeden z nejvýznamnějších českých režisérů David Radok. Před vyprodaným hledištěm se zde Odcházení hrálo dva roky. Záznam České televize pak vznikl v závěru života inscenace, na dvou z několika posledních představení. Nejen pro fakt novosti textu Václava Havla, pro zájem divadel u nás i ve světě, ale také pro kvality pražské inscenace se z Odcházení stal fenomén první dekády českého divadla v novém století. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Drama, ať již absurdní, experimentální nebo jakéhokoliv jiného přívlastku, by mělo být podle mne především drama. Zde se však autor evidentně pitvá především sám v sobě, čemuž hojně napomáhají jeho osobní vstupy odkudsi z božských výšin, v nichž komentuje svůj těžký úděl v procesu vzniku téhle hry. Několik hezkých postřehů a myšlenek, (mnohokrát, až nemírně, opakovaných) a Jan Tříska. Bez těchto dvou by moc nezbylo. ()
Hra sama není ničím průlomová ani nijak zvlášť originální, nejzajímavější je na ní díky tomu především to, jak si pohrává s citacemi a odkazy na Čechova a Shakespeara a jak do ní promítl dramatik své osobní zkušenosti z dob v nejvyšší politice. Jím čtené poznámky jsou na začátku zábavné, ale později víceméně ruší a brzdí tempo. Jsou však dobře napsané, tak chápu, že byly v inscenaci použity. Záznam inscenace trpí technickými nedostatky (zvuk!!!), vinou kterých část replik nezazněla tak, jak měla, a představení tím ztrácí. Zajímavá scénografie, snad jen ten umělý déšť byl svou doslovností zbytečný. Za nejpozoruhodnější považuji herecké výkony – hlavně Třískův a Řezáčův, ženské postavy se už zdaleka tak dobře nepovedly. Radokova režie je kongeniální textu, její rytmus, práce se světlem a hudbou jsou nepochybně na vysoké úrovni. Nejvíc na mne zapůsobil bezprostřední závěr - jediné místo inscenace, které mělo parametry "události". Hodnocení: 3,5 hvězdy. (Nemůžu se stále ubránit dojmu, že kdyby tuto hru nenapsal zrovna TEN dramatik, nebyl by kolem ní ani zdaleka takový humbuk a asi by měla i nižší hodnocení tady). ()
Čechovův Višňový sad prostupuje celou hru, kde vykácení sadu, rozparcelování a rozprodání pozemku na výstavbu chat je zaměněno za výstavbu nákupního centra. Vlezlý bulvární deník Fuj nahlíží do (ne)odcházení exkancléře Riegera. Čechovův Lopachin tady vystupuje jako kancléřův náměstek Klein a trochu připomíná nástupnictví a haštěření V. Klause. Výborná Zuzana Stivínová a Jan Tříska. ()
Velmi mě rušil diletantsky nasnímaný zvuk, který celou dobu zněl, jak z plechové garáže! To byl takový problém dát hercům mikroporty? Jinak mne tahle hra nijak nedatchla. Tříska je samozřejmě vynikající, ale vše bylo příliš teatrální. Jsem zvědavý na filmovou adaptaci v Havlovo režii. Mám ale pocit, že hra je mimo současnou realitu a je málo nadčasová. ()
Mírně zrychlené divadelní hrátky aneb Jak se stát poradcem svého poradce. 1) Havel si v shakespearoidní parafrázi na Višňový sad zachovává svůj laskavý i břitký humor i nespornou intelektuální kapacitu, ale má to háček. Tomu intelektuálnímu tlachání chybí koule. Inu, chvílemi je cítit autorův věk i jakási únava životem, a to přes sebeironický nadhled, který je hře vlastní. 2) Autor v jednom ze vstupů do děje mluví o tom, že se chystá mírné zrychlení v další části. Opravdu k němu došlo, bohužel až po přestávce, kterou jsem jako divák poněkud zdrchaný únavně pronudělou první polovinou nutně potřeboval. 3) Hru jsem sledoval z televizního záznamu. Profesionální dojem z nastudování silně kazil nezvládnutý zvuk klapajících bot po dřevěné podlaze tvořící v některých chvílích dominantní vjem. 4) Jo a víte, co jsem pil na koktejlu u Molotova? ()
Reklama