Studená ryba (festivalový název)
-
Tsumetai nettaigyo
-
Cold Fish
Drama / Thriller
Japonsko, 2010, 144 min
Režie:
Shion SonoHudba:
Tomohide HaradaObsah
-
Mistr bizarních vizí Sion Sono po fenomenálním eposu o lásce, náboženství a úchylkách Pod vlivem lásky (Love Exposure) přináší další osobitou reflexi soudobé japonské společnosti. Tentokrát servíruje šílenstvím, sexem, religiozitou a násilím překypující pohled do života masových vrahů. Rodina i kariéra uťáplého majitele obchodu s tropickými rybami se zásadně promění po příchodu kolegy, který se spolu se svou náruživou ženou oddává zabíjení lidí. Režisérův rukopis vyznačující se vypjatou emocionalitou a burleskní karikaturou nechává vyprávění balancovat na hraně choré fantazie a kousavé satiry. (oficiální text distributora)
Mistr bizarních vizí Sion Sono po fenomenálním eposu o lásce, náboženství a úchylkách Pod vlivem lásky (Love Exposure) přináší další osobitou reflexi soudobé japonské společnosti. Tentokrát servíruje šílenstvím, sexem, religiozitou a násilím překypující pohled do života masových vrahů. Rodina i kariéra uťáplého majitele obchodu s tropickými rybami se zásadně promění po příchodu kolegy, který se spolu se svou náruživou ženou oddává zabíjení lidí. Režisérův rukopis vyznačující se vypjatou emocionalitou a burleskní karikaturou nechává vyprávění balancovat na hraně choré fantazie a kousavé satiry. Komentáře uživatelů k filmu (49)
-
Adrian
Zdaleka nie tak rozmachle stopazou a napriec sirokou paletou tem charakteristickych pre sucasnost ako Love Exposure, ovsem minimalne rovnako provokativno intenzivne na poli explicitne vyobrazeneho nasilia ako jedneho z ucinnych nosnych nastrojov pre zvolenu temu (rodina, sebadovera, socialne postavenie).(29.10.2010)
-
verbal
Vždycky jsem věděl, že jeblý Japonec je v podstatě pleonasmus. Pokud jej však necháte naprudko rozvinout své masturbační fantazie, nemusí nutně vzniknout pošahaná omalovánka pro všechny ty podivné "otoky" mozku, nýbrž prvotřídní úchylárna, která dokáže potěšit i romantickou duši indoevropského filantropa, jenž za normálních okolností ťamanskýma sračkama otevřeně pohrdá! Tyto roztomilé trampoty hentai akvaristů jsou pro mě sice zatím jen zářivou výjimkou, potvrzující pravidlo, nicméně i tak se sluší poděkovat za tip té přičmoudlé, obstarožní krávě, co místo nahazování obsahů zevluje po diskuzích a šíří mezi konzervativními diváky hepatitis! Žloutnout jsem z toho naštěstí ještě nezačal, avšak mám obavu, že dalším podobným mhouřením očí do Vycházejícího slunce by se mi mohly začít kapku šikmit.(31.8.2011)
-
hirnlego
Pomalá, červená, kluzká podívaná o strastech s puberťáky. Ale že mu to prozření trvalo celej film. Brýlí netřeba. (viz JFL / 3,5*)(15.4.2012)
-
Flipper
Ryby, rybky, rybičky sa nenápadne vrelými návštevami plešatého Japonca Dendena, menia na gangsterské vyjednávačky a cez rodinné dráma sú vyhecované do explo hororu. Shionko stále vie... pomixovať žánre ako sa patrí, dáva nonstop facky predvídateľnosti a hecuje psychiku do krajnosti. Samozrejme skoro vždy prestrelí, a keď už myslíte, že práve táto "over the top" scéna je vrcholom vášho gusta, o chvíľu príde druhá ktorá vás nechuťou paralyzuje a tak dookola. A nielen to dokonca na nej začne siať a žať ďalšie znechutenie, alebo smiech. Škoda len, že do premysleného celku ( gangster ako štartér do života bez strachu) ku koncu dosiahli drápy Shionovej hry "nič nenechaj vysvetlené a zrozumiteľné" a prichádza o 1 hviezdu. Hej Sono.. skoro to bolo ono!(11.9.2011)
-
Flipnic
