The Pervert's Guide to Ideology
Perverzný sprievodca ideológiou
Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Magnus FiennesHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Po dokumentu Perverzní průvodce filmem (2006) se Sophie Fiennes vrhá do další spolupráce se slovinským kontroverzním myslitelem Slavojem Žižekem a kombinací jejich netradičních interpretací filmu jako takového společně vytvářejí další pozoruhodnou dokumentaristickou reflexi společnosti, aby divákům poodkryli cestu do podstaty ideologie – snů, které formují naše kolektivní vědomí a konání. Ideologie a její formování společnosti tvoří základ filozofické práce Slavoje Žižeka, vycházejícího z Freudovy psychoanalýzy, která mu pomáhá nahlížet na svět a porozumět mu netradičním způsobem. A zdá se, že právě rok 2012 byl ten nejlepší čas na uveřejnění tohoto filmu. Úvahami o filmech, hudbě, historii a současných společenských fenoménech se charismatický Žižek a zkušená Fiennes dopracovávají k definici ideologie jako neustále se měnící uměle vytvořené substance, formující všechny společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Metafyzika kindrvajíčka mi přijde o něco méně zajímavější, než když Žížek rozebíral pouze filmy. Navíc je zajímavé, že jeho přízvuk je po deseti letech ještě silnější, než byl dřív (ne že bych to promítal do hodnocení). Asi se z toho člověk moc nedozví nového, ale jako utříbení myšlenek, proč ne. Navíc Žížek je spíš takový filozofický bavič, takže mi ani nevadí, že někdy se pohybuje na hranici banality. Přirovnání pražského jara ke Cameronově Titaniku mě zaujalo asi nejvíc. ()
Zatímco v Perverzním průvodci filmem si bujný Slavoj spíše hrál s interpretacemi útržkovitých filmových scén, zde se snaží vložit výklad do nějakého širšího rámce - do rámce ideologie. Film už tedy není hlavním předmětem analýzy, ale spíše jen nástrojem pro vykreslení myšlenky a podpory tvrzení... Tedy až do momentu, než autor zdůrazní důležitost filmového média pro vnímání reality a utváření ideologie. To je velice zajímavé... Celkově bych tedy tento počin označil za ještě o malinko myšlenkově podnětnější než jeho předchůdce. Na druhou stranu jako celek je ale o něco méně zábavný a za to může nejspíš fakt, že už se zde nerozebírají Lynchovy filmy. :) 8/10 ()
Kdo sledoval poslední circa dva tři roky Žižkovy přednášky, řadu věcí ve filmu už bude znát. Rozdíl je, že Sophii Fiennes se podařilo Slavoje zklidnit, takže rozhodně nejde o jeho typické neorganizované skákání od tématu k tématu, ale o soudržnou argumentaci. Navíc i oproti předchozímu Perverznímu průvodci Žižek mluví o poznání pomaleji, takže je čas všechny ty abstraktní myšlenky vstřebat. Nový film tak podle mě představuje vyzrálejší počin, který srozumitelně a zábavně shrnuje většinu z toho, o čem slovinský filosof v poslední době rád hovořil. Mimo jiné se tu taky ukazuje, proč je kritika tohoto ideologického přístupu ve vztahu k filmové analýze pomýlená, protože na rozdíl od neoformalismu se tady opět nerozebírají celé filmy jako komplexní formální systémy, ale jednotlivé filmové scény slouží k ilustrování obecnějšího, abstraktnějšího konceptu (ideologie). ()
Žižek by mohol pokojne napísať filozofické dielo s názvom "I even confused myself"/"Poplietol som aj sám seba" (také niečo by mohol napísať aj Immanuel Kant). V niečom má iste aj pravdu, len by si mal dávať pozor na neverbálnu komunikáciu. Dotýkanie sa špičky nosa a šúchanie nosa znamená podvedomé klamstvo. ()
