Tiché místo na venkově

O celkovém ladění filmu dávají tušit již úvodní expresivně pojaté titulky a první seznámení s hlavní postavou skrze jeho pokřivené podvědomí snů. Impulzivní, horlivý a nevyzpytatelný malíř Franco Nero se ve snaze znovu se ponořit do své práce rozhodne odjet do opuštěného venkovského sídla, kde se naplno propadá do hlubin přeludů, snů, posedlosti a vnitřní rozpolcenosti. Hororová složka filmu se projevuje (nepočítáme-li český dabing z r. 2012...) při malířově obsesivní zkoumání minulosti života krásné šlechtičny, žijící v domě před ním za 2. světové války a sloužící mu jako inspirace. Potěší hlavně surrealistické vidiny, zhmotnělé sny umělce a smazávání hranice reality a představ, ústící v závěru do tragikomického konce. (23.08.2012)

Elio Petri tentokrát stvořil experimentální sondu do duše psychicky se hroutícího malíře. Jeho sny a představy se prolínají s realitou, film má v závěru slušně našlápnuto k hororu a k tomu hraje znervózňující hudba Ennia Morriconeho. Franco Nero je v hlavní roli výborný a spousta scén je vizuálně působivých. Ale celá ta skládačka nakonec není úplně přesvědčivá a Petri natočil lepší filmy (70%). (23.01.2022)

A ma skoro jeblo! . Teda zase pardon, ja sa hlboko ospravedlnujem a chcel som napisat, ze som sa spravodlivo rozhorcil. Tak teraz uz fakt nastala komentatorska mizeria. Mam tu dva komenty - jeden od Karla Chrochta, miestneho konspiracneho teoretika, a druhy koment od admina tej najsmradlavejsej zumpy na tejto databaze - filmovej teorie, teda konkretne Madsbendera. To potom je bieda. Petri bol rezisersky megatalent, ale tu asi stupil trochu vedla. Film ani nedava uceleny zmysel, su tam kadejake flashbacky, zotieraju sa hranice fantazia - realita a nejaka ucelena dejova linia - to je tu ciste sci fi. Viem len ze tam hral Franco Nero /Salamandr/ a Vanessa CervenyHrob /Vrazda v Orient Expressu, Naruseni 1999, Comrades 1986/. Nezaujalo ma to ani ako artoveho divaka, neprehladne, dialogy v strede boli len vatovo plane plky, kulisy salbe ....... holt, aj majster tesar sa utne . 61 % (12.05.2018)

Ak by som bol maliar, aj mne by sa páčilo mať agentku, ktorej keď poviem, že na tvorivú prácu potrebujem starú benátsku vilu na vidieku, tak mi ju kúpi... Film z experimentálnych 60. rokov, ktorý je – experimentálny. Predovšetkým ide o umelecký film, nie žánrový, preto diskusie typu „mohol to byť lepší horor“ sú tragikomické. Je to podobenstvo. Zamyslenie nad tým, či umelci najlepšie tvoria v šialenej spoločnosti, čo je analogické starej povere, že labutie najkrajšie spievajú, keď umierajú. (29.11.2022)

Od Elia Petriho jsem sice už v minulosti viděl dva filmy (Podivné vyšetřování a Vlastnictví již není krádež), které se mi i přes velký kus znepokojení přítomný v obsahu i formě dost líbily, ale touhle fantasmagorickou psychárnou plnou temných bludů, lidského šílenství či divných milostných hrátek a vášní mě Petri totálě minul. Také s hercem Franco Nerem v italském filmu tohoto období to byla pro mě již třetí zkušenost a ani do třetice se mi nepodařilo odhalit, čím si vysloužil takovou popularitu a oblibu. Nero na mě tu působil ještě více nezáživně, než v soudobých filmech od Damianiho, a jeho postava by nejspíš potřebovala ne jeden medikament, ale rovnou celý náklad prášků, tabletek a injekcí v pravidelném dovozu. I jeho hlavní partnerka, byť od pohledu hezká, můj celkový zoufalý dojem spíše svým podivným jednáním prohloubila, než vylepšila a jediným hereckým kladem tu byl (až v druhé polovině) Georges Géret. Některé divné filmy si dokážu užít hodně, ale tady to bylo na můj vkus až příliš šílené, zmatené a až příliš říznuté silným vypravěčským experimentem od začátku do konce za únosnou mezí. Díky některým scénám zejména z druhé poloviny, kdy jsem měl pocit, že se dění konečně k něčemu smysluplnému a gradujícímu alespoň trochu posouvá, mohu dát 2 hvězdičky, ale asi mi nezbývá, než se prostě smířit, že tady jsem při výběru filmu po čase jednou šlápl úplně vedle. [40%] (08.06.2022)