Nesvatbov

Jestliže téma filmu pro svou povahu kuriozity vybízelo k zaznamenání, film samotný nevybízí k ničemu (resp. nám nechává až moc volnosti, jaké poučení o současné společnosti si z něj odneseme) ... ale pobaví. (23.11.2010)

Dokumentární práce Eriky Hníkové mi nepřipadá fér, neboť Nesvatbov stvořila na bázi sprosté reality-show a svým pražským elitářským pohledem nechává diváky přiživovat se na civilizačním vyloučení a neštěstí lidí v zapadlé slovenské vísce. Ano, jistě, starosta obce Zemplínske Hámre je skutečný exot a jak trefně podotýká jedna z obyvatelek Hamrů, chová se farštěji než místní farář. Dívat se s lehkým srdcem či nedejbože se smát smutným postavičkám jejího dokumentu mi ale mé sociální cítění nedovolilo. Bylo mi těch (ne)dobrovolných hrdinů strašně líto, hlavně při vědomí, že aniž to zřejmě sami tuší, někdo z velkého města se jim v kinosále či u televizoru směje. Ono totiž záleží velmi moc na optice, jakou daný jev zkoumáte. Mudruje-li samozvaný sociální mesiáš o tom, že Země a lidstvo pomalu vymírá, stačí se malou změnou rastru lehce dobrat opačné globální pravdy - vždyť lidstvo se naopak na Zemi přemnožuje a z tohoto pohledu je dobře, že se lidé (tedy alespoň na slovenském venkově) nesezdávají a nemají děti. (Je to samozřejmě optikou tohoto dokumentu za vlasy přitažená sentence.) Co ale vlastně chtěla režisérka svým dokumentem říci? Z jejího celovečerního dokumentárního filmu se jako divák dozvím tak strašně málo, že mi to k nějakému rozvinutí úvah o existenci (celo)společenského fenoménu nestačí ani omylem. Snad jen to, že v jedné zapadlé dědině kdesi na sousedním Slovensku mají až přehnaně agilního starostu. PS: Ty české titulky byly vážně tak nutné? (13.10.2011)

Já bych měl jen jednu otázku k tomuhle uboze povrchnímu homovideu - prosímvás pí Hníková, ty české titulky překládající slovenštinu tam jsou proto, že jste tak hloupá, nebo si děláte ze stáda srandu, nebo prostě šlo jen o další zdůvodnění navýšení nákladů na výrobu? . . . Jinak je mi docela líto nejen protagonistů, co jsou ochotní kvůli trošce toho zviditelnění dělat ze sebe se vší vážností veřejně takto blbce, ale i zoufalců, co šli na tuhle ubohost do kina a pak se teda jako smáli a že se jako bavili, aby si přihřáli zas jednou na cizí účet své šosácky zvlhlé egíčko, že oni jsou nad věcí a přece se svými partnery a partnerkami a ev. hloupými (dnes díky analýze "DNA" snadno zjistitelnými často kukaččími, že... ...lekrace!... %-) smrady jsou na tom nějak o moc líp. Protože d.m.s.n. se >normální< člověk přece u takové srágory nemá nad čím bavit a čemu se smát. Ale tupé stádo stejně stádem zůstane, chápu... . . . A jen tak mimochodem - tady na č.s.f.d. pokrytecky místní stádo posílá každou realityšou málem do odpadu a přitom tahle ubohost je proti oněm formou i obsahem naprosté dno, na kterém si sebeblbější >rešeto< formou i obsahem krásně zahnívá. Tak čemu tady dáváte lidičky ty hvězdičky? 8-o . . . Howgh. - - - P.S. Docela zajímavé je pozorně sledovat závěrečné titulky, kdo všechno tohle jakože >produkoval< a z kemoušské čudlárny si na tomhle naparazitoval! Tak ještě že máme ty >státní fondy< , že... - - - P.P.S. A k tomu termínu "sociální inženýrství" - uvedenému v marketingovém blábolu coby "obsah" filmu - doporučoval bych vytrendovaným intochům, aby si ujasnili pojmy, než je někde takto vypustí! Viz http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/socialni-inzenyrstvi (Ejhle kouzlo nechtěného! Více si k tématu vygůgli dle potřeby a chuti každý sám...) - - - P.P.P.S. A ještě - jak tu čtu v komentářích ta moudra některá - k té >dokumentární nestrannosti< - d.m.s.n. byla H. s panem starostou pečlivě domluvená a stran jeho aktivity vše jelo dle scénáře, byť se blb choval jako blb! Myslím, že taky dostal honorář za to, že udělal ze svých spolutragiků totální blby. Že to trouboffskému divactvu nedochází, je jen důkaz, jak už je to naše stádo vycválané, všemi těmi tušašskými sračkami, vydávajícími se za >dokumentární filmy< - ale možná by vám milí mudrlanti ledacos došlo, kdybyste pečlivě sledovali i ty závěrečné titulky. Jsou to takové provařené pražskočudlí party, >žánrově< parazitující na veřejných penězích >na tu kultůru< (sic!)... Ale co já tady budu zadarmo dělat igitátora, že... °-/ - - - - - (Poprvé a naposledy ze >stupijních< důvodů sledováno na 13.10.2011 >shnilém prostoru< , hnivnocení 805., znechucený hnimentář zde jako devětasedmdesátý - 13.10.2011) (13.10.2011)