Zpočátku mi to přišlo stejně brilantní jako PERVERZNÍ PRŮVODCE FILMEM, ale ke konci už jsem se skoro nudil. Na Žižekova Průvodce ideologií jsem se hodně těšil, protože mě první zmíněný dokument hodně nadchnul. Tento novější počin ale nakonec vnímám o poznání víc vlažněji, nesednul mi tak úplně výběr filmů, na nichž byly demonstrovány autorovy myšlenky, ani některé autorovy teze, které vnímám, řekněme, jako docela sporné. (Nemluvě o tom, že na nich nevidím v podstatě nic kontroverzního - vždyť si dnes může každý hlásat do světa co chce, a nikoho to už ze židle moc nezvedne; jediné, čím by snad mohl Žižek trochu provokovat, je jeho příchylnost k Marxovi). Zatímco u staršího filmu jsem měl mnohdy pocit myšlenkové svěžesti a informačního přínosu Žižekových myšlenek, zde jsem se často neubránil pocitu, že slyším teze, které již znám odjinud a které mi zrovna dvakrát objevné nepřijdou. Snad je to i tím, že mě tematika ideologií nikdy moc nebrala, ale za sebe nemám problém napsat, že tento počin představuje ve srovnání se svým starším bratříčkem citelný sešup dolů po všech stránkách. Jako netradiční komedie pro intelektuály to však přesto stále funguje více než dobře. ()
Lavina myšlenek v angličtině s balkánským přízvukem, rozebírající výskyt a potřebu ideologie, která se do lidí nejlépe cpe pomocí filmu. Jen několik základních myšlenek - "(Ne)vědí, co činní a přesto to nadále činní...". "Kapitalismus je neustále v krizi, potřebuje krizi ke svému přirozenému koloběhu, jenž stojí na chrlení neustále nových výrobků bez ohledu na potřebu či důsledky výroby". Za řeč také stojí rozbor potřeby druhého Velkého, někoho, kdo vše vyřeší (Bůh, vůdce, vláda, korporace) stejně tak nucené americké hrdinství Zachráníme tě, ať chceš nebo ne.... Realizované i v jejich světových vojenských akcích. Pro diváka Čechoslováka je rozhodně nejzajímavější teorie o pozitivech Pražského jara ´68. Dočkáme se zde i něčeho pozitivního? Ale ano, např. "Největší lží jsou naše sny a touhy". ()
Komédia roka! ()
Slavoj Žižek není kokot. Jsem nucen odvolat své tvrzení z doby, kdy mě Slavoj provázel filmem. Zatímco tehdy kecal o totálních hovnech, tak nyní jeho povídání má hlavu a občas i patu. Angličtina s šíleným slovanským přízvukem zůstala, takže slova jako [Chalivůd], nebo [Stývn Špílberg], když se to pokusím napsat foneticky, je nutné přetrpět. Povídání o ideologii je mnohem zajímavější a přínosnější než tlachání o filmech. A to Žižek používá hodně podobnou metodu a dost věcí vysvětluje opět právě pomocí filmů. Moc mě potěšilo, že si k vysvětlování nevybral žádnou z dva a třiceti sraček, které k dnešnímu dni ten retoš Lynch stvořil. A to jsem se právě dostal k jádru věci. Tedy k rozdílu, který mezi těmito snímky je. Zatímco v průvodci filmem je zajímavá asi každá sto dva a devadesátá úvaha, tak v průvodci ideologií je zajímavá takřka každá úvaha. Slavoj Žižek tu otevírá často velmi ožehavá témata, jako například obhajování a vysvětlování té norské taškařice, když udělal ten šikula Breivik tu lumpárnu, kdy poslal do nebíčka pár dušiček a která tak silně proletěla světem. Většinu snímků, které používá při vysvětlování podstaty ideologie jsem viděl a bez výjimky se mi líbily. Jediné, za co si Slavoji, či jak to blbé jméno mám skloňovat, troufnu vynadat je to, že dost věcí vysvětluje složitěji než by bylo nezbytně nutné. Člověk se občas dokonce i zasměje, když třeba Slavoj zlehčuje snímky, které ve své době byly myšleny smrtelně vážně. Nebo se mi třeba hrozně líbila pasáž, kdy Slavoj sděluje své myšlenky a přitom sedí na toaletě vystřižené z Kubrickovy Olověné vesty. Celkově je tedy dokument mnohem zábavnější, zajímavější a hlavně nesrovnatelně obsahově bohatší než jeho předchůdce. Rozhodně se cítím obohacen. I když třeba člověk se všemi názory nesouhlasí, tak musí připustit, že jsou minimálně zajímavé, orginální, provokativní a drzé. Dost diametrálně se tedy změnil můj pohled na Slavoje. Už jsem se zbavil pocitu, že nás dokumentem provázel retoš. Nyní vidím Slavoje jako člověka, který...Jako člověka. Tečka. ()
