Nagareboši

Sice mě trochu zklamal vývoj v posledních dvou dílech, ale i tak to byl seriál, který mě oslovil hned na začátku a nepřišel mi zbytečně přecitlivělý a natahovaný. Což je důvod, proč nemám chuť se dívat na korejské seriály. Nevím, co bych k tomu ještě napsal, abych neopakoval jiné komentáře. Snad jen to, že Zíza udělala naprosto boží české titulky, které jsou na mnohem lepší úrovni než ty anglické. (18.02.2017)

Jde o můj první neanimovaný japonský seriál, takže jsem byl poněkud zaskočen prvním dílem. Během 45 minut se na mne vysype slušné množství postav, vztahů, problémů a nemocí, že jsem to jen obtížně pobíral. To je zřejmě daň za délku (krátkost) celého díla, ono korejských běžných 16-20h dá více prostoru a není třeba na diváka tolik tlačit. Tedy než jsem se stačil pořádně rozkoukat a s postavami se více sžít, byl jsem v polovině a upřímně mne to nějak extrémně nechytlo, ale ani vysloveně nenudilo, minimálně na Risu se dobře kouká :-). Přesto, děj je vcelku prostý, postav není tolik, vedlejší dějové linky prakticky neexistují a celé to působí malinko uměle. Problémem je též značná čitelnost celého obsahu – je naprosto jasné že Kengo a Risa se do sebe postupně zakoukají, kdo tady umře či nikoli je též vcelku odhadnutelné (jen jsem myslel, že se to stane později), Mariino odmítání transplantace žádným překvápkem být nemůže, takže otázkou vlastně zůstává pouze samotný závěr. A samozřejmě, jaké zlobivý bratříček nadělá komplikace – jeho postava ale není příliš povedená, není patřičně slizký jak by měl býti :-) Sečteno a podtrženo, o špatný seriál určitě nejde, ale ani doják k závěru na zlepšení mého postoje nestačí a na těch 70% má dost velký podíl sympatická Risa. (07.11.2016)

Příběh dvou lidí, kteří se navzájem velice potřebovali, celou dobu při sledování víte, jak příběh dopadne, nedají se čekat žádná velká překvapení, je zde narýsovaná šablona, té se děj drží. Přesto to na konci vůbec nevadí, naopak, spíš je to úleva. Pohled na mentalitu lidí Japonska dnešní doby, i tak by se dal děj charakterizovat, respekt, vzájemná úcta a další vlastnosti jimiž se místní mohli pyšnit tak před 100lety pomalu mizí. Přesto, když vidím, jak hlavní hrdina prosí mladého doktora o záchranu života své sestry a ten má morální dilema, se kterým by u nás nikdo neměl problém, trochu to zamrazí. To co mi přišlo zvláštní, že Kengo s Risou svůj vztah dokázali udržet jen mentální úrovni, prostě velmi silné přátelství, on se jí prakticky ani nedotkne, políbí ji až v naprostém závěru, to nevadilo, jen mi to tam nesedělo. Většinou sleduji filmy s tématikou samurajů, tohle byla vyjimka a jsem za ní rád. (20.06.2015)

Chci víc JP dramat, které budou takto čisté, klidné a vyrovnané. Nenašel jsem nic co by se mi na Nagareboshi nelíbilo, naopak jsem strašně rád za nenásilné vyobrazení přehlížené lásky Kenga a Risi, a celkově s každým detailem. Kdybych měl Nagareboshi charakterizovat jedním slovem, tak „Vyrovnaný“ je to správné slovo. Rewatch: Nagareboši je jeden s mých prvních Japonských hraných seriálů, jenž jsem měl možnost vidět (navíc jeden z nejoblíbenějších), a proto jsem byl hodně zvědavý co na něj budu říkat po téměř čtyřech letech, kdy jsem si jej pustil znovu. No a opět mnou proplouvá to samé nadšení jako předtím, navíc okořeněné o spoustu nových pocitů, které jsem získal pozorováním těch nejmenších detailů, na což jsem měl čas převážně díky toho, že znám dějovou linku už z dřívějška. Ach ta spousta skrytých náznaků a pohledů, které člověk může vyčíst. (24.11.2014)

Padající hvězdy - naděje a přání. Medůzy - unášené proudem, bez myšlenek a bez starostí. Dva zoufalí lidé. Malý a nenápadný seriál. ■ Hodnotím bez závěrečného dílu - nepůsobil na mě zdaleka tak, jak prvních devět, které byly dospělé a bezchybné. Hlavním postavám jsem věřil. Rise její zoufalství a beznaděj ze staršího bratra, který jí dělá ze života peklo a který permanentně zneužívá všechny okolo sebe a okolo ní (já mít takovéhoto bratra, tak preventivně všechny varuji - nicméně akceptuji, že toto je asijská kinematografie a jiná mentalita), takže prostituuje, aby vše splatila, Kengovi jeho beznaděj nad nemocí sestry, pro kterou by udělal cokoli, ale pro kterou nedokáže v okruhu své rodiny nalézt vhodného dárce orgánu. Poté, co Kengo zachrání Risu při jejím pokusu o sebevraždu, rozhodnou se tito dva vzít a vyřešit vzájemně své problémy. Komentář se mi netvoří snadno, protože vše podstatné uvedla Zíza. I mě se líbili dva lidé, stojící vedle sebe, kteří si pomalu a zvolna, tak že divák neví, v kterém okamžiku to začalo, začnou vážit a mít rád jeden druhého. I já si chtěl pustit jen jeden díl nebo dva a nakonec jsem seděl u počítače do pěti do rána a ráno skouknul zbytek. I já považuji Shooting Star za velmi milý a příjemný seriál. Jen škoda posledního dílu. ■ P.S.1 Zíze: O tom, proč se psychopatický bratr chová tak, jak se chová, mám názor, že je prostě svině. Někdy v minulosti se naučil s lidmi manipulovat svým chováním (které je skvělé, dokud se neprojeví, co je zač) a protože je to pohodlné a funguje mu to, pokračuje v tom stále. Sobecký člověk, který chce sestru jen pro sebe a plánovaně jedná tak, aby nemohla navázat trvalejší vztah. ■ P.S.2 Mám pocit, že je prostituce v Japonsku vnímána trochu méně negativně, než u nás a žena, která jí v minulosti prováděla, nemá tak zničenou pověst. Napadá mě, jestli to není, protože jsou Japonci uzavřenější, méně mluví do života jiných a prostituce je u nich kulturně a historicky akceptovaná. ■ MV vystihující seriál (přestože s nepůvodní hudbou) http://www.youtube.com/watch?v=qoRS3lZNbVg ■ Zajímavost: Když Kengo sjíždí od svého domova na kole po svahu, objevuje se často výhled na moře a přílivový ostrov Enoshima. Kengo sám je zaměstnancem "Enosui" - enošimského akvária, jehož součástí je "Jellyfish Fantasy Hall" - jedna z největších expozic medúz na světě. (25.07.2013)