Iniciativní bl... starosta je horší než třídní nepřítel. Mám štěstí, že nežiju v obci s podobným mesiášem-samoukem v čele. Jeho dohazovačské aktivity by se ještě daly snadno ignorovat, ale že si vylévá své srdíčko do obecního rozhlasu a dlouhé minuty do něj pateticky žvaní o tom, jak záchraňuje populaci, to je fakt na přesdržku. A k dokumentu samotnému: trapnost celé situace vystihl dokonale, ale skutečně pamětihodných momentů tu bylo pomálu. Měla z toho být patnáctiminutová reportáž do nějakého televizního pořadu, a ne film, omg... (07.03.2011)

Z představy, že mě rozhlasem nahání starosta, abych se šel párovat, mi je celkem blbě. Ten starosta to vůbec bral až moc náborářsky. Seznam účastníků, předběžné odhady kdo s kým, přemlouvání těch, kteří nemají absolutní zájem. Pokud by se snažil organizovat společenské akce nezávazně na tom, jestli na nich někdo počne, tak by jeho počínání bylo docela sympatické, ale jeho verbovací potřeba ve mně vyvolávala podobné pocity ponížení jako u dotyčných nebožáků. (13.10.2011)

Schíza. Na jednej strane za štyri traktory skutočne vtipných, trápnych až WTF situácií made by life, na druhej to schytávajú jednoduchí a v podstate veľmi smutní ľudia. Celému tomu nasadzuje korunu pán generál trolldad kazateľ riaditeľ marsu. Originálna téma, ktorá by potrebovala asi 10 hodinovú stopáž, aby to nebolo len sympatické korčulovanie po občas hrbolatom ľade. Festivalové publikum výslednému dojmu dosť pomáha. 80% (26.07.2011)

Sociálne inžinierstvo nevymrelo. V hlavách mnohých - prevažne mužov - stále tlie myšlienka, ako to zariadiť, aby komunita, obec, okres, región, štát, súštatie , svet a vesmír fungovali podľa ich utkvelej predstavy. Dávať takémuto mysleniu akékoľvek pozitívne filmové konotácie, trebárs prostredníctvom humorných scénok, nie je formanovsky srandovné, ale zvrhlé. (26.12.2020)

Dejte blbci práci… ne, teď vážně. Nemám rád hyperaktivní lidi, jako je pan starosta (znáte ten typ, lidi, kteří strkají nos do věcí, do kterých jim nic není) a proto mě po čase tento dokument začal nudit. Nevím, nepřišlo mi to zajímavé, nepřišlo mi to ani vtipné (teda, ten týpek, který má doma dvě Metaxy s tím, že je otevře jen se svou vyvolenou, byl fakt k popukání) přišlo mi to jen smutné. Jak ze strany starosty, který se až moc stará, tak ze strany těch lidí, kteří jen přežívají… 40 %. (24.09.2011)

Plně chápu oba dva pohledy na tenhle dokument snažící se prozkoumat fenomén singles. Místy skutečně vtipné, výsledek je ale takový neukotvený, bez poselství, s velkým množstvím volnosti. Hníkovou mám rád od dob, kdy na sebe upozornila Ženami, které se rády a často mění. Sledovat ale postavičky malé vesnice, kteří se stávají zřejmě i nedobrovolnými hrdiny vyprávění a posléze na plátně i posměchu, může někomu vadit, ba dokonce v něm vyvolat slušnou depresi. (14.10.2011)