Myslím, že vysvětlit z psychoanalitického hlediska podstatu Kinder vajíčka a najít spojitost mezi Čelistmi Stevena Spielberga a vyhlazováním Židů dokáže opravdu jen Slavoj Žižek. ()
Po prvom perverznom sprievodcovi som z nepochopiteľných príčin absolvoval aj sprievodcu ideológiou. Dokázal som to, ale vôbec nie som na to hrdý. Dokonca som získal alergiu nielen na jeho nezabudnuteľnú angličtinu a rozhadzovanie rukami, ale aj na donekonečna sa opakujúce utieranie si nosa. Vlastne na všetko. Ku koncu som sa už prestával ovládať, lebo ten príval blábolov bol neznesiteľný. Gratulujem Slovincom, že si ho nezvolili za prezidenta. ()
Tak. A teď to ještě nějak zpracovat… Excentrickému Slovinci neupřete jedno – dovede unikátně přeložit suchopárnou, nadosobní a pohříchu nepopulární látku do zábavného jazyka, jemuž není těžké rozumět. Riziko přílišné banalizace visí ve vzduchu a některá přirovnání jsou na hraně, ale i o tom je role kritického diváka (zde více posluchače), k němuž se Žižek hlásí. Aby bylo jasné – opět ztěžuje přijetí myšlenek nekonečným vršením a odbočkami na pět minut, ač od Perverzního průvodce filmem učinil jistý pokrok. Krátké úseky ticha a vydechnutí jsou opravdu namístě. Druhý zvrácený výlet byl zahájen nekompromisně. Žižek v „metodologickém úvodu“ zahlásil, že nechtěné ideologie se nezbavíme, neboť jsme její součástí, žijeme jí a živí nás (nepřímo tím přitom relativizuje tradičně negativní konotace toho slova). Vzápětí nás ujistil, že podobný únik ani není v našem zájmu, protože touha toužit probíhá jako nekonečná směna. Právě ekonomické pojmy, jimiž označuje systémy hodnot (církev-instituce provádějící výhodný „deal“ se svou ovečkou) boří poslední zbytky ideálů a vytváří pole pro odvážné a neodolatelné interpretace. Pro českého diváka je zvlášť vzrušující konstrukce nárazu ledovce a vyrušení milenců v Titanicu, který Žižek aplikoval na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Zní to šíleně, je to náramně přesné. Tento příklad zastupuje to nejplodnější i nejproblematičtější z Žižekova nazírání na ideologii. Když aplikoval psychoanalytický náhled na film, byl v jistém směru nad dějinami, čili nadčasový. Platnost zdejších analogií však může být oprávněně odvozena od současných témat. A otázka zní, zda jsou opravdu přelomová či poněkud nadsazená nedostatečným odstupem (například pasáž o rabování ve Velké Británii). Narážím na to, že některá aktualizační napojení je možné snadno vyvrátit (Taxikář a nechtěná intervenční role USA v současném světě), protože z nich příliš čpí předem modelovaná odpověď. Otevírá se v nich současně prostor pro angažovaný postoj, který pokládám za nejdůležitější hodnotu celého dokumentu. Žižek obnažil vše možné i nemožné, zostudil důstojné hodnoty i si utahoval z reklam na Coca Colu, aby nakonec vznesl pevný a radikální apel. Kdo by „legračně mluvícího“ Slovince obvinil z absence názoru a podrývání všeho a všech (dokonalá byla pasáž o ateistech), zcela by se mýlil. Tohle byl úderný a mimořádně účinný pamflet. Odpůrce nebude hledat obtížně, což je mu jedině ke cti. (MFFKV 2013) ()
