Čs. spartakiáda 1980
Obsahy(1)
Záznam Celostátní spartakiády v roce 1980. 5. října 1979, v předvečer 35. výročí karpatsko-dukelské operace, bylo po republice zapáleno 2847 ohňů na zahájení příprav ke spartakiádě, ohňové štafety pak putovaly po republice. Na místních, okrskových a okresních spartakiádách vystoupilo přes 1,9 milionu cvičenců a zhlédlo je kolem 4 milionů diváků, na strahovském stadionu pak ve dvou programových odpolednech vystoupilo v 15 skladbách 204 800 cvičenců. Večeru družby v pražské Sportovní hale se účastnili sportovci z 10 zemí a program byl čtyřikrát opakován, takže jej zhlédlo 50 tisíc diváků. V únoru 1979 se konal Spartakiádní pohár talentů v lyžování a sáňkování, v létě se konala Soutěž talentů o pohár předsedy ÚV ČSTV, pod hlavičkou spartakiády se konaly Sportovní hry mládeže, učňovské olympiády, mládežnická zemědělská olympiáda a další akce, jichž se zúčastnily 4 miliony lidí. Ve spartakiádním turistickém stanovém městečku po dobu spartakiády soutěžilo a sportovalo na 11 tisíc turistů. Celý průběh spartakiády byl zachycen předními českými kameramany a dokumentaristy jako Antonín Kutík, Vladimír Lorenc, Jan Malíř, Jiří Pipka,Eduard Singrot, Jan Špáta. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Jediná spartakiáda, na které jsem si zacvičila. I když do Prahy jsme se nedostaly (což byla veliká úleva pro rodiče i vyučující), ale zviditelnily jsme se při okresním vystoupení na Rosničce. ()
Živě si to jaro pamatuji. Neviděla jsem film prvně, ale určitě poprvé po převratu. Škoda, že s čistou hlavou: hádám, že se sklenkou portského by tahle "dynamická choreografie pohybu" přeražená propagandistickým komentářem a podepřená nesnesitelnou tendenční hudbou byla teprve hlína. Sokolská myšlenka v režii ideologie. ()
NA TÉTO SPARTAKIÁDĚ JSEM CVIČILA. ()
Klasická bezzubá propaganda husákovské éry. Ve snímku se dozvíte, že se zase konala jedna spartakiáda a že byla moc príma. ()
Komentář namluvil Vladimír Ráž. A jedno vám povím, bylo to sice ´´masově´´ organizované a stranou podporované, ale většina národa uměla alespoň takto sportovat. Ne jako dnešní placky u PC, jediné silné svaly mají na prstech od datlování do klávesnice. ()
Pekný dok. film o udalosti na ktorú si pamätám a niektoré vystúpenia boli naozaj pekné..... ()
Takových peněz, času, úsilí a přitom taková blbost. ()
Na spartakiádu v roce 1980 mám ty nejlepší vzpomínky. Nejenom proto, že to byla vítaná alternativa ke školní výuce a vysedávání ve škamnách (byl jsem tenkrát studentem gymnázia), ale zejména proto, že jsme tenkrát postoupili až do kýženého „finále“ (v souladu s oblíbeným sloganem té doby „Finále je na Strahově“, kterým nás masmédia neustále masírovala) a odjeli „reprezentovat školu, město, okres a kraj“ do Prahy. A to byla pro synka z podhůří Beskyd neobyčejná událost! Oficiálního masového kulturního programu jsem se z jistých (určitě snadno pochopitelných) důvodů nezúčastnil; využil jsem naproti tomu výhod „Karty spartakiádního cvičence“ a zdarma navštívil řadu pražských pamětihodností. Vrcholným zážitkem pro mne ovšem bylo zhlédnutí jedné z celkem 559 (!) repríz pamětihodné Krejčíkovy inscenace Penzion pro svobodné pány v Činoherním klubu s Oldřichem Víznerem a Jiřím Menzelem v hlavních pánských rolích. A přestože jsem si i pár dnů poležel se slabou virózou v Nemocnici na Bulovce, hlavní program – cvičení na Strahově – jsem si náležitě užil! Čtyři * už jenom pro tu krásně nostalgickou vzpomínku. ()