Ak ste v 70. a 80. rokoch žili v Mníchove a úplnou náhodou tam raz za čas videli na ulici tehotnú ženu, ukazovalo sa na ňu prstom so slovami: "Tá musí byť z dediny". Keď spoločnosť dosiahne určitý stupeň intelektuálnej vyspelosti a blahobytu, stratí záujem sa reprodukovať. Len toto nikto nevysvetlil starostovi Zemplínskych Hámrov, bývalému gumákovi ako vyšitému (armádny syndróm navždy, buzerácia musí byť...). Hoci u týchto sedlákov sú pohnútky ostať single asi iné. No hrôza, peklo na zemi. (03.12.2016)

farma, big brother atď. pre festivalových divákov. (19.07.2012)

Nechcem vopruzovať, ale príde mi to robené "na kolene", tzv. rýchlokvasenina. Som polovičný dedinčan, preto výber lokálu aj ľudí (až na starostu, ktorého naučené/polopatistické rečičky nemožno počúvať ani zo srandy) odobrujem, no koho pre pána Jána napadlo také sprčené a stuhnuté párovanie? O občanoch (aj keď si viem domyslieť) viem prd, prečo sú sami, prečo sa chcú zoznámiť, mali by sa vôbec kvôli nízkej pôrodnosti brať a vstupovať tak do (čo raz zložitejšieho) zväzku manželského keď sami nevedia čo chcú? Iniciatívne zapájanie sa autorky? Vypracovaná forma? Ale kdeže, skôr než seriózny, látku aspoň rámcovo riešiaci záznam sa tento galimatiáš podobá na reality-show "Veľký brat sa pozerá", v ktorej si furt niekto niečo mrmle pod nos, nič prevratné sa nerieši a zdá sa, že dotýční sú braní ako smiešne figúrky, zachytenie bežného človeka (bez výsmechu) by sami pozdávalo teda viacej. Podarená je však parketová tancovačka v kulturáku, kedy v rýchlejšom tempe tanečníci predvádzajú svoje "shakeovacie" schopnosti a taktiež rozjarí tradicionálne východniarske nárečie. "Ta ona neprídze." :-) A tým to končí. (17.06.2011)

Nevatbov není film o typických singles, jak hodně lidí píše... Singles jsou lidé, alespoň já je tak chápu, dobrovolně nezadaní, kteří volí "samotu", aby mohli rozvíjet svoji kariéru. V tomto filmu jsou nám však představeni lidé, kteří si svoji samotu dobrovolně nevybrali, jsou k ní přinuceni zvnějšku - buď proto, že jsou (obrazně řečeno) silným řetězem přivázáni k mateřské boudě, nebo proto, že je prostě pro jejich charakterové vlastnosti a chování nikdo nechce! Nejsem si jistý, jestli tento film je vůbec také o životě na vesnici. Bezprostředně po filmu jsem si myslel, že film je o současném venkovském životě, ale onen "venkovský" život, jak je ukázaný zde, žije vlastně ohromné množství lidí i ve městech. Problém tedy není v tom, že někteří mladí neodešli do města "za lepším" a zůstali v rodné vesničce... Všimněme si, že nikdo ve filmu netrpí materiální nouzí, naopak se všichni topí v nadbytku. Mají kde bydlet, mají bohatě vybavené domácnosti, všichni mají práci, auta... Ve filmu jsem zaznamenal čtyři důležité momenty, které leccos naznačují: 1. Úvodní seznámení s panem "Metaxou", 2. Okamžik na večírku, kdy si chlapi sesednou opilí k sobě a zpívají oplzlé písničky, 3. Nucený odchod nezavrabčené slečny z večírku (a náznak hádky s její matkou), 4. Závěrečný rozhovor starosty s panem "Metaxou". Režisérka však nic neřeší, nic nerozvíjí, tyto styčné body vznikly pouhou náhodou (jak jinak, že?) a jinak zůstaly nepovšimnuté, nerozvinuté. Jediná autorská práce, která je na filmu zřetelná, je výběr lokality a hlavních postav a našroubování kamery na stativ. Ale troufám si říct, že stejný výsledek by byl, kdyby byla vybrána jakákoli jiná vesnice. Postava starosty je totiž vedlejší, protože je vlastně neautentická, režisérka si nic nedělá z toho, že starosta "hraje" a není tím, kým doopravdy je. Režisérka také neřeší skutečnost, že manželství jako společenská vazba už ztrácí na významu a lidi mohou žít stejně dobře nesezdaní (tito lidé jsou ve filmu ignorováni), neřeší proč vlastně hlavní postavy jsou samy (toto konkrétně vyplývá jen z aranžovaných záběrů a každý divák si může vymyslet vlastní důvody). Film je legrační, vyvolává v kinosálech salvy smíchu, ale tento smích pramení z podobného zdroje jako u pořadů se skrytou kamerou. Proto je výsledný dojem plný rozporů: Jako zábava je to dobré, ale jako podnět k diskuzi nedostatečné. (28.12.2010)