Tak jsem chtěl s tou hvězdou západního mudrlantství také něco vidět. Vtipné a břitké to chvílemi je, demonstrace společenských fenoménů na filmových příkladech sympatická a osvěžující, ovšem film mohl být klidně o půl hodiny kratší. A to nejen kvůli tomu, že ke konci už docela nudí, ale zejména kvůli tomu, že pasáž o náboženství není příliš povedená (navíc obrazová magičnost Scorseseho Posledního pokušení mi zcela přehlušila Žižekovi plky), Žižek začne popírat sám sebe a nakonec se z něj vyklube jen další salónní kecal. Ve vlaku, kde Slavoj oznamuje, že jsme vlastně na světě sami, měla být udělaná velká tečka a nemuselo by dojít k závěrečnému ubírání bodů. Charisma a některé svěží myšlenky však ani filmu ani jeho průvodci upřít nejdou a jistě je hodný vidění a snad i zapamatování. ()
Výtečný dokument rozebírající psychologické aspekty filmů. Je to vtipné, poutavé a okouzlující - ba co víc, rozebírány jsou zejména filmy Hitchcockovy, Lynchovy a Andreje Tarkovského. Mńamka pro milovníky filmu! 8.5/10 ()
Mno, tady jsem trochu v rozpacích. Zpracování se mi poměrně líbilo, protože si dokument bere na paškál mnoho filmů, klipů a postřehů a hluboce je dokáže analyzovat po významové stránce, kterou leckdo na povrchu nemůže odhalit. Ale zde je i vlastně kámen úrazu. Tohle ideologické pitvání mi přišlo místama opravdu zajímavé, až si člověk kolikrát řekne, že něco na tom bude, ale povětšinou jsem měl z toho pocit, že pan Žižek poukazuje na věci a souvislosti, které tam vnímá jen on sám. Nedokázal jsem se po celou dobu do toho "dostat" a celkový dojem spíše zklamání, ačkoliv mám pro tenhle typ dokumentů opravdu velkou slabost. ()
Ďakujem Shadwellovi za skvelý rozbor Žižekových teórií a vlastne aj podstaty tohto dokumentu. Žižek je skrátka exot a originál, ktorý podľa mňa vypĺňa mnohé medzery napriek tomu, že jeho závery môžu byť nepravdivé. Viem, že svojho času mal nejakú kontroverziu s Chomskym, ale tak Žižek podľa mňa nič neponúka, iba kritizuje a aj tie jeho teórie sú len teóriami, ktoré sa nijak zvlášť nesnaží podložiť a tie príklady na príbehoch z filmov boli podľa mňa nedostatočné. Ja ho nemusím, je mi nesympatický, ale rešpektujem ho a snažím sa nájsť u neho nejaký zmysluplný obsah, ktorý by ma posunul, posunul spoločnosť, aj keď aj on sám mi pripadá niečím ako egoista, lebo skrátka keby nemal byť sám sebou a tým pádom sa prispôsobiť publiku vo svojom výklade a prednese, tak by možno nevedel zo seba prirodzene dať to, čo dáva, aj keď ktovie, či to nie je zas len moja teória. Tu dáva dôvod k zamysleniu, ale podľa mňa je dokument celkom nezáživný a neviem v mnohom, či s ním súhlasiť alebo nie, no za vzhliadnutie to myslím stojí. ()
K tomuto filmu se nedá napsat vůbec nic. Tak moc mě fascinoval. Dvě hodiny dokonalých myšlenek a pravd. Je potřeba si na něj udělat čas a vstřebávat postupně. Stojí to za to. Myslela jsem si, že geniální citát Slavoje Žižka "Nejlepším způsobem, jak se stát ateistou, je vyznávat křesťanství. Křesťanství je mnohem ateističtější, než klasický ateismus." nic většího nepřekoná. Ale mýlila jsem se, revoluční konec byl úplně nejlepší. Na začátku filmu vystupuje člověk, který našel brýle, ukazující mu pravdu. Tento skvělý dokument mi ji ukazoval po celou dobu tím nejlepším způsobem, s pomocí filmů. Jen asi budu mít odteď problém číst noviny nebo koukat na TV a současně přitom nezvracet. ()
Žižek si pro výklad o tom, co je idelogie bere jako nástroj film. Není se co divit, když jeho minulý Perverzní průvodce se zaobírá právě filmem. Je zajímavé sledovat, jak svoje teorie dokáže napasovat na filmy jako jsou Titanik, nebo Čelisti. Na jednu stranu je to vykalkulovaný tah, protože tyhle filmy mají lidi rádi a teď je uvidí zase jinak, na druhou stranu tak Žižek hledá význam tam, kde není. Někdy je žralok jen žralok. Není třeba si myslet, že fllm vypovídá o tom co Žižek. Je lepší je brát jako pouhou pomůckou, díky které je možné jeho tvrzení pochopit. Téma ideologie rozebírá zevrubně a pomáhá o mnoha věcech znovu přemýšlet, i když by asi bylo potřeba dokument shlédnout aspoň ještě třikrát, abych plně jeho teorie pochopila. ()
