Obsah
-
Skupina můžu vyráží na cestu po zamrzlé hladině východosibiřského moře a po krátkém putování přijíždí na opuštěnou meteorologickou stanici na ostrově Čtyřsloupový. Zůstávají několik dní, loví a mluví spolu. Vzpomínky lidí se v zasněžené krajině prolínají se vzpomínkami starých opuštěných budov. Místo ve kterém se na první pohled dávno zastavil čas se náštěvou můžu a prostřednictvím filmu znovu probouzí k životu. Když muži stanici opouštějí, zůstává stejná ve své sněhové nehybnosti, divák si ale prožil její přítomnost i minulost. Film je portrétem krajiny, její minulosti a člověka v ní.
Ve filmu Medvědí ostrovy navazuje Martin Ryšavý na své předchozí projekty, zaměřené na oblast ruské dálnovýchodní Republiky Sacha (Jakutie). Film se věnuje lidem z nejodlehlejší části tohoto území, kterou je Nižněkolymský okres, především pak obyvatelům rezervace ledních medvědů, nacházející se na Medvědích ostrovech ve Východosibiřském moři při ústí řeky Kolymy. Sleduje jejich putování na opuštěnou polární stanici, kde se v opuštěném zasněženém prostoru potkává minulost se současností. (oficiální text distributora) -
„Protokol výrobní schůze spolupracovníků stanice Čtyřsloupový ostrov, 28. 11. 1992. Program dne: Otázka stravování na polární stanici. Vedoucí stanice uvedl, že dostal od všech spolupracovníků stanice hlášení o odmítnutí stravovat se v jídelně. Vystoupil Plaksin. Mluvil o tom, že nemá smysl držet kuchařku, která nemá fantazii. Vystoupila Jefimovová, kuchařka stanice. Mluvila o tom, že lépe vařit neumí a při dané rozmanitosti potravin nemůže nic jiného dělat. Plaksin navrhl vydávat všechny potraviny do rukou, a to v souladu s minimálními normami stravování. Otázka byla navržena k hlasování. Odhlasováno jednohlasně."
Rozlámaná okna, zrezivělé buldozery, vyvrácené sloupy, všudypřítomný sníh, padesátistupňový mráz a nekonečně rovný bílý horizont rozzářený paprsky slunce...
„Vedoucímu polární stanice Čtyřsloupový ostrov P. J. Veselovovi od inženýra hydrometeorologa O. L. Děmjaňuka. Vysvětlení. 21. 10. bylo mnou převzato 750 ml lihu. Tento líh byl mnou vypit."
Spisovatel, scenárista a režisér Martin Ryšavý (1967), absolvent Přírodovědecké fakulty UK a scenáristiky na FAMU, držitel Ceny Magnesia Litera za dvoudílnou knihu Cesty na Sibiř, natočil zdánlivě jednoduchý film. Bližší pohled ale odhaluje jeho rafinovanou strukturu.
První devizou Medvědích ostrovů je obraz. Vytříbený kompozičně i technicky účinně zprostředkovává nekonečnou krásu i věcnou nelítostnost zdejšího kraje. Druhým pilířem je zvuk. Všudypřítomné skučení větru a praskání mrazu plynule přechází v minimalistické hudební podklady na hranici hudby a zvukové postprodukce, což je nejen působivé a příjemně halucinogenní, ale především to šikovně umocňuje obě dějové linky. První obstarávají lovci. Ačkoliv jsou muži na skútrech zdánlivě těmi nejobyčejnějšími z obyčejných, jistou výjimečnost danou odloučeností místa i způsobem jejich života z nich nelze necítit. Ohromný tlak zdejšího prostředí na lidskou psychiku si divák nejlépe uvědomí při čtení dobových hlášení někdejších zaměstnanců meteorologické stanice. Z odstupu Středoevropana se zdají malicherná a komická, ve skutečnosti v sobě skrývají mimořádnou naléhavost a tragiku.
Medvědí ostrovy tak podávají jako celek působivou a nadčasovou zprávu o kraji i lidech, kteří tu žili, žijí a nejspíš i budou žít. - Jaroslav Sedláček (Letní filmová škola) -
Ve filmu Medvědí ostrovy navazuje Martin Ryšavý na své předchozí projekty, zaměřené na oblast ruské dálnovýchodní Republiky Sacha (Jakutie). Film se věnuje lidem z nejodlehlejší části tohoto území, kterou je Nižněkolymský okres, především pak obyvatelům rezervace ledních medvědů, nacházející se na Medvědích ostrovech ve Východosibiřském moři. Sleduje jejich putování na opuštěnou polární stanici, kde se v nekonečném zasněženém prostoru potkává minulost se současností. Snímek je portrétem krajiny, její minulosti a člověka v ní. (Jeden svět)
