Mlýn a kříž

Obrazová dekonstrukce jak v čase, tak v uměleckém díle samotném. I přes dosti pomalý rytmus jednotlivých záběrů a scén má film obstojné tempo a diváka nikdy vyloženě nenudí. Jen škoda, že celý "výjev" nekončí přesně v momentě, kdy dojde na poskládání finální podoby obrazu a autor se pouští do rozebírání motivů sahajících tzv. "za roh", což mírně boří původně zvolený motiv filmu. (03.07.2011)

Unikátní filmový projekt polského režiséra Majewskiho, jenž spočívá v oživení a rozpohybování postav na monumentálním epickém obraze vlámského malíře Pietera Bruegela Nesení kříže (z roku 1564), přičemž v rámci této dekonstrukce sám mistr ozřejmuje jednotlivé prvky kompozice (např. rozmístění postav) či důležité symboly svého slavného obrazu. ~ Tento vizuální artefakt přiblíží nejen Kristovu pouť na kalvárii zasazenou do místních historických souvislostí (španělská nadvláda), ale i dobu nikoliv pozdního středověku, nýbrž renesanční. ~ ~ Můj obraz bude muset povědět mnoho příběhů. Proto musí být dostatečně velký, aby se tam všechno vměstnalo. Všechno a všichni ti lidé, bude jich tam nejméně sto… Budu pracovat jako pavouk, kterého jsem viděl dnes ráno tkát svou síť. (06.06.2012)

Nečekejte drama, nečekejte dobrodružnou zápletku, nečekejte historický velkofilm. Při sledování tohoto snímku si musíte uvědomit, že se díváte na obraz. Stejně jako někde v galerii. Stojíte, díváte se a snažíte se postřehnout vše co zobrazuje. Zároveň plníte sen autora, zabýváte se dobou, kterou pro vás zachytil. Díváte se na obraz velmi rozsáhlý s mnoha výjevy. Renesanční obraz renesančního mistra v renesančních kulisách (hodně komentujících si to plete se středověkem..). Ty výjevy vám budou během sledování jednotlivě přiblíženy. Někdy je pochopíte, někdy tam jsou jen jako nutná kulisa běžného života. Výjevy jsou většinou drsné a kruté stejně jako doba v níž obraz vznikal. --- Už dlouho mne žádný ,,historický'' snímek tak nenadchl zpracováním jako tento. I jeho pojetí je natolik zvláštní, že jej asi každý nezkousne, ale o to více utkví v srdci. Jsem nadšen. Vizuální skvost. Něco z tohoto filmu ve mne zůstalo. Pane Majewski tleskám ! ! ! * * * * * (24.05.2012)

Film je poctou jednomu obrazu a z toho je nutno vycházet při jeho hodnocení. Je totiž pojmut tak, jako byste stáli v galerii právě před tímto obrazem, nechali se vnést do jeho atmosféry, postav na obraze a v jakémsi snovém naladění se přenesli dovnitř tohoto obrazu a mohli se jím procházet a s těmi lidmi se vidět. Nutno uznat, že Lech Majewski se pokusil dokonale představit středověký život - od dětských her v domě přes každodenní trhy po nám dnes nepochopitelnou tehdejší krutost a popravy (znázorněné mimochodem hodně realisticky). Nejvíc si ale dal záležet na chodu středověkého mlýna, každý záběr zevnitř je fascinující. Ale i ten záběr zvenku, kdy se jako zastaví čas, se mi hodně líbil. A protože jsme ve snu, není problém s anachronismy typu ukřižování Ježíše v době 1 500 let po jeho původním ukřižování - jde přece o obraz. A řekl bych, že kromě Mela Gibsona jsem neviděl lépe natočenou scénu Ježíšova ukřižování, myšleno nejen realisticky podanou, ale tak atmosférickou, včetně pohledu Panny Marie na celou situaci. Potěšil mne zde i Michael York v roli vévody, nepotěšilo až moc okaté digitální provedení některých pozadí nebo postav. A samozřejmě - nečekejte zde nějaký příběh, jde o snovou procházku obrazem, takže v rámci objektivity nutno přiznat, že i ta krása obrazu chvílemi začíná nudit. (22.12.2023)

Asi záleží na tom, co vlastně od filmu očekáváme... Já jsem se "jen" chtěla dívat pod ruku Pieteru Brueghelovi, zajímalo mě, jak uvažuje nad kompozicí a jaký význam přikládá postavám i symbolům. Stačilo mi vidět život obyčejných vesničanů tak, jak ho kdysi viděl a zachytil on sám. Ponořit se do dob minulých a uvědomit si, jak všechno souvisí se vším a jak se některé věci neustále opakují. (24.01.2024)