Touha jeptišky ve slavném muzikálu Za zvuků hudby, odporná chuť zteplalé coca-coly, univerzální výklad filmu Čelisti, tajemství vajíčka Kinder suprise, Lásky jedná plavovlásky jako ideologická megazbraň, Starbucks jako nejďábelštější nástroj kapitalismu, Ježíš opuštěný Bohem osvobozený od symbolického řádu, londýnské konzumní nepokoje atd. atd. Slavoj Žižek je ve své argumentaci a paranoidnosti bezuzdnější než kdy dříve, spojuje zdánlivě nespojitelné, z filmových narativů v mžiku přechází ke komoditám či k revolučním událostem dvacátého století a končí někde u evangelií. Ti, co očekávají, že se více dozví o fungování ideologie ve filmu či se těší na hlubší analýzy, budou zklamáni. Ideologie je zde pojatá v co nejobecnější podobě a film je zde opravdu spíše ilustračním materiálem pro vzletné myšlenky a postřehy, které vlastně ani nepřinášejí převratná přehodnocení. Oživující jsou spíše vytvořené spoje a neotřele zvolené příklady. Co se týče výkladu skrze filmové modly, vrcholem snímku je bezesporu divoká trojčlenka Titanic-Oratorium pro Prahu-Pád Berlína, na níž Žižek ukazuje potřebu nenaplnitelné lásky/touhy pro vzkvétání ideologie. V tomto případě se mu podařilo stvořit silný a velmi zábavný konstrukt, zatímco jiné příklady filmů jako Čelisti či Olověná vesta naopak zarazí chabou interpretací a doslovným aplikováním na obecně známé pravdy. ()
Ideológiou sa Žižek odvracia od filmu viacej k Lacanovi a viskóznym štúdiám psychoanalytiky za oponou, než v jej uhladenej forme. Nemusí pôsobiť blahodarne ako číry pôžitok z kinematografie, tobôž nie ideologickým koreňom výkladu ideológie samotnej, avšak núti diváka zamyslieť sa nad závažnými a znepokojujúcimi otázkami. Perfektne procedurálne vyhodnocuje (v rôznych aspektoch), podnecuje jednotlivca nad iným optickým uhlom náhľadu do problematiky (spoločensko-reflexívnej, umeleckej i systematicky formujúcej sa v kolobehu súčasnosti) a využíva fantastické príklady na svoje vyhodnocovacie tvrdenia. Level non ultra, vysoká škola perverznosti, šťavnatej kontroverzie spoza hraníc, sebestrednosti a nikdy nenabáda, aby si ty konkrétna osobnosť s ním v tom a tom bode musel súhlasiť. Práve schopnosťou i banálnymi ukážkami pranierovať denotatívnymi kauzalitami a hľadať v nesúrodých elementoch súvis - a všetko záleží od ich momentálneho nastavenia a fyzikálnej obratnosti spojovníkov a inštrumentov floskulárne napojených na okázalú abstrakciu procesu ideológie, jej vývinu a úspechu výdrže. Ideológia nie je ani z 1-ného percenta iba politická motivovanosť, má mnoho odtieňov a ľudia si zaslúžia jej poctivou štúdiou nastaviť zrkadlo. ()
Nikdo na světě vám neřekne, v čem vlastně spočívá originalita Slavoje Žižka. Ať už si otevřete kterýkoliv knižní úvod do jeho myšlení nebo nějaký delší článek o něm, toto základní zůstane vždy opominuto. Takže... myšlení Slavoje Žižka stojí na třech nesmírně silných a mocných pilířích, díky kterým může rozebrat nebo přesněji řečeno totálně zdemolovat kterýkoliv dosud existující systém (filozofický, kulturní, politický…). Proto vydává tolik knih, proto ustavičně přednáší, proto je ho všude plno – protože prostě vynalezl možná sice triviální, ale mimořádně účinný nástroj, jak cokoliv zpochybnit. A tento nástroj s velkou chutí využívá. Tento nástroj, respektive tyto tři pilíře, jsou následující: překrytí, propast a paradox. Každému bych věnoval po odstavečku. ____ (i) Překrytí je jednoduše o tom, že podle Žižka tu není žádná ostrá hranice mezi protiklady, třeba mezi realitou a fantazií, nebo mezi ateismem a