Poupata

Rovnako zlý a podpriemerne zrežírovaný film ako drvivá väčšina súčasnej českej produkcie. Všetko a najmä postavy plávajú vo vzduchoprázdne. Kurva sa hrá tak, že poviete herečke, aby celý film žula žuvačku. Česká kritika víta tento film kvôli istému záblesku "sociálnej reality". Film je však tak zle zrežírovaný, že je otázne, či to je na prospech. Vtip s aziatom akoby tu doplachtil z iného staršieho českého filmu, podobne ako intertextuálny odkaz s liatim olova. A tu sa dostávame opäť k Pelíškam. Poupata sú opäť len Pelíšky, síce ultradepresívne, ale stále Pelíšky, čo sa týka audiovizuálnej gramotnosti. To je aj dôvod, prečo mu akademici dali prednosť pred Sedláčkovou Rodinou a prečo tento nepozerateľný film dostal toľko Levov. (24.05.2012)

No, popravdě řečeno, z kina jsem odešel spíše zklamán, i když největší podíl na tom možná má moje očekávání od filmu. Šel jsem na čistokrevné drama, místo toho jsem dostal tragikomedii, ve které se střídala teenagerovská komedie s hodně vážným dramatem a mně tenhle mix nepřišel zrovna moc vyvážený, zvládnutý, někdy i vhodný. Možná to měl být účel, občas ty těžké scény odlehčit, ale zrovna rozhovory puberťáků nebo erotika mi jako prostředky odlehčení nepřišly zrovna nejšťastnější. Navíc, když už člověk zpracovává takové téma, kdy je potřeba mít po ruce charakterní herce, kteří by vám svými výkony vše podpořili, nevybere si skupinu (pro mě osobně) takřka neznámých/nezkušených herců, protože pak to musí celé táhnout ten nejcharakternější (Vladimír Javorský), a to pak musí být pan Herec, aby to celé utáhl sám a ještě uvěřitelně. Takže oceňuju pohled na gamblerství a jeho tvrdý dopad na člověka a jeho okolí, které je v Poupatech vykresleno znamenitě, ale vše předchozí/ostatní (+ zbytečně neuzavřený konec) to sráží na pouhý průměr (já jako chlap bych ještě teoreticky mohl ocenit fyzické proporce Anety Krejčíkové, avšak to její neustálé žvejkání bylo docela na ranu, takže bohužel nic :-D ). (17.01.2012)

Nebudu se zbytečně rozepisovat, když už vše a mnohem zdařileji napsali moji kolegové… Enšpígl, Malarkey, Matty, MarekLucin atd. Tak jen postačí, když vyzdvihnu herecký výkon Vladimíra Javorského a Malgorzaty Pikus, která zaujala svým osobitým projevem. A poděkování tvůrcům, kteří pro film zvolili právě tuto nehostinnou lokalitu… k níž mě však váže mnoho nostalgických vzpomínek. Ještě poznámečka: úlevnou větu "Do prdele se sněhem!" bych nechala vytesat do mramoru… a takový počin by jistě ocenil Wolfgang A. Mozart, konečně by ty tuny mramoru, jenž serou na královském dvoře došly náležitého uplatnění. A pak, že budu stručná… jdu víte kam! (08.06.2012)

Film úplne mimo mňa. Charaktery boli od začiatku po koniec neuveriteľne prázdne. Okej, beriem to že život nie je ľahký a že niekto má sklon robiť viac chýb ako dokáže potom zniesť, ale že by to bolo až takéto? A čo tým chcel Jiráský povedať? Že vlastne drogy, láska a gemblovanie je zlé? A že sneh by mal ísť do prdele lebo číňania ho nevedia zniesť? Ani jedna postava ma neupútala natoľko aby som ju ľutoval a uväznenosť príbehu v depresívnom móde mu zviazala natoľko ruky, že sa nemohol pohnúť k potrebnému momentu niečoho dôležitého čo by vypovedalo o živote, smrti, láske. Nič takého tu pre mňa nebolo a to trocha zamrzí. Vykonštruovanosť, ktorej som neveril. (26.07.2012)

S neobyčejným (kam se hrabe Sláma) sadismem prohlubovaná beznaděj. Díky kameře Vladimíra Smutného dosahuje zmar obestírající Poupata místy až apokalyptických kvalit (výjev se sťatým andělem). Nic není dobré a všechno může být jedině horší, což bezezbytku platí i pro postavy, s nimiž nelze moc soucítit. Hrdinové jsou zamrzlí v čase. Neschopní se hnout vpřed a zároveň neschopní kritického zhodnocení minulosti. Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým. Jediným důsledněji rozpracovaným tématem je příliš povšechná mizérie bytí. Byť se nabízí v českém filmu zatím seriózněji nereflektované téma přistěhovalectví, případně téma redukování člověka na zpeněžitelný objekt (čemu ale v případě striptýzových scén brání nekritické snímání ženského těla). Obtížně pro tenhle požitek z bolesti, fyzické i duševní a navozované nápadně umělými prostředky (nevěrohodná linie se Zuzanou), nacházím pochopení, přesto neuhýbavou drsnost filmu obdivuji. Chybí v něm náznak chlácholení, naděje, vyloženě kladná postava. Absence pozitivních hodnot nabývá tak kolosálních rozměrů, že už zbývá jedině bezradný smích. Jinak nelze reagovat na štědrovečerní scénu, nejkrutější popření imperativu, že na vánoce musí být všechno pěkné, jaké jsem ve filmu dosud viděl. Že nás autoři zřejmě chtěli dovést právě k této „opoziční“, vůči situaci postav neslušné reakci, jsem si uvědomil během závěrečných minut, kdy je bez rozjásanou písní Michala Davida a s ohňostrojem na pozadí oživováno období normalizace, ve skutečnosti stále přítomné jako špína zažraná za nehty (spíše než určitý systém film kritizuje mentalitu lidí - alibistické odkazování na komunistickou minulost jako na příčinu toho, jak se dnes "věci" mají, ač explicitně se v tomto smyslu žádná z postav nevyjádří). Implicitní pojmenování příčin „našeho“ dnešního neštěstí, v němž je pro tolik lidí snazší žít, než s ním něco udělat, dodává Poupatům nový rozměr a povyšuje je nad rámec pouhého pozorování cizího utrpení. Žádná shovívavost, žádný soucit, ale přesto nějaké sdělení. Určitě? Abych si udělal jasno, budu film muset vidět znovu. 70% (07.12.2011)