Sion Sono mi opět s naprostým přehledem dokázal svoji geniální režisérskou grandioznost!! Ten chlap je prostě mistr, každej film od něj naprostá bomba... Ve filmu se opět prolínají plynule různé žánry od komedie po exploitační horor. Je to jedna šííílená jízda, která nemá skoro žádné hluché místo. Děj a tlak na diváka, a hlavního hrdinu, se valí tak strašně intenzivním způsobem a v tak rychlém tempu, že je to fakt někdy až k zešílení. ještě že zde funguje ten humor a divák se může občas zasmát a ulevit si. Na druhou stranu je to celé naprosto tragické a více než vypovídající o mnoha sociálních tématech a problémech. Poslední půlhodina je pak tak nehorázný masakr, že jsem to vůbec nečekal... Vygradováno ad absurdum nejméně třikrát "dokola", člověk jen kroutí hlavou ... BRAVO!! BRAVO!! BRAVO ...(3.7.2011)
-
JFL
Surově černohumorný nihilistický pohled na základy japonské společnosti - rodinu, kariéru a systém podřízenosti – ukazuje masové vrahy jako sympatičtější a sebereflexe schopnější postavy než je obyčejná rodina.(26.3.2011)
-
A_FISH
Zpočátku slibně se rozvíjející rybí historka koncem první hodiny bohužel začne ztrácet dech a posledních cca 8 hodin filmu (přes to "všechno" co se na plátně odehrává) se vleklo snad týden. Konec žlutých experimentů, zůstanu u mistra.(16.4.2012)
-
Chrustyn
Drsný, cynický, ojedinělý a .... japonský. Asijská produkce je na hony vzdálená tomu co nabízí produkce jiných zemí a dokazuje to i "Cold Fish", který se ještě pyšní, že vypráví příběh na motivy skutečného příběhu. Nechybí podivné postavy, které dělají špatné věci a baví se při nich ani příběh, který dokáže překvapit i ve chvíli, kdy je divák připraven na vše.(22.11.2011)
-
Maemi
Drsný film plný krve a násilí a myšlenky, že lidé jsou schopni všeho, a to i ti, od kterých bychom to nikdy nečekali, avšak zdaleka ne bezduchý. Na mě však až příliš moc drsné a neschopné zaujmout tak, jako třeba Ai no mukidashi nebo Noriko no shokutaku, takže ta dlouhá stopáž byla nakonec na škodu.(27.7.2011)
-
Pishin
3* + 1* za ten závěrečný masakr!!(8.8.2011)
-
rykardo
Sono asi momentálně ujíždí na benzedrinu, jinak si to nedovedu racionálně vysvětlit..., neskutečná jízda..., jen tak dál, hochu, jen tak dál !!!(16.10.2011)
-
stration
No tak to zase bylo něco. Čekal jsem celkem roztomilou brutalitu, po které zbyde lehký úsměv na rtu, jak to vše bylo pěkně nadnesené, groteskní a krvavé. Všechno tam sice bylo, občas opravdu něco mezi situační komikou a masakrem. Ale celkové vyznění je tak studené, nepříjemné a odtažité, že jsem byl fakt znechucen. Ovšem fascinující to bylo.(13.9.2011)
-
berusche
Nemohu sice soudit umění pana režiséra, neb je tohle jediná věc, kterou jsem od něj měla čest vidět, ale mohu soudit, že tohle je vážně dobrá věc na parametry ostrova jako je Japonsko. Doufám, že to není z vlastní zkušenosti autora, když to má tu nálepku "inspirováno skutečnými událostmi", i když já být Japonec, taky bych zrovna nepřekypovala dobrou náladou a optimismem. Tenhle počin ze soudku "kterak chudý nešťastník ke štěstí přišel" je dokonalý nejen díky hlavní linii, ale také kvůli obrazům, kterých si cením a u kterých jsem se vážně bavila. Kromě zasviněné koupelny, zneviditelnění a psychického teroru, to byla například i děvčata prodavačky (ta se mi hodně líbila). Denden je přesně tím ohavou, kterého potřebovali a vítězný smích slečny dcery byl nejsladší třešeň..(16.9.2011)
-
gojackill
Svět zvrhlosti, násilí a bizarního sexu je zde servírován natolik zdrcujícím způsobem, že to ve vás zanechá silný a nepříjemný pocit bezvýchodnosti a frustrace. Je to dost možná nejdrsnější film jaký znám, není to však jako sledovat drastický horor jakoby ze vně, skvělý režisér-vypravěč vám naservíruje vypjatou psychologickou hru o autoritě, které lze snadno podlehnout. Autorita je ten pojem, který může vysvětlit motivaci uťáplého majitele obchodu s rybičkami, důkazem je slavný několikrát zopakovaný Milgramův experiment a stačí se podívat do nedávné minulosti na autoritativního Hitlera a nad poslušností jeho následovníku. Film tedy nesledujete ze vně, ale vnímáte jej zevnitř, spolu s postavami (skvěle zahranými i vedenými z režiserského křesla). Filmařky dokonalé, hudebně krásné a to vše je slito ve formě dramatu, nad kterým by si i Ovidius zlomil pero. Ostatně metamorfóza je zde ústředním tématem. Bolestivé a zhoubné jako nádor - čím by chtěl být Trierův Antikrist, tím je Cold fish od Shiona Sono. ŽIVOT JE BOLEST!(29.9.2011)
