Saša

'' Není nad dobrou černohorskou snídani! '' Tak takto som sa už pekne dlho nebavil a to je gayovský film ( nič v zlom , stiahol som si to omylom, ale neľutujem )! Je to nadupané vtipnými hláškami a scénkami tak, že jedna valí za druhou až som plakal od smiechu! Doporučujem všetkým heteráčom, vôbec bych sa toho nebál ! '' Slyšelas ho? Menšina si stěžuje.'' Buhahaaaaa.... (05.02.2012)

Pěkný páteční večer. Nečekaně pohodový a vkusný filmek, toto.. Jemný humor byl dávkován postupně, homosexualita nebyla zbytečně zesměšňována, postavy byly uvěřitelné, dobře zahrané. Bjelac byl trefou do černého, jeho scény mě vskutku bavily! A Sascha mi děsně připomínal mladého Dustina Hoffmana. :-) No co víc si přát od německého filmu? ;-) Mějte se filmově, Woo. (11.11.2011)

Saša mě podobně jako Letní bouře, která je rovněž z německé produkce a pojednává o coming outu, velmi zaujal svým námětem a hereckými výkony. Kde Letní bouři pomáhal skvělý soundtrack, tak u Saši je přítomna humorná stránka, kterou zaopatřuje linie z rodinného života rodiny hlavního hrdiny. Film je to na první pohled opravdu emocionálně nabitý, ale jak už jsem říkal, vše je zde vyrovnáváno komediálními vložkami (jinak by to byla vážně tragédie). Z herců mě nejvíce zaujal Sasha Kekez a samozřejmě Predrag Bjelac (ten hraje snad po celém světě). (25.06.2013)

Je to takové přímočaré, ale velmi dobře se na to kouká a jako portrét členů jedné balkánské rodiny a jejich vzájemných vztahů je to velmi přijemné. Herecky za vyzdvihnutí stojí zejména role otce v podání původem srbského nestora Predraga Bjelace. Svěží film, na autorský debut to téměř nemá chybu. Vzhledem k národnostnímu zakotvení průkopnické dílko, že by ale člověk odcházel z kina omráčen, to zase ne. (15.08.2011)

(Mezipatra 2010) Práce se schématy a klišé, která jsou ozvláštňována realistickým pojetím s určitou autorskou stylizací, je pro německou kinematografii charakteristická (viz COMING OUT (Heiner Carow, 1989) a LETNÍ BOUŘE (Marco Kreuzpaintner, 2004)). SAŠA je toho velice dobrým příkladem, protože od začátku do konce víme, jakým směrem se vyprávění bude ubírat a že i když dojde na emocionálně vypjaté dramatické scény, ty budou odlehčeny humorem. Jako komedie je snímek neselhávající, protože vykazuje smysl pro načasování i pointování situace, zábavné jsou především running gagy (tj. vtipy objevující se v průběhu celé stopáže, které jsou dále rozvíjeny, např. „bidetový leitmotiv“). S dramatem, které do tématu coming outu vnáší srbsko-chorvatskou mentalitu, by ale mohl mít někdo problém, protože se máme smát kulturním stereotypům, což je značně xenofobní. Otec od rodiny musí být opilecké macho s násilnickými tendencemi, matka musí být ušlápnutá a projektovat své touhy do syna, nesmí chybět zábavná vedlejší postavička strýčka, který je úplně mimo. _____ Přes žánrovou stylizovanost v podobě typizace postav, herectví, které je založeno na přehrávání ze strany jedné a záměrném „podehrávání“ ze strany druhé, dialogů i hladkosti vývoje je forma ozvláštňována realistickými prvky, které svou neokázalostí potěší, protože odpovídají náladovému rozpoložení titulního hrdiny. Hudba vtipným způsobem komentuje zobrazované a odpovídá Sašově náladě, i svícení je na něj výrazně napojeno, a tak obraz zalije sluneční záře, když pociťuje radost. Závěr, i přes tragickou událost, končí optimisticky, což vyjádří dětská píseň, a tak divák odchází z kina spokojen a pobaven, protože nebylo nic, co by ho rozrušilo, i když došlo ke střelbě a rodinnému neštěstí. (04.12.2010)