Předměstí (festivalový název)

Bajda

Mám dojem, že škatulka „filmových básní“ pro díla Andráse Szirtese poměrně sedí. Předměstí mi svým stylem i poetikou připomnělo Berlin, symfonii velkoměsta Waltera Ruttmana, přičemž oba filmy můžeme zařadit do dokumentárního subžánru městských symfonií. Szirtes v Předměstí využívá mnoha specifických technik, které mu umožňují docílit velice osobité atmosféry a poetiky. Poměrně rychle stříhá do rytmu klasické hudby, takže jsme svědky jakéhosi sledu rychlých záběrů, které připomínají rozpohybované fotografie (někdy to jsou přímo fotografie). Szirtes také využívá nízkého počtu snímků za vteřinu a občas jej zcela zastaví v pohybu, čímž se ještě více přibližuje fotografickému médiu. „Špatná“ kvalita obrazu, jeho vysoká zrnitost, ostrý černobílý kontrast a často negativní snímky dohromady tvoří celek, který k mému překvapení působí celistvě a má svoje kouzlo.(20.2.2012)