V zemi krve a medu

Férový film, emotivní, efektní a se slušným příběhem. Jednou se celou dobu neřeší jenom zbytečnost modrých přileb, ale opravdu morální konflikt obou etnik. Kdybyste dopředu nevěděli že to točí Angelina, tak si toho nevšimnete, zvlášť u slovinsky mluvené verze. Příběh vyšumí asi velmi rychle, ale co, točit filmy na takovéhle téma je vždycky zaslužné. (25.03.2012)

Nechci paní debutující režisérce, herečce Angelině Jolie, křivdit, ale tohle americké love story zasazené do kulis války v Bosně a Hercegovině (1992–1995) se nepovedlo. ~ Milenci Danijel a Alja se stanou z etnických důvodů ze dne na den nepřáteli, s čímž se vyrovnávají každý po svém. Snímek nám sice ukazuje onu nesmyslnost konfliktu, nicméně zjednodušujícím, zcela jednostranným a nekorektním způsobem. ~ Prvoplánové a předvídatelné, že ani pár dobrých scén tragický celek nezachrání. PS Trailer je mnohonásobně lepší než film. (15.07.2014)

Na téma balkánského konfliktu (1992-95) vzniklo několik filmů a tento není optickým pohled nějak vyjímečný, avšak nabízí zajímavá témata, autenticitu a dobře vybudovanou tíživou atmosféru války. V In the Land of Blood and Honey je násilí denní rutinou v zemi, kde téměř odumřel cit člověka k člověku. Hnací sílou filmu je původní prostředí, jazykový dialekt a herci, kteří některé situace ve filmu sami prožili a v realitě stáli na různých stranách válečného konfliktu. Silnou atmosféru války se Angelině povedlo vybudovat díky zachycení kultury dané země, tradice a předsudků, které v autentickém prostředí nabývají na důležitosti. Film se točí kolem vztahů (ať jsou milenecké, mateřské, sourozenecké nebo jen přátelské), které ani vášeň před válkou nezachrání. Prostor patří především ženám (matkám, milenkám, sestrám), které uprostřed válečných hrůz transformují svou lásku na touhu vzít někomu život. Angelina ve svém režijním debutu neukazuje na jedné straně ty dobré a na druhé zlé, vykresluje pouze lidi, věřící, že dělají to nejlepší pro svůj národ a zemi. Jádro příběhu tvoří vztah Daniela a Ajly, kteří se snaží vytvořit vlastní svět v zemi plné násilí, ale pochybnosti je dostanou do pozice, kdy se snaží jeden druhého zabít. V jejich milostném vztahu oba projdou pod vlivem války změnou odrážející se na jejich osobnosti, kterou se však nepodařilo zachytit. Vnitřní pnutí postav, jejich pochybnosti, boj se zodpovědností a morálkou, která je silnější než emoce není zřejmá a tak se z ústředních postav nestane nic víc než jen prázdné postavy v prázném prostoru. (Berlinale 2012) (16.02.2012)

Kladná zpráva je, že produkci si téměř přebrali Bosňané, hudba je skutečně balkánská, exteriéry snad opravdu balkánské. Špatná zpráva je, že to točila panenka s velkýma kozama z Hollywoodu, která celé dětství sledovala podobné akční sračky v televizi. Válku o Bosnu nám tedy podává způsobem: Velké násilí na ženách a neustálé znásilňování, Velká akce a romantika hodná Romea a Julie včetně tragického konce. Scénář té pipině občas sklouzne do naprosté nesrozumitelnosti, iracionálního jednání hrdinů a moc by mě taky zajímal názor srbských diváků. 3* dávám půvabné Zaně Marjanovic, nikoliv Angelině. (11.08.2012)

Nehodnotím romanticko-dramatickou linku, i když se mi nelíbila. Angelina by si ale pro příště měla vybrat štáb, který něco umí, hlavně kameramana a střihače. Od prvních záběrů je viditelné, že sledujeme spíš televizní film než působivý příběh do kina. Obdivuju drzost, s jakou se Američanka vydá do Jugoslávie a tam o Jugoslávcích točí takové téma (i když to už před ní dokázala Juanita Wilson), srovnání s Romeem a Julií je ovšem hodně směšné. Mnohem bližší je místní funkcí "Podobné" nabídnutý film Jako bych tam nebyla, ten je ovšem natočený mnohem líp a nesnaží se na rozdíl od Žoliny prvoplánově šokovat. (06.11.2016)