-
liuk
Superzábavný, přesně přestřelený příběh o jednom aspirantovi na mafiána a jeho novém učedníkovi. Vždycky mě fascinují filmy, které tak přesně dokáží přeskakovat mezi směšnou explicitou a explicitou, která nedovolí ani zadutat - a Cold Fish je přesně takový film. Jen snad by hlavní postava Murata nemusel být zas takový vtip, kdy neřekne žádný pošahaný a drastický nápad nebo větu, aby nebyla divákům k smíchu. O aktech jeho ani ostatních už to ale neplatí. A i proto to naštěstí není taková groteska, jak by z vyprávění o vrazích, kteří si dávají kafčo k vyřezávání střev, mohlo vypadat.(5.12.2010)
-
Lord.Jim
Těžko hodnotit film, ze kterýho jsem si kromě vzpomínek na "podivný" sex, brutalitu, absurdní chování hrdinů a vyhřezlých vnitřností neodnesla skoro nic. Jestli mi film měl sdělit například, že každý je schopen učinit za určitých okolností "cokoliv", tak to mi řekl - ale proč proboha takhle? ___Asiaté musí mít nějaký zvláštní "gen brutality", protože jejich výrazové prostředky předčí v tomto směru vše.(28.9.2011)
-
Cedr
Cold Fish patří mezi ty snímky u kterých se radši dvakrát rozmyslíte než jej někomu doporučíte. Pokoušet se vysvětlit proč, je stejně obtížné jako shrnout dojmy z tohoto filmu do jednoho odstavce. Cold Fish má sice už od začátku solidně našlápnuto, ale přesto po chvíli působil dojmem že tak trochu směřuje do scénářem bezvýchodné uličky. Pro příště si budu pamatovat že bych Siona Sona neměl tak naivně podceňovat, protože to co předvedl v závěru se opravdu často nevidí. Na často velmi marné snahy o gradaci děje jsem si už vypěstoval slušnou apatii a jen tak něco mě už na zadek neposadí. Posledních pár minut Studené ryby jsem však dokoukal s hybridním výrazem otevřených úst a spokojeného šklebu. Připomnělo mi to režisérský rukopis Takashi Miikeho.... v jeho nejsilnějším podání.(14.7.2011)
-
Adam Bernau
Výsledkem mého prvního setkání se současnou šikmoúhlou tvorbou je závorka, do níž musím dát veškeré své dosavadní komentáře k filmům. Zjišťuji totiž, že v Japonsku je volant na pravé straně vozidla a k pouštění hudby dosud slouží přehrávač magnetofonových kazet. K těmto novým poznatkům lze přidat krutě definitivní potvrzení dosud odmítaného tušení, jak celý Západ beznadějně zestárl a já s ním. Evropa není vlastníkem své budoucnosti. Jejím dědicem je levoboček, životaschopnější než legitimní děti. S jakou lehkostí, s jakou samozřejmostí předkládá Studená ryba to zdaleka nejhezčí snoubení zábran a jejich ničení, jaké jsem kdy ve filmu zažil (pokud jde o erotické scény). Jsem dosud v šoku, musím se opakovat: s jakou samozřejmostí odsunuje všechny upocené euroamerické pokusy, kulhající buď na oduševnělost, buď na moralitu, buď na autocenzuru, buď na podbízivost. Jak si se mnou film na konci hraje, pokud jde o otázku, jak se hrdina příští doby se svou situací vypořádá. Jsem zvyklý buď na nějak typizovatelné rozuzlení nebo na absurdistickou metaforu. Studená ryba komfort takového výběru nenabízí, není se za co skrýt. Finální obětí s manželkou. Překvapení? Jen na chvilku, dceruška záhy vše vysvětlí. Nakonec všechno sedí. Ale protože jsem přece jen Evropan, nemohu se vzdát jistých možností starého světa: třeba číst tento film jako freudiánské podobenství toho, co tě konstituuje; nebo jako ultrarealismus údajné svobody