vírou, ale vždy se to nějak částečně překrývá. Takže pak může tvrdit třeba to, že není ostrá hranice mezi rabováním a kapitalismem, protože lidé z ghett se pouze snaží konzumovat za každou cenu, jen na to nemají prostředky. Dalším příkladem, o trochu složitějším a zajímavějším, je vztah snů a ideologie. Podle Žižka se to opět nějak překrývá, takže když si myslíme, že můžeme od ideologie utéct do našich snů, tak právě v ten moment jsme pod vlivem ideologie úplně nejvíc, neboť sny jsou vnitřní součástí ideologie. Což je vlastně taky jedna z ústředních point tohohle dokumentu. Teprve když ty sny zničíme, tak tím zničíme i tu ideologií, jenže opouštět sny se nikomu moc nechce, že. Každopádně Žižek prostě apeluje na to, abychom tohle prolínání mezi věcma nepřehlíželi. Jestliže tedy například matematici vidí problém v množině množin (viz známý Russellův paradox), Žižek v tom naopak spatřuje řešení většiny problémů. ____ (ii) Druhým Žižkovým mocným myšlenkovým pilířem je propast. Je to vlastně opak toho překrývání. Podle Žižka je mezi věcma často nějaká zásadní mezera, takže to opět není tak, že tu máme třeba skutečnost a virtuální realitu, ale je mezi tím nějaký zásadní šev či mezera, akorát ji nikdo nevidí, a tudíž si neuvědomuje. Takovou mezerou je třeba fantazie v Taxikáři, která spojuje realitu hlavní postavy De Nira a realitu prostitutky Jodie Foster. De Niro si v podstatě vytvoří fantazii, nebo spíš lživou představu o tom, že tato prostitutka jím chce být zachráněna. Totéž Fordovy Stopaři, kde se zas zachraňuje jistá dívka ze spárů Indiánů a kde si její zachránci rovněž vytvoří nějakou lživou fantazii, která spojí jejích realitu s realitou indiánů. Žižek jako správný levičák pak tohle dovádí do našeho světa a tvrdí, že stejně tak nepotřebujou zachránit lidi v Iráku či Vietnamu, že to byla rovněž jen taková fantazie zachránců, která měla zaplnit určitou mezeru mezi oběma realitami. Fantazie je z psychoanalytického hlediska ve své podstatě lež. Ne lež ve smyslu, že je to jen představa a ne realita, ale lež v tom smyslu, že v zásadě zaplňuje určitou mezeru. Když je něco rozmazané, když to nedokážeme rozpoznat, tak nám fantazie nabídne jednoduchou odpověď. Možná to zní takhle napsáno trochu hloupě, ale na základě takových propastí může Žižek zpochybnit skutečně doslova vše, filozofií počínaje (mezi objektem a subjektem je vždy ještě něco dalšího), sexem konče (bez fantazie se sexuální rozkoš vlastně nedá vydržet, proto asi ztrácíme při sexu vnímání reality, nota bene je během sexu meži mužem a ženou propast v tom smyslu, že ženy si užívají sex až po, když si o něm vyprávějí s kamarádkami, a už při sexu si vše narativizují – proto existují dva typy strip klubů, kdy v mužských žádný narativ nebo příběh není, zatímco v těch ženských jsou součástí stripu vždy nějaké skeče nebo malé příběhy, které samotné svlékání mužů doprovázejí, viz Soderberghův chick-flick Bez kalhot). ____ (iii) Poslední Žižkův myšlenkový pilíř, z něhož vychází, je vcelku jednoduchý. Je to paradox. Prostě a jednoduše, vše je obráceně, než si myslíme. Takže svoboda je horší než totalita, protože během totality máme alespoň možnost svůj neúspěch na někoho svalit, zatímco během svobody nikoli, a třeba vpád varšavských vojsk do Československa během roku 1968 nebyl žádnou katastrofou, jelikož pomohl uchovat sen Pražského jara, protože i kdyby k nám varšavský vojska nevpadla, uvolnění během 60. let by beztak vystřídalo utužení. Jestliže se tedy někdy říká, že věci nejsou černobílé, Žižek nabádá, že je potřeba být ještě radikálnější – nejenže věci nejsou černobílé, ale černé je často přímo bílé a bílé černé. () (méně) (více)