Trapně ubohý pseudo dokument o strastech jedné vychodniarskej dedinky, který sází na bizarnost těch opiček kdesi v horách v Ásii, a natočila ho jedna z nejhorších pochev českého dokumentu. Souhlasím s igi B. (13.10.2011)

Skutočne vtipný dokument, ktorý odporúčam každému čo neverí, že sa aj takéto niečo môže diať práve v našej domovine. Tak som sa nezasmial takmer pri žiadnej komédii. 75% (10.10.2012)

No dobře no. Tento film budou všichni milovat, protože nikdo není tak trapný jako hrdinové tohoto filmu. A jako dál ... ? (12.12.2010)

Dokumenty nejsou zrovna můj šálek, natož České. Jenže naivně sympatický starosta Zemplínske Hámre si mě naprosto omotal kolem prstu. 70% (05.05.2013)

České home video z východoslovenské ZOO, kde se snaží spářit samce a samičky lidského druhu. Tragikomická show maskující se za slovo dokument. (18.02.2017)

Kamera je tak "skutečná" a sugestivní, že nálada, která v tu chvíli v Hamrech panovala, dýchne i do kinosálu. Svobodný třicátník sedí v krásném domě, povzdechne si, že nemá ženu, a s Metaxou v rukách se usmívá: „Tahle lahev bude pro tu, která si mě vybere.“ Divák se zasměje, pobaví ho i slovenské nadávky starosty… Jenže poté vstupujeme hlouběji do psychiky Hamerčanů, zjišťujeme, jak jsou zoufalí, ale zároveň pasivní a sami sobě nalhávají, že být single je fajn. A nejvíce nám začne hlodat v hlavě „vždyť tihle lidé skutečně někde existují…“ (26.02.2011)

Říká se tomu táborová diskotéka. Na začátku se skupinka slečen a chlapců kolem třinácti strašlivě rozhoduje, jestli tam jít, následuje pečlivá příprava...na místě potom slečny neopustí jedna druhou, zatímco kluci na ně z 'bezpečné' vzdálenosti pokukují, nebo pokřikují. A vedoucí, kteří si už předem krátí své večery nápady, koho a jak dát dohromady, aby prostě nebyla nuda, se teď všemožně snaží ty dva opuštěné ostrovy propojit. Docela sranda, pokud se ale jedná o skupinu nezadaných třicátníků (a víc) a roli znuděných vedoucích zastává zaangažovaný starosta, pak je něco špatně. Na obou stranách - 'účastníci' téhle prazvláštní akce opravdu sami být nechtějí, ale pokud nebyli schopni se s nikým sblížit dosud, jedna akce to asi nezmění. A pan starosta té jedné akci dává až nereálný význam a hlavně, celé to počínání, úvodní řeči nebo poznámky (jeho i té 'asistentky') tlačí všechny do jedné role. Do role idiota, který ve vztazích potřebuje odbornou pomoc. Neschopnost najít si vhodného partnera je problém, ale musí si ho řešit každý sám a ne uměle zvenčí. Erika Hníková si vybrala velmi dobré téma na dokument, nechává však pouze zapnutou kameru a zaznamenává jakousi událost - bez snahy něco říct, něco objevit, něco nového přinést... Proto jen ty tři hvězdičky. (29.06.2011)