jednotlivce v globalizující se tržně-mocenské civilizaci. Pravděpodobně nechápu film Studená ryba adekvátně, protože neznám sociální realitu řadového Japonce, k níž možná chce promlouvat. Nešť. Pro mne je pozvánkou do Nové říše vycházejícího slunce, v níž jsou všechny staré struktury brutálně rozbíjeny, aby bylo z jejich látky tkáno předivo nevyčerpatelné variability. Mám strach tam vstoupit, myslím, že bych se v tom utopil. Už jsme slyšeli, že Bůh je mrtev. Ale co si počnu, jestliže je mrtev i Dostojevskij? Jedna naděje zbývá: možná tady, právě v tomto filmu, se ohledávají kořeny. Ne-li, nastává něco, co stařec jako já nemůže vnímat jinak než jako vládu chaosu, jakkoli fascinován. Dosti nářku, několik momentek: Ten mladík v paruce si při tom všem pořád jen v klidu čte (dokud nejde o něj); hra plyšáčků při lesbické scéně; lidské nitro v domě křesťanského fetiše ověšeném žárovičkami. Hudba. A ovšem: Verbal.(2.9.2011)
-
maddy
Na rovinu: Môj obľúbený japonský režisér Shion Sono ma tento krát sklamal. Takmer každý jeho film zachádza priam až do absurdnosti, na ktorej poukazuje, resp. kritizuje určitý prvok súčasnej japonskej spoločnosti. Na mňa zapôsobili hlavne Suicide Club (5*), jeho voľné pokračovanie Norikos Dinner Table (4*), s malými výhradami aj Exte (4*). V jednom z jeho najnovších počinov Cold Fish však „prestrelil“. Ani nie tak v zmysle brutálnosti, ktorá tu je zobrazená naozaj explicitne (tú v podstate vyhľadávam a v Ázii som už zvyknutý naozaj na hocičo), skôr spomínanú absurdnosť dohnal až do takých extrémov, že kritika spoločnosti (tu pojednávajúca o postavení/podriadenosti/nadriadenosti zamestnancov v japonskej spol.), o ktorú sa očividne (a miestami nasilu) snaží, vyhla akémukoľvek účinku. Príbehová kostra o dvoch vlastníkov rybích obchodov, z ktorých jeden zaúča „vraždiacemu“ remeslu toho druhého je priveľmi nezmyselná, postrádajúca akúkoľvek rozumnú pointu a tento krát stavia na chabých základoch, ktoré spoliehajú len na to, že divák bude dianím na pláne/obrazovke šokovaný. Dva a pol hodinová dĺžka nie je tento krát až tak na škodu, avšak jej potenciál je značne nevyužitý, pretože režisér zabíja akúkoľvek vážnejšiu scénu nežiaducim humorom, ktorý pôsobí skôr ako fraška, než ako vážna kritika spoločnosti. Nastáva protiklad a zmätok, či niektoré scény nebrať vôbec vážne alebo sa nad nimi hlbšie pozastaviť. Prezentované dejové zvraty (hlavne ku konci) sú veľmi slabo logicky podložené a zdôvodňované na to, aby vyvolali hlbšie zamyslenie. Skôr sú primané ako fakt, a ďalej sa len čaká akú šialenú vec vyvedie postava v ďalšej pol hodinke a dej plynie ďalej. Viaceré príbehové odbočky sú časom postavené na vedľajšiu koľaj (manželka „učňa“, policajné vyšetrovanie). Záver tak vyznie naprázdno bez akýchkoľvek emócii a pár minút po skončení filmu sa nad jeho obsahom už ja osobne nezamyslím, čo je oproti takému Suicide Club, ktorého pointa a zmysel mi rezonovali v hlave ešte dlho po zakončení, naozaj veľké mínus. Aby som len nekritizoval, tak režisérova klasická zvrátená atmosféra je prítomná počas celého filmu – porovnal by som hlavne s atmosférou Norikos Dinner Table a Strange Circus. Nevadí mi ani brutalita, tú taktiež oceňujem, aj keď na to, že Japonci kamerou „neuhýbajú“ som zvyknutý. Nakoľko mám rád aj čierny humor, tak niekoľko hlášok ma naozaj pobavilo (senzitívnejší diváci naozaj ruky preč!). To je však len slabá záplata na takmer až „artové“ chvíle, ktoré mi Shion Sono poskytol v predchádzajúcich filmoch. CELKOVO: 2* = zbytočne prestrelená absurdita strieda ešte zbytočnejšiu a nežiaducu absurditu, pri ktorej je síce jasné, čo chcel režisér povedať a kritizovať, ale podáva to značne rozporuplným štýlom.(1.8.2011)
-
NoFiction
Japonský masakr se skutečně velkým M!(